Dopis neznámé

Zdá se být už tradicí, že každý rok začínám filmový festival v Karlových Varech nějakou tou světovou klasikou a že po jejím skončení skáču nadšením; myslím však, že to letos nebude jen proto, že mám všeobecně staré filmy ráda. Letter from an Unknown Woman má totiž - přiznejme si, že na staré filmy trochu netypicky - i poměrně silný příběh a dějový spád, zkrátka se pořád něco děje, příběh se posouvá kupředu a kvůli mistrně zvládnutým černobílým záběrům se na vše moc dobře kouká. Jedinou výtku tak ze své strany můžu mít k závěru, kdyby totiž tvůrci nezačali retrospektivně opakovat záběry a vše tak nějak rychle utnuli, pohnul by se mnou tento tragický příběh začínající dopisem s větou: "V době, kdy tyto řádky čteš, jsem už asi mrtvá," mnohem více. I tak se ale pro žádný film, který jsem v poslední době (a možná kdy) viděla, nehodí více označení "charming". [Viděno na MFF Karlovy Vary 2010.] (03.07.2010)

Hollywoodsky romantický opus a predsa má tak ďaleko od hollywoodskeho žánrového rukopisu. Max Ophüls vložil do látky nesporný vklad európskeho silného vizuálu s všadeprítomnou silnou drobnokresbou hlavných postáv. Film je kvalitný nielen výberom hercov ale i po technickej stránke. Jedna z určite najlepších romantických drám, ktoré boli natočené. (25.01.2024)

Dopis neznámej je mimoriadne precítená melodráma rozhrania 19 a 20-teho storočia, v ktorom púta na vzťah rozdielnych tried a ktorá neprekvapujúco ani nevedie k šťastnému koncu. Prostredníctvom listu (ako nosného rozprávača) sa oddáva repetitívnemu popisu emócií, nálad a optiky zaľúbenej Lisy (Joan Fontaine), ktorá časom prišla o všetky ilúzie o svojom vysnenom mužovi a jej príbeh je tak perfektnou časopriestorovou konšteláciou údelom trpiacej a túžbami nenaplnenej mladej ženy. Od načúvajúcich nôt susedovho klavíra, po následnom stretnutí splnených snov až po zaťažkávajúcom prekonávaní samoty a nemohúcnosti. Atmosférou tento Ophülsov vyvážený snímok pripomína Jezebel a intenzitou dýcha na chrbát Carného Deťom raja. A povzbudil do opätovného zhliadnutia, niekedy, po rokoch... (01.03.2016)

Ojedinělý a jedinečný projekt propojující klasický Hollywood se starým kontinentem. Rozhodně jeden z těch filmů, které nešetří emocemi a pro svoji rafinovanou strukturu (či zacházení s detaily) si zaslouží opakovanou projekci. Pozorný divák si jistě všimne několika rysů upomínajících k Leanovu "Poutu nejsilnějšímu" (klavírní doprovod, režie, retrospektiva vyprávěná z pozice ženy, nenaplněná láska, motiv odjíždějícího vlaku…). 9/10 (20.08.2010)

(1001) Neuvěřitelně moderně působící snímek. Ještě také krásný, střídmý, smutný, výmluvný. Miluji třeba to, jak často jsou v obraze přítomná zvířata - andulky v bytě, na ulicích toulavé kočky, v zahradě domácí psi, husy a holubi na náměstí a potom samozřejmě koně všude v ulicích. Jak se kamera pohybuje konkrétním prostorem. Jak se Joan Fontaine dívá na Louise Jourdana (který zemřel dříve tohoto roku, na Valentýna, v 93 letech věku). A způsob, jakým Louis Jourdan nevidí Joan Fontaine. Naprosto výjimečný film, nejen ve své době, ale i ve všech ostatních, a zejména potom v žánru melodramatu. ♥ (28.04.2015)