To

Povedené dětské dobrodružství se sympatickými hrdiny a nenuceným pubertálním humorem. V téhle rovině je To nejednou velmi invenční, co se týče komponování scén, použití hudby či střihu. Bohužel je To také rutinní horor, ve kterém si tvůrci odškrtávají povinné a ne moc nápadité (spíš vypůjčené z nedávných hororových hitovek) strašeníčko, a to u každé postavy zvlášť (!), než si konečně těch sedm ustrašených o svých nočních můrách vzájemně poví. Paradoxně nejefektivnější jsou lekačky, které mi výjimečně nepřišly dělané na sílu. Opravdu ocenit musím skloubení Skarsgårdova herectví se CGI, ty přechody jsou opravdu šikovně vymyšlené i provedené. Na pravidla se tu nehraje (Jaké má Pennywise vlastně schopnosti? Může být na více místech najednou? Proč jsou všechny ostatní vraždy provedené jinak než ta úvodní, která by měla být pro pochopení pravidel klíčová?). Když k tomu navíc připočtu fakt, že se záporák ve svých choutkách drží nepochopitelně zpátky, tak se o hlavní postavy ani moc nebojíte. Ty vedlejší jsou takové lepší karikatury tyranů. Dětští herci jsou výborní, jen občas musí vyslovovat příliš uvědomělé myšlenky. Bill Skarsgård jako Pennywise má rozhodně potenciál, nepřehrává, ale zasloužil by si více prostoru a lepší zacházení. (07.09.2017)

Po zmiznutí Georgieho (Jackson Robert Scott) sa jeho brat Bill (Jaeden Lieberher) snaží zistiť, čo sa v osudný deň mohlo stať. S pomocou svojej partie postupne zisťuje, že jeho brat nie je jediným, kto zmizol, a že v mestečku Derry počas desiatok rokov prišlo k mnohým katastrofám. Všetky majú spoločné to, že sa odohrávali 27 rokov po sebe. Deti čoskoro začnú stretávať klauna s menom Pennywise a sú nútené postaviť sa svojmu strachu. Všetky stopy vedú do miestnej kanalizácie a pre deti sa začínajú najdesivejšie prázdniny ich života. - Jednoznačne jeden z najlepších moderných hororov, ktoré zatial vznikli, ale mne osobne It úplne nesadol. Vlastne ani neviem čím to je, ale asi som až príliš počítal s tým, že to na mňa urobí rovnako nezabudnutelný pocit ako Stranger Things, ale tento pocit sa vôbec nedostavil a v niektorých pasážach som sa vyslovene nebavil. Kvôli dlhej stopáži mi to prišlo miestami trochu nezáživné a strašenia mohlo byť tiež trochu viac, ale inak už prevládajú len pozitíva. Zaujímavé je, že sa tohto projektu účastnilo mnoho osôb, ktoré sa dostali z hororového dna až na absolútny vrchol. Všetko začalo parádnou predlohou Stephena Kinga, réžiu má na starosti Andy Muschietti, ktorý začal kariéru v španielskom undergrounde, hudbu má na starosti Benjamin Wallfisch, ktorý taktiež začínal kariéru pri televíznych hororoch a v neposlednom rade je tu perfektný Javier Botet, ktorý vyzerá lepšie ako všetky digitálne efekty. Práve kvôli týmto luďom ma obrovský úspech tohto hororu teší najviac. Som velmi zvedavý na druhú časť a velmi by som uvítal, keby úlohu Beverly dostala perfektná Jessica Chastain, ktorá už s režisérom v minulosti pracovala a do jej úlohy by sa maximálne hodila. EDIT: 22.04.2019 - Pri druhom zhliadnutí sa nič nezmenilo a bavil som sa pri ňom rovnako ako pri tom prvom. Pri opätovnom pozeraní som sa viac sústredil na hudbu, ktorá je úplne vynikajúca, aj keď je v podstate totožná so soundtrackom k A Cure for Wellness, ktorý pán Benjamin Wallfisch vyprodukoval rok predtým. Zrejme to nie je posledný krát, čo som tento horor pozeral. + Javier Botet + herec z Stranger Things + herec z Tales of Halloween + herec z Cell + herec z Antisocial 2 + herec z iZombie a Stake Land II + herečka z Mama + herečka z Crimson Peak + herec z Saw IV (06.10.2017)

Takto mala dopadnúť verzia z roku 1990. Dodnes by sme na ňu spomínali ako na jednu z referenčných Kingoviek. A dnešná verzia mala stáť na sofistikovanejšom, wanovskom strašení. Čím ju ale nechcem karhať. Film je zrežírovaný úmyselne "osemdesiatkovo", ctí predlohu i svoje postavy, vďaka kvalitnej práci s nimi ani pri 130 min stopáži ani chvíľu nenudí, v parádnom širokouhlom prevedení nemá jedinú remeselnú vadu, a poteší osviežujúcim záverom, aké sa už dnes v žánri nenosia. A hlavne hneď v úvode brutálne poruší pravidlo, ktoré som nedávno spomínal v komentári k druhej Annabelle - že deťom sa v mainstreamovom hollywoodskom horore nemôže nič stať. Ale k tomu strašeniu, ktoré je preň dosť zásadné - nebál som sa, a ani raz nezlakol. Akurát som s mladými vo finále cítil enormnú teamovú nasranosť a tomu uslintanému šmejdovi som chcel dať strašne do držky. (07.09.2017)

O poznání lepší osmdesátková amblinovka se vším všudy než horror; což je problém, jelikož to měla být stejnou měrou dobrá amblinovka jakožto i regulérní horror (přitom hudba tuto svébytnou dualitní dynamiku skvěle adresuje), ovšem jde spíše o temnou pohádku pro dospělé než o kombinaci "Gonnies versus Freddy Krueger". Jakkoli může jít o záměr, aby tam byl znatelný případný posun stylizace mezi dětskou a dospěláckou částí. Každopádně to kvůli tomu do značné míry působí jako celovečerní Stranger Things. Což je dost paradoxní s ohledem na že vycházejí právě z To a Stůj při mně. Nebojí se to tnout do problematických pasáží předlohy a přesto se věrně zachycuje pro předlohu stěžejní atmosféra pohledu party (skvěle obsazených!) přehlížených dětí na prahu puberty spojených bojem proti dospělými neviděnému primárnímu zlu. Spíše než na děsu se staví na všudypřítomné znepokojivé atmosféře, kde se za každým druhým rohem může (a nemusí) skrývat zhmotnění vašich nejniternějších strachů či co hůře, nemesis v podobě šikanují mládeže. V tomto ohledu bez výhrad. Problém nastává v momentě, kdy si Pennywise se svou kořistí pohrává; a to je na(ne)štěstí často. Skarsgård je sice naprosto výtečný (jakkoli zvažovaný Mendelsohn by dle mého byl ještě lepší), a speciálně to co dělá s hlasem či jeho "mrtvé" šilhavé oko jsou geniálně znepokojivé detaily, ale krom prologu ho nikdy nevidíme ve scéně, kde by zvolnil a zkusil se někomu ze Smolařů dostat do hlavy jinak než skrze bubáky. Buď po nich jde přepáleně naplno "uááá" geronimo způsobem a nebo není na scéně. Nic mezi tím, žádný plíživý postupně gradovaný strach z neznáma tu není. Veškeré scény zhmotněných nočních můr jsou sice intenzivní a některé i setsakra působivé a památné, ale nejsou ani ždibíček děsivé či dokonce strašidelné, jde prostě o akční atrakce za denního světla. Vše je strašně hrrr, že ve stopáži zůstalo jen a pouze to, co se nějak přímo (do)týká strachů některého ze Smolařů. A nic více. Žádná omáčka kolem, žádná scéna v rámci jejich rodin, nic s dospělými, žádné probdělé noci z prožitých traumat, prostě až na něco málo odkazů na kingversum nada. Je to ohlodané až do morku kosti. Ten morek je sice chutný, ale mírná pachuť promarněné šance na něco více než "pouze" nejlepší kingovinu posledních let po něm zůstane, ne že ne. Chtělo to holt krom té kosti i nějaké to maso na ní. (06.09.2017)

Legendární To je v knižní podobě ságou ság, obšírným vyrovnáním se s dětstvím, křivdami, šikanou a obecně dospíváním. Navíc má v sobě snad všechny žánry, tudíž je pro filmaře tuze lákavé a stejně tak tuze náchylné k tomu si na jeho adaptaci rozbít ústa. Právě dětská část totiž v součtu zabírá tak dvě třetiny příběhu, je vyprávěna pomocí vzpomínek, zkoumání historie, vlastních tužeb a představ a občas i vizí, tedy řečí poněkud nefilmovou. Film ale přesto jako zázrakem ona témata buď naťukne nebo dokonce adekvátně rozvede, a i když se primárně soustředí na nejlákavější středobod dění, samotného Pennywise, šlape všechno jak švýcarské hodinky, až jsem nechtěl věřit, že už se celé pátrání chýlí ke konci. Bohužel se při něm nedostanou pořádně ke slovu všichni členové Klubu smolařů, zejména Mike je jen do počtu a Richie je částečně degradován na pubertální pako (byť i v téhle poloze ho Finn Wolfhard obdařuje nemalou sympatičností). Oproti tomu Jaeden Lieberher jako kdyby "mému" knižnímu Billovi z oka vypadl a dokážu uvěřit, že právě za ním bych se v dětství dokázal vydat kamkoli, třeba i do kanálů, i když bych nedokázal vysvětlit, proč přesně to dělám. (09.04.2018)