Red Dog - psí legenda

Tak trochu příběh z jiného soudku. Nic mě nechytlo za pačes, nic mě nedonutilo vstanout z gauče, a vím že na tenhle příběh docela zapomenu.. Je to něco jako Hacicho, akorat o dost delsi, o dost zapeklitejsi,ale za to vtipnější. Chyběli mi známější herci, tahle jsem se cítila jako u amaterskeho filmu.. Nesnažilo se to zaujmout a za každou cenu udělat obrovský dojem.. já osobně vím, co zvířata umí a čeho jsou schopná, hodnotím spíš film jako film. Co ale musím pochválit je způsob natáčení, efekty a kameru. Mám zvířátka ráda, ale tohle mě zkrátka úplně nepohltilo. (25.04.2012)

Kdybych musela náhle odcestovat do australského Dampieru, nebudu se bát - mám tam spoustu dobrých známých - vypitých těžařských buranů z toho největšího zapadákova, jaký si dovedete představit - ačkoliv jsem je poznala teprve včera večer... to mně vyprávěli všechny ty historky o sobě, italské vesničce Abruzzi, Johnnym a hlavně o psím příteli jménem Red Dog. Všechny ty příběhy hřály lidstvím a věrností nespoutaného psího tuláka, radostí, smutkem i steskem po domově v cizí zemi, vše naprosto pohodově odlehčeno výběrovými odrhovačkami. NEJLEPŠÍ VÝROK: Potřebuješ domov, aby se ti stýskalo, kámo... A brečela jsem. Pětkrát. ***** (23.03.2012)

Dosť bolo hollywoodskej produkcie, plnej skákajúcich, športujúcich, či hovoriacich psov. Neschopnosť a tvorcovská sterilita ma už obrali o nejednu nádej na kvalitný rodinný film a po rokoch čakania na príjemný, hrejivý doják s poctivým príbehom, príchádza hrdzavý austrálsky dingo, ktorý ma dostal do kolien. Film je naozaj veľkým prekvapením a konkuruje takmer všetkým velikánom žánru. Svojrázne rozprávanie malo občas nejaké medzery, ale treba sa prispôsobiť protinožcom a uvedomiť si, že štýl reprodukcie príbehu je zveličený a typicky prehnaný. Veď nakoniec ide o národnú legendu, takže nieje sa čomu čudovať. Samozrejme sa nájde aj množstvo klišé, ale práve tie ho robia takým obyčajne neobyčajným. Ešte nemôžem opomenúť dobrý casting a veľmi rozmanitý, no o to lahodnejší hudobný výber. 80%. (03.12.2014)

Po oblíbených koňských filmech nastává éra oblíbených psích filmů. V Austrálii bychom možná čekali spíš klokana, ale dingo (?) je tady taky doma (na rozdíl od králíků). Komunitu těžařů poznáváme pouze z jejich volnočasových aktivit, které spočívají v chlastání, zápasení a decentním sukničkářství. Vlastně komunitu z nich udělá až Červený pes (neplést si s Černým psem od Zeppelinů, i když tomu oči svítí také rudě), který svou nezávislostí, a současně věrností, je příkladem určitě ne jen pro ně. Red Dog žil osm let, "projel celý Státy a vrátil se zpět", a stal se legendou, tj. něčím víc, než byl za živa. Pomník, který mu postavili v Dampier je hezký, a určitě trvanlivější, než pomníky revolucionářů či politiků. Ještě zpět k úvodu: (I u nás) jsou pomníky zvířat, vesměs jako pocta koním, které padly (rci: byly do ní zavlečeny a tam pobiti) v různých válkách (Slavkov, Hradec Králové); v 1. SV jich padlo na milion. A tak raději zůstanu u koní, i když nejsou tak "smart" jako psi nebo mobilní telefony. (03.07.2017)

Film, který se tváří nenápadně, ale zároveň toho tolik říká. Líbilo se mi to moc, mělo to správnou atmosféru, vtipné chvilky, nápaditý scénář, Josh Lucas byl skvělý a Red Dog taky. Jakmile je to film o psovi, člověk ví, že to bude dojemný, jako když krájíte cibuli, takže tady to nebylo jinak, aspoň pro mě ne. Hezký příběh s úžasnou symbolikou, přátelstvím, láskou a hlavně s dobrým koncem. To, že je film natočen podle skutečné události tomu vlastně ještě přidává. Délka filmu byla tak akorát, nic se nenatahovalo a ze mě to teda emoce ždímalo. Friends forever. You are home now... (15.11.2013)