PIKO

Piko má hodnotu experimentu a od diváka vyžaduje pozornost, kterou si ovšem umí technickými parametry náležitě vynutit. Výsledkem je film nejen s výbornou kamerou, ale i dráždivými zvukovými efekty. Rostislav Novák "Pavel" pak na sebe přirozeným výkonem v hlavní roli strhává pozornost, což sice v důsledku znamená, že zbytek hereckého obsazení tu žije v jeho stínu, ale rozhodně nejde o žádné lajdácké figurkaření. Například Miloslav König "Fífa" rozbaluje od Tajností naprosto odlišný výrazový rejstřík a je to zajímavá proměna. Tomáš Řehořek stvořil silný film. Nejen svým obsahem, ale především formou. (30.05.2013)

Podobné filmy může docenit jen ten, kdo sám drogy užíval (nikoli užívá) nebo přišel či přichází s toxikomany do kontaktu. Dokument je unikátní v tom, že se u jednoho stolu sešli bývalý policista z protidrogového, ex-narkoman a revolucionář v užívání pervitinu a nakonec Danny Horyna, frontman dnes již zaniklé metalové legendy Vitacit, který jako jeden z prvních nový druh aplikace vyzkoušel. Společně pak na podkladu hraných pasáží popisují cestu do pekla, ze které se dokáže vrátit jen malé procento závislých. Někomu se možná nemusí zdát ona filmová linie, což chápu, ale na mě udělala dojem jak obrazovým zpracováním, tak hereckými výkony, které, pravda, občas kolísaly či působily příli uměle, ale s přihlédnutím k formátu, který tvůrci zvolili, nemám pčíliš co vytknout. Víc podobných příběhů. 90% (09.07.2011)

Viděla jsem Řehořkův pokus číslo jedna a vůbec se mi nelíbil. Piko je výborný. Spojení hraného a dokumentárního je výborný tah neboť spojuje napětí s nepopíratelnou pravdivostí příběhu a navíc vizuálně mi to přišlo výborné. Jediné co snad ubírá body (a možná je to jen moje nepochopení) je, že jsem se ztrácela v tom, kdo je kdo....Ale 4 hvězdičky bez debat, 80%. (06.01.2011)

Novodobý talent, české kinematografie Tomáš Řehořek a jeho pokus o "český film o drogách". Vizuálně slušné, skutečné rozhovory poutavé ale dějové chudé a herecky nevýrazné. Původně zamýšlené natáčení jako dokument se mi jeví jako o hodně lepší nápad, který by i výslednou podobu vytáhl výše, jelikož dokumentární části jsou těmi nejzajímavějšími. (12.07.2011)

Film s hraným obrazom a dokumentárnym komentárom je určite pútavejší, ako keby to bol iba dokument s hovoriacimi hlavami. Užijeme si aj niekoľko zážitkov v delíriu, len opakujúce sa zábery a občas nudný komentár mierne kazia dojem. Možno namiesto skráteného celovečerného trvania by stačil aj dokumentárny 50-minútový formát. Film celkom vyvracia dojem, že socialistický človek nepotrebuje drogy. Hoci nie všetky osudy sa skončili šťastne, hlavný protagonista rozpráva svoj príbeh usmiaty pred kamerou a na konci si herci pokecajú so svojimi skutočnými predlohami. (27.03.2014)