Válečný kůň

Název sliboval lehce opancéřovaného hnědáka, jenž má na bocích připevněné vzduchem chlazené kulomety Lewis ráže .303, směrem od hrudníku se mu ježí několik dlouhých bajonetů a okovanými kopyty rozsévá hrůzu mezi klobásy pojídajícími fricky, ale velké dítě Spielberg to pochopitelně chtělo jinak. Hodlalo totiž publikum rozdělit na konzumenty koňského salámu, kteří se odmítají máčet v povrchní medové pohádce a zjihlé, kapesník žmoulající členy spolku devonských koňských fetišistů. Mě nakonec nechal postávat někde mezi a já mohl nevzrušeně pozorovat slunce vylité z břehů, stovky uncí patosu a hřebelcování divákova vnímání hranice kýče.. (06.06.2017)

Vedle Luhrmannovy Austrálie jeden z nejhollywoodštějších filmů poslední dekády. Snadno si dokážu představit, že by mě některé okatě dojemné či klišovité situace v podání jakéhokoli jiného režiséra dokázaly otrávit či nakrknout, ale Spielberg dokáže z každé minuty vytěžit maximum - ať už mluvíme o emocích nebo filmové estetice. btw. Rating PG-13 nijak nezabránil tomu, aby zde obsažené válečné scény patřily k jedněm z těch nejpůsobivějších, jaké kdy vznikly. 90% (24.02.2012)

Škoda, že Spileberg nenatočil tenhle film třeba před 10 – 15 lety, kdy byl ještě na vrcholu sil a chrlil jeden bravurní snímek za druhým. Válečný kůň postrádá eleganci a lehkost je starší tvroby. Nejsou zde ani jedinečné a nezapomenutelné scény, jichž dokázal díky své invenci nadělit větu filmu tolik, jako málokterý jiný. Válečný kůn je vlastně velice obyčejný. Zvláštní je i scénář, protože na to že má být hlavní hrdina kůň, je až moc prostoru věnováno všem lidem které potká. Film se mi tak zdál rozkouskovaný, nelineární a vůbec příběh možná dobrá látka pro knihu, méně však pro film. Dost mi nesedl ani Albert v podání Jeremy Irvina, ve Spielbergových filmech jsem zvyklý na zdatnější herce. No a hudba Johna Willamse je stejně obyčejná jako zbytek filmu. Pár záblesků filmového génia zde je, ale jsou rozmělněny tuctovostí. Rohodně však oceňuju práci s koňmi, protože ti když byli na scéně, okamžitě jsem zapomněl na všechny neduhy a kochal jsem se. (13.02.2012)

Válečný kůň jde ve šlépějích Rudého barona a Rytířů nebes. Vlna obnoveného zájmu o 1. světovou válku by byla skvělá věc, jenom by se musela opírat o filmy, které nejsou takovými paskvily. Vzpomínka na Düsseldorf bude věčná a barvitější, než západ slunce ve všech odstínech oranžové. #čsfdprojekce Nejkrásnější komentář: verbal (23.02.2012)

Půjdu proti proudu, ale můj problém s Válečným koněm není, že by to byl "hollywoodský barvotiskový spielbergovský doják", ale že takový ve výsledku vůbec není. On takový chce být; popravdě až moc; je tak i natočen, ale v jádru mu chybí základ všech těchto filmů - emoce. Tady je to pouto Alberta a Joeyho tak odfláknuté; a tak rozmělněné v minipříbězích na jedno brdo; že mi nakonec byli úplně ukradení oba dva a spolu s nimi i celý film. Ten ostatně měl být buďto mnohem kratší (a jen o těch dvou) či to měla být regulérní minisérie, kde co epizoda to pořádně rozpracovaná jedna ta zdejší desetiminutová anabáze. (15.01.2012)