To

Nečekala bych, že to vůbec řeknu, ale... zasáhlo mě TO. A to jakože hodně. Jít na to do kina, to byl fakt blbej nápad:D Člověk přijde do GA Cinema ve Zlíně a přemýšlí, jestli náhodou není rok 1997 a oni nepromítají Titanic. Davy lidí, řady lidí, všichni na To. Film začal zhruba o 15 minut později, protože se muselo čekat na všechny ty, co se teprve krátce před osmou postavili do řady na občerstvení. Takže se to tam s tím popcornem trousilo nějaký ten čas. Již úvodní scéna s lodičkou a first introducing of Pennywise mi přivodila silné mrazení a jako bych někde hodně vzadu cítila i slzy. Casting "Losers" je dokonalý. Herecky vévodí zejména Jaeden Lieberher coby Bill Denbrough, Jack Dylan Grazer coby Eddie Kaspbrak a Sophia Lillis je úžasná a nádherná jako Beverly Marsh. A Nicholas Hamilton jako Henry Bowers je perfektní záporák. Typově na něho dokonale sedí. Až je sakra škoda, pokud se tato úžasná dětská herecká sestava objevila jen v této první části. Vizuálně ohromující. Lekačky, které na mě v traileru působily jako tradiční, tuctové jump scares nabyly v kině na maximální intenzitě a v celé scéně vyzněly neskutečně děsivě a působivě. Scéna s projektorem, bezhlavý chodec, dáma s flétnou, nebo děsivý dům na Neibolt Street. Závěrečné zúčtování v kanálech velmi silné. Emocionálně mě to dostalo. Georgie v pláštěnce, s urvanou rukou a zcela zlomený Bill, finální rozloučení.😢 Jo, měla jsem slzy v očích. A nejenom v této scéně... Spousta momentů mě jakoby bolela. Znovu se mi vybavily pasáže z knihy a tak nějak to do sebe celé dokonale zapadlo. Není to jen souboj s démonickou entitou, jsou to především i charaktery Smolařů a jejich rodinné zázemí, co dělají z To silné dílo. And IT hurts. Oproti verzi z roku 1990, Muschiettiho To je více osudové, zásadní, dospělejší a more evil. Bill Skarsgard je skvělý a jeho Pennywise je více démoničtější, zlověstný a zákeřný, i co se týče vizuálu. Oproti němu působí kreace Tima Curryho jako neškodné cirkusové pobavení. Still like him more, though:) Dokáže více ublížit, a nejen fyzicky. Více prostoru tu dostane zvrácený Beverlyin fotřík, objeví se hrůzný a odpudivý Eddieho malomocný (jak se na plátně objevila ta ruka u domu na Neibolt Street, hned jsem věděla, že je to ten hnusák:) či "oni se tu vznášejí." V několika scénách, při nichž mě zrovna zabolelo u srdéčka, se lidé smáli a to ani nemluvím o tom bordelu z popcornu, co zůstal po promítání. Zase se ale po skončení filmu ozval aplaus, to mě překvapilo. Pak mě napadlo, že jsem si před začátkem promítání měla stoupnout a na téměř vyprodané kino zakřičet: "Kdo z vás zná Stephena Kinga, kdo z Vás vůbec četl knihu a kdo z vás viděl TV film z roku 1990?" Nebo to vlastně asi raději ani nechci vědět:) Ale chápu, teenageři možná šli prostě do kina na "nějaký" horor, pak tomu odpovídalo i chování spousty z nich. Nakonec to dopadlo docela dobře a já nemusela opouštět kino s očima v slzách:) Brečet po hororu, chápete to?:D Byla jsem natolik konsternována, "out of reality", rovnala si v hlavě své dojmy a emoce. Z To jsem měla dojem jakoby proběhlo něco osudového, všechno se to propojilo dohromady, ta atmosféra byla nepopsatelná. Následující den bylo zataženo, pošmourno a pak začalo vydatně pršet. Vyhlížela jsem z okna, jestli se někde neobjeví chlapec ve žluté pláštěnce s lodičkou... (23.09.2017) (méně) (více)