Válečný kůň

Steven v Ryanovi skládal poctu statečným mužům z 2. světové války a tentokrát ve War Horse přináší pohádkově laděný příběh o zvířeti, kterému patřila válka předchozí. Rozdíl je větší, než by si někdo přál, avšak stárnoucí Steven stále má co předvést. Dávkuje pohádkovost tématu vkusně, sentiment je všudypřítomný, ale má svůj účel (včetně závěru) a proto bych všechny slova o hloupém kýči zavrhl. Tohle má smysl, svou pohádkovou symboliku, osudovou neexistenci náhody a pár okamžiků, kdy se chcete unášet tímhle světem na hřbetu koně probíhajícího válečnou vřavou i špinavými zákopy (mimochodem krásná scéna s potleskem pro ILM). To vše okolo je typicky americké, typicky Spielbergovské... a teď si nejsem jistý, zda tyhle dva pojmy nejsou vlastně naprosto neoddělitelné a jeden nedefinuje druhý:)). Být to o půl hodiny kratší (asi bez toho delšího začátku), byla by to velmi příjemná klasika s pocity starých dobrých melodramat a velkolepých filmů o malých-velkých hrdinech.... PS: 4* lehce nadhodnocené za ty podhodnocené odpady:) (22.01.2012)

Těžko říct, proč se Spielberg rozhodl natočit tak patetický film. Protože patos a cukrkandl jistě nejsou omylem, ale cílem. A přes všechny úžasné scény to u pátrání po smyslu toho všeho zůstává. Nejsem tak znechucen, jak jsem očekával, obzvlášť proto, jak rychle film uteče. Ale jinak není co víc říct. (15.01.2012)

V první řadě, Válečný kůň je film, který vůbec nepatří do dnešní doby. Dnes už převládají úplně jiné hodnoty než ty, které zobrazuje ve filmu Spielberg. Jsem si navíc jistá, že nebýt v kolonce režie napsáno Steven Spielberg, tak většina o film ani nezavadí. Ano, ten film je taaak strašně naivní, jenže on snad někdo čekal něco jiného než pohádkový rodinný doják? Já teda ne a proto nejsem zklamaná. Mě film dokázal na chvíli vrátit do dětských let. Snad jen Spielberg mě dokáže upřímně rozesmát i u scén, které by mi v jiném podání přišly trapné (husa, vojáci přivolávající koně). Mohl si odpustit některé dialogy, především ty v zákopech s Albertem se moc dobře neposlouchaly (vůbec obsazení Jeremyho Irvina byla hodně nešťastná volba). A taky si myslím, že i Spielberg moc dobře ví, že třeba takovou scénu s vyprošťováním koně mu nesežere nikdo, ale je jasné, co chtěl touto scénou říct. Ta Spielbergovská naivita se mi líbí. Tohle je úplně jiný Spielberg než ten, kterého známe a tak rozumím, že někteří tento film jen těžko překousnou. Něco se ale nikdy nezmění. Kus poctivé a krásné filmařiny. Záběry jako z obrazu, nádherná kamera a výprava, úchvatná hudba Johna Williamse a pár nezapomenutelných scén (kůň vs tank a jeho následné splašení). Nejedná se o jeho majstřík a v jeho filmografii naleznete lepší filmy, já si ale film dokázala užít. (14.01.2012)

Půjdu proti proudu, ale můj problém s Válečným koněm není, že by to byl "hollywoodský barvotiskový spielbergovský doják", ale že takový ve výsledku vůbec není. On takový chce být; popravdě až moc; je tak i natočen, ale v jádru mu chybí základ všech těchto filmů - emoce. Tady je to pouto Alberta a Joeyho tak odfláknuté; a tak rozmělněné v minipříbězích na jedno brdo; že mi nakonec byli úplně ukradení oba dva a spolu s nimi i celý film. Ten ostatně měl být buďto mnohem kratší (a jen o těch dvou) či to měla být regulérní minisérie, kde co epizoda to pořádně rozpracovaná jedna ta zdejší desetiminutová anabáze. (15.01.2012)

Uff, očistec v podobě veledíla Pišty Špílberga, který už zřejmě ztratil i poslední špetku zdravého rozumu a soudnosti, pokud tedy kdy nějaké měl, byl skutečně nesnesitelný. V jednu chvíli jsem myslel, že chytrý koník začne hrát na banjo a zpívat nějakou jidiš romanci na téma nespravedlivého osudu mladých vojáků na západní frontě, ale Pišta, inspirován zřejmě úspěchem svého masakrálního pojetí vylodění v Ryanovi, si raději zahrál na krvavého Mela a švihnul si další krvavou scénu, tentokrát mezi krátery. A pasáž s ostnatými dráty a šíleným koňem? Zachránila mě. Musel jsem to přetočit dopředu, protože takovou sračku jsem fakt nezvládl. Pak se mi ztratily titulky a při jejich hledání jsem najednou byl na konci u happyendu. Díky, Pišto, za sračku roku, ale raději už táhni do prdele i se svou nenávistí k Německu (22.01.2012)