To

Legendární To je v knižní podobě ságou ság, obšírným vyrovnáním se s dětstvím, křivdami, šikanou a obecně dospíváním. Navíc má v sobě snad všechny žánry, tudíž je pro filmaře tuze lákavé a stejně tak tuze náchylné k tomu si na jeho adaptaci rozbít ústa. Právě dětská část totiž v součtu zabírá tak dvě třetiny příběhu, je vyprávěna pomocí vzpomínek, zkoumání historie, vlastních tužeb a představ a občas i vizí, tedy řečí poněkud nefilmovou. Film ale přesto jako zázrakem ona témata buď naťukne nebo dokonce adekvátně rozvede, a i když se primárně soustředí na nejlákavější středobod dění, samotného Pennywise, šlape všechno jak švýcarské hodinky, až jsem nechtěl věřit, že už se celé pátrání chýlí ke konci. Bohužel se při něm nedostanou pořádně ke slovu všichni členové Klubu smolařů, zejména Mike je jen do počtu a Richie je částečně degradován na pubertální pako (byť i v téhle poloze ho Finn Wolfhard obdařuje nemalou sympatičností). Oproti tomu Jaeden Lieberher jako kdyby "mému" knižnímu Billovi z oka vypadl a dokážu uvěřit, že právě za ním bych se v dětství dokázal vydat kamkoli, třeba i do kanálů, i když bych nedokázal vysvětlit, proč přesně to dělám. (09.04.2018)

Na horory nijak zvlášť nejsem a mám raději psychologičtější strašení. Od Kinga jsem přečetl klasiku Nadaný žák, Tělo a z novějších Puls a zaujaly mě. Všechny zásadní filmové adaptace jsem viděl. Tohle mě ale dostalo. Začátek, nechutné i krvavé scény. Zajímavé bylo, jak snímek řešil dětské problémy a trable dětí s naprosto nedětskými starostmi. Viděli jsme spoustu klasických myšlenek, ale i přes to měl způsob, kterým parta strachu čelila, na diváka stoprocentní dopad. Za mě žádné námitky a zvědavost na druhý, "dospělý" díl, je nezměrná. Škoda, že budeme muset čekat tak dlouho. (11.09.2017)

Dost špatné, ale už při pohledu na trailer druhého dílu mi došlo, že tohle točil tvůrce Mámy. Dost se tomu filmu podobá. Průser je, že scény, které mají být děsivé absolutně nefungují, a že si autoři nedokázali poradit s faktem, že knižní předloha 1. nemá děj, 2. má dvě naprosto svázané části, které není úplně snadné oddělit (a nebo hůře prezentovat jako dva díly). Nejvíc to trpí naprostou uspěchaností. Trochu věřím, že kdyby To vzniklo jako seriál, mohlo by spoustu věcí lépe doznít. Takhle je to v několika momentech zkratkovité a zároveň doslovné. Až to působí směšně. Trvá se tu na některých scénách nebo slovech z předlohy, které takhle samostatně a odtrženě naprosto postrádají svou sílu a působí spíš legračně. Bill Skarsgard je super, nic prosti němu, ale Pennywise je tu degradován na figurku, která se prostě neustále někde objevuje a nic z toho. Hodně se také sází na IT, ale je to hnus. Staré dobré masky dokážou odvést mnohem více práce. Slet "děsivých" scén, které ovšem nestaví na atmosféře, ale na prostém "šokování" a "útočnosti" tak prostě na poli celovečerního filmu nemůže fungovat. Možná jako film atrakcí, pokud někoho ty jednotlivosti zaujmou. Dle hodnocení soudím, že ano. Pro mě díky své dementnosti velmi obtížně sledovatelné. (17.05.2019)

Jen pro pořádek - knihu jsem četl třikrát a televizák z devadesátého roku nostalgicky uctívám už od puberty, kdy to byla láska na první pohled, a hodně mě ovlivnil v mé pozdější tvorbě. Takže nová adaptace pro mě byla suverénně nejočekávanějším filmem roku. A rozhodně se povedla, protože zachovává ducha a nejzásadnější body předlohy a zároveň nepostupuje otrocky, řadu věcí si přizpůsobuje a tak zvládá (vesměs příjemně) překvapovat. O jednotlivých změnách nebo o tom, co z košaté knihy chybí, by se dalo sáhodlouze diskutovat, takže jen pár postřehů. Hodně příjemné překvapení je Ritchie, který narozdíl od knihy není okázale otravný, ale naopak tak vtipný, že bych si dal i jeho spin-off. Stejně tak bych uvítal víc sugestivních dialogových scén s Pennywisem, namísto toho, že jen odněkud vykukuje nebo se na někoho vyřítí. Linie Beverly a jejího otce na mě působila hodně drsně, což myslím jako pochvalu. Henryho a jeho otce vzali hodně hopem - v jedné scéně střílí Bowers starší svému synovi pod nohy a v druhé už syn... víte co. A potěšilo mě aspoň nakousnutí meziher z knihy, líčících Pennywisem způsobené tragédie v historii města. Kolem a kolem, hororové scény jsou slušně intenzivní, dětští herci dobře typově obsazení a přesvědčiví a vůbec by mi nevadilo, kdyby to mělo o hodinu (dvě, tři...) víc a u postav, vztahů i mytologie/historie Derry se šlo ještě víc do hloubky. (10.09.2017)

O poznání lepší osmdesátková amblinovka se vším všudy než horror; což je problém, jelikož to měla být stejnou měrou dobrá amblinovka jakožto i regulérní horror (přitom hudba tuto svébytnou dualitní dynamiku skvěle adresuje), ovšem jde spíše o temnou pohádku pro dospělé než o kombinaci "Gonnies versus Freddy Krueger". Jakkoli může jít o záměr, aby tam byl znatelný případný posun stylizace mezi dětskou a dospěláckou částí. Každopádně to kvůli tomu do značné míry působí jako celovečerní Stranger Things. Což je dost paradoxní s ohledem na že vycházejí právě z To a Stůj při mně. Nebojí se to tnout do problematických pasáží předlohy a přesto se věrně zachycuje pro předlohu stěžejní atmosféra pohledu party (skvěle obsazených!) přehlížených dětí na prahu puberty spojených bojem proti dospělými neviděnému primárnímu zlu. Spíše než na děsu se staví na všudypřítomné znepokojivé atmosféře, kde se za každým druhým rohem může (a nemusí) skrývat zhmotnění vašich nejniternějších strachů či co hůře, nemesis v podobě šikanují mládeže. V tomto ohledu bez výhrad. Problém nastává v momentě, kdy si Pennywise se svou kořistí pohrává; a to je na(ne)štěstí často. Skarsgård je sice naprosto výtečný (jakkoli zvažovaný Mendelsohn by dle mého byl ještě lepší), a speciálně to co dělá s hlasem či jeho "mrtvé" šilhavé oko jsou geniálně znepokojivé detaily, ale krom prologu ho nikdy nevidíme ve scéně, kde by zvolnil a zkusil se někomu ze Smolařů dostat do hlavy jinak než skrze bubáky. Buď po nich jde přepáleně naplno "uááá" geronimo způsobem a nebo není na scéně. Nic mezi tím, žádný plíživý postupně gradovaný strach z neznáma tu není. Veškeré scény zhmotněných nočních můr jsou sice intenzivní a některé i setsakra působivé a památné, ale nejsou ani ždibíček děsivé či dokonce strašidelné, jde prostě o akční atrakce za denního světla. Vše je strašně hrrr, že ve stopáži zůstalo jen a pouze to, co se nějak přímo (do)týká strachů některého ze Smolařů. A nic více. Žádná omáčka kolem, žádná scéna v rámci jejich rodin, nic s dospělými, žádné probdělé noci z prožitých traumat, prostě až na něco málo odkazů na kingversum nada. Je to ohlodané až do morku kosti. Ten morek je sice chutný, ale mírná pachuť promarněné šance na něco více než "pouze" nejlepší kingovinu posledních let po něm zůstane, ne že ne. Chtělo to holt krom té kosti i nějaké to maso na ní. (06.09.2017)