Johnny English se vrací

Tak jako v Prázdninách pana Beana není Bean, na jakého jsem zvyklý, tak zde není pravý Johny English. V prvním díle se English snažil pobavit svou vrozenou nešikovností, která zaručeně pobavila a vypadala věrohodně a hlavně měla své hranice, což je přesně to, čeho jsem se v druhém díle nedočkal. Míra gagů je sice co do délky vyvážená, ale postrádá originalitu, neboť je tu patrná inspirace prvním dílem a největším kamenem úrazu je, že se English nevrátil jako komický nešika, ale jako úplný dement, jehož smysl pro pobavení diváka se vytratil do neznáma. Možná patří Atkinson do starého železa, možná jsem očekával příliš. Ať už je to jakkoliv, trailer mi připadal zajímavější. (20.05.2012)

Slabší než jednička, především díky nevyváženému humoru a sázce na jistotu ve vytváření podobných situací, jež byly k vidění již v předchozím díle. Nicméně ve snímku je stále dostatek zábavných pasáží (mezi nejzdařilejší patří chytrá parodie na počáteční honičku v Casinu Royale, skvěle načasované „clouseauovské“ přeřeky nebo do ad absurdum dovedený mnišský výcvik). Hodně se mi líbil výběr herců - Atkinsonovi zdatně sekundují Daniel West jako záporák, výborná „bondgirl“ Rosamunde Pike a především pak talentovaný Daniel Kaluuya, jež si střihnul roli Englishova parťáka. Příběh není nijak duchaplný a vtipy občas balancují na hraně trapnosti (a párkrát do ní i spadnou), avšak obecně vzato jsem se dobře bavil. (27.10.2018)

Trochu mě udivuje, jak se většina shoduje na tom, že "dvojka je stejná jako jednička". Jedni to myslí pozitivně, druzí naopak, ale všichni jako by přehlédli, jakou proměnou prošel titulní hrdina a o kolik pevnější v kramflecích je on i scénář. Oba filmy sice hodnotím třemi hvězdičkami, ale každý z jiných důvodů. U prvního filmu jsem měl (možná nesprávný) dojem, že autoři oprášili nějaký zamítnutý koncept regulérní bondovky (napsali celkem čtyři) nebo přinejmenším posbírali nepoužité odřezky filmů s Brosnanem, splácali je dohromady a Rowan Atkinson podobně nahodile přispěl dříve nepoužitými beanovskými gagy nebo variacemi na ty už použité. Nový Johnny English mi připadá mnohem komplexnější - děj postupuje pořád dopředu a i když není dostatečně originální, aby uspěl ve vážném filmu s Bondem nebo Bournem, rozhodně je efektivní - jednoduše řečeno, zajímalo mě, "jak to bude dál". A zatímco English z prvního filmu vzbuzoval spíš zlomyslný posměch a v duchu jsem mu přál jen to nejhorší, jeho reinkarnované já si zaslouží sympatie. Jinak a trochu podrobněji v mé recenzi. 60% (17.10.2011)

Dvojku považuji za určitě slabší, přestože casting je lepší. Vtipnějších scén moc není a jedna asíjská uklízečka jaro nedělá. Gillian Anderson se ukazuje býti trefou do černého. English má k ruce ovšem horšího pomocníka. V této sérii nejsou zápletky tím co by divák musel řešit, ale tady se prostě nezadařilo. Potitulková scéna v kuchyni se povedla. Třeba někdy příště Johnny... 40% (19.02.2012)

Hrozba globálního terorismu jde stranou, Johnny English se vrací. Význam výcviku, jimž agent v prologu prochází, zůstává utajen až do posledních minut. Englishovy vnější projevy vykazují stále stejnou míru malodušnosti. Nechápe a odmítá pochopit, co se kolem něj děje, z čeho jsou dokola těženy vtipy obdobného ražení. Rozeznatelné jsou stupněm předvídatelnosti (povětšinou velmi vysoký) a tím, nakolik jejich pointa souvisí s kopnutím do pánského rozkroku. Své lepší grimasy už dávno vyčerpal i Atkinson, ještě jednou vytěžující postavu pana Beana (skeč s poštovním pytlem), oproti němuž se English pohybuje v příliš seriózním kontextu, aby nás mohl bavit alespoň svou nadreálnou excentričností. (Proto také výrazně lépe funguje brutálně stylizovaný Austin Powers, který náznak vážnosti okamžitě sestřeluje Myersovým pitvořením.) Z naprosto jiného filmu sem stejně jako v jedničce zavítala chabá romantická podzápletka, jejíž předčasné utnutí jako by značilo Englishovu neschopnost (nemožnost?) dospět, stát se mužem. Pár záblesků ambicióznější legrace (střešní „honička“) není rozvinuto dostatečně, aby se druhý Johnny English dal označit za nápaditý komentář proměn, jež žánr špionážních filmů za poslední roky prodělal. English působí jako menší idiot zejména díky tomu, že dostal za parťáka většího idiota. Oba jsou obdobami filmových nadšenců, kteří vzhlížejí k neohroženým agentům typu Jamese Bonda. Nedochází jim přitom, co je z vyznění filmu zřejmé – bude-li svět spasen, pak ne hrdiny, ale náhodou. Dozvědět se něco takového ze žánrové podívané by bylo skoro důvodem ke znepokojení, nebýt ta podívaná příliš natvrdlá, abyste jakémukoli jejímu podtextovému sdělení přikládali větší pozornost. Čekání na další bondovku si lze zkrátit i zábavnější činností. Třeba poslechem královniných vánočních projevů. 50% (12.10.2011)