Dopis neznámé

Zdá se být už tradicí, že každý rok začínám filmový festival v Karlových Varech nějakou tou světovou klasikou a že po jejím skončení skáču nadšením; myslím však, že to letos nebude jen proto, že mám všeobecně staré filmy ráda. Letter from an Unknown Woman má totiž - přiznejme si, že na staré filmy trochu netypicky - i poměrně silný příběh a dějový spád, zkrátka se pořád něco děje, příběh se posouvá kupředu a kvůli mistrně zvládnutým černobílým záběrům se na vše moc dobře kouká. Jedinou výtku tak ze své strany můžu mít k závěru, kdyby totiž tvůrci nezačali retrospektivně opakovat záběry a vše tak nějak rychle utnuli, pohnul by se mnou tento tragický příběh začínající dopisem s větou: "V době, kdy tyto řádky čteš, jsem už asi mrtvá," mnohem více. I tak se ale pro žádný film, který jsem v poslední době (a možná kdy) viděla, nehodí více označení "charming". [Viděno na MFF Karlovy Vary 2010.] (03.07.2010)

Ojedinělý a jedinečný projekt propojující klasický Hollywood se starým kontinentem. Rozhodně jeden z těch filmů, které nešetří emocemi a pro svoji rafinovanou strukturu (či zacházení s detaily) si zaslouží opakovanou projekci. Pozorný divák si jistě všimne několika rysů upomínajících k Leanovu "Poutu nejsilnějšímu" (klavírní doprovod, režie, retrospektiva vyprávěná z pozice ženy, nenaplněná láska, motiv odjíždějícího vlaku…). 9/10 (20.08.2010)

Zdejší hodnocení mi přijde trochu vedle. Jasně, je to pěkný film, ale takových je spousta, moc bych se asi neoháněla předponami nej. Btw proč mám dojem, že kdyby hlavním hrdinou byl chlap namísto ženy, už by to nebyl tak krásný film o věčné lásce, ale příběh o dost creep stalkerovi? Hm... Stojí za zamyšlení. Stejně tak si nemyslím, že děj by skončil happy endem, kdyby hlavní hrdinka nezemřela. A kdo si to myslí, pravděpodobně Stefana Branda, slovy hlavní hrdinky, vůbec neznal. (15.06.2022)

Dopis neznámej je mimoriadne precítená melodráma rozhrania 19 a 20-teho storočia, v ktorom púta na vzťah rozdielnych tried a ktorá neprekvapujúco ani nevedie k šťastnému koncu. Prostredníctvom listu (ako nosného rozprávača) sa oddáva repetitívnemu popisu emócií, nálad a optiky zaľúbenej Lisy (Joan Fontaine), ktorá časom prišla o všetky ilúzie o svojom vysnenom mužovi a jej príbeh je tak perfektnou časopriestorovou konšteláciou údelom trpiacej a túžbami nenaplnenej mladej ženy. Od načúvajúcich nôt susedovho klavíra, po následnom stretnutí splnených snov až po zaťažkávajúcom prekonávaní samoty a nemohúcnosti. Atmosférou tento Ophülsov vyvážený snímok pripomína Jezebel a intenzitou dýcha na chrbát Carného Deťom raja. A povzbudil do opätovného zhliadnutia, niekedy, po rokoch... (01.03.2016)

Tento film je tak elegantný, až sa tomu nechce veriť. Vzbudzuje vo mne myšlienky typu kam to svet dospel, že sa k sebe, respektíve k opačnému pohlaviu nesprávame tak zdvorilo a podobné veci, na ktoré radšej myslieť nechcem. Ophuls ukazuje, že ak chcete nakrútiť kvalitný žánrový film, tak dotyčnému žánru musíte najprv dobre rozumieť a potom sa aj melodráma stane kvalitným umeleckým dielom. Film, ktorý si vyžaduje kvôli detailom viacero zhliadnutí a ktorý ponúka jeden z najsympatickejších a najkrajších párov filmovej histórie. Je škoda, že je relatívne menej známy. V porovnaní s tými úplne najklasickejšími romantickými filmami. Pôsobí skôr britsky, ako americky. (31.10.2015)