Long Live the Family!
Režie:
Robert SedláčekScénář:
Robert SedláčekKamera:
Petr KoblovskýHrají:
Igor Chmela, Eva Vrbková, Martin Finger, Monika A. Fingerová, Simona Babčáková, Jiří Vyorálek, Jan Fišar, Jan Budař, Marek Taclík, Marek Daniel (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Když vám hoří půda pod nohama, není nad rodinný výlet. Libor (Igor Chmela), bývalý učitel dějepisu, který dosáhl vysokého manažerského postu ve významném finančním ústavu, si řadu let spokojeně žije společně se svou rodinou v luxusní vile na okraji Prahy. Bezstarostný život ale netrvá věčně a na povrch začnou vyplouvat machinace s penězi klientů týkající se celého vedení banky. Libor se následně ocitá pod dohledem policejních vyšetřovatelů, kteří mu začnou tvrdě šlapat na paty. Snaží se uniknout před hrozícím vězením a oddálit osvětlení celé situace své nic netušící manželce (Eva Vrbková). Rozhodne se tak pro netradiční útěk, kdy pod záminkou společné dovolené odveze celou rodinu na jižní Moravu. Prchání před spravedlností se stane cestou plnou hledání ztracených vztahů nejen mezi „uprchlíky“, ale také s jejich spolužáky z vysoké školy (Jiří Vyorálek, Simona Babčáková), které náhodou potkávají a kteří žijí své „obyčejné“ životy v okresním městě. Po krátké době ale policie odhaluje další souvislosti včetně místa, kde se rodina nachází, což odstartuje skutečné rodinné drama a stále se zrychlující cestu – útěku před spravedlností i pod povrch vztahů v rodině. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (375)
Přesně to co zoufale nefungovalo v "Mužích v říji" v "Rodině základu státu" funguje výborně. Film sice není bezchybný a drobnosti, jakými je podivná plastika s kozou a synem v kimonu, onen lesbický polibek či zvláštně studené a neosobní "milování se" ve velehradském hotelu si režisér rozhodně mohl odpustit, ale obecně je to velmi dobře natočený film. Většina drobných vtípků je skutečně vtipných a hutný příběh dobře koření. Kladem je i dokumentaristický zájem o popis reálií. Takřka bezchybné je herectví, u něhož je nutné ocenit i neokoukanost většiny tváří a dále výborná kamera. Tím nejpodstatnějším je ovšem perfektně zvládnutá psychologie postav... Nikoli vybájené lidské zrůdy z thrillerů, ale obyčejní lidé z masa a krve, kteří ovšem fatálně podléhají všudypřítomné relativizaci hodnot. Vždyť je tak snadné "zůřadovat" nějaké ty miliony, něco si ulít, zdánlivě tím nikdo ničemu a nikomu neubližuje... Otázka zásadní nejen vzhledem k všudypřítomné korupci, ale obecně. Skutečně patří morálka na "smetiště dějin"? Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Tetsuo, Matty, Traffic ()
Asi nikdy se mi u českého filmu dosud nestalo, že by mi v hlavě dozníval ještě dva měsíce po zhlédnutí v Hradišti. No vlastně se mi nestalo, že by nějaký nezapadl mezi ostatními zážitky z Hradiště. Že bych ho jedním dechem doporučovala na potkání, ač jsem o něm před projekcí nikdy neslyšela. Rodina tohle mění, Grázlík Igora Chmely si mě podmanil, stejně jako jeho roky oklamávaná žena Evy Vrbkové. Expozice života, který Rodina nechává za sebou, mě donutila děsně závidět učiteli dějepisu, který v pravý čas vstoupil do velkého byznysu, ale nyní už nemůže ven... Na útěku se potom ukazuje, nakolik funkční je zhýčkaná čtveřice jako celek. Odhalují se silné a slabé stránky, drobná i velká sobectví, ale také soudržnost a ideály, které čas úplně nezabil. Ve velmi slušném a uhlazeném formálním obalu. Už se těším na druhou projekci. ()
Na tento film jsem v době uvedení do kin vůbec nechtěla jít, přestože jsem na něj slyšela dobré reference. Jeho název mi přišel jako jedno velké klišé a hlavně mi připomněl komunistické heslo. O to víc jsem pak byla překvapena a musela uznat, jak jsem se zmýlila! Konečně realistický film ze současnosti. Ulevilo se mi, že nepitvá minulost, jak se stalo u českých filmařů zvykem, ale zabývá se SOUČASNOSTÍ. Tento příběh se může stát (bohužel) prakticky v každé české rodině. ()
Ironický je název filmu, který sleduje současné problémy naší společnosti s podobně ironickým nadhledem během jakési road movie jedné české rodiny. Ačkoliv film získal cenu českých kritiků, na Českých lvech byl okázale ignorován a cenu získal přehypovaný a přeceňovaný film Poupata. Přitom tam, kde Poupata děsí svou depresivní doslovností, dokáže režisér tohoto snímku, Robert Sedláček, naznačit situaci lehce a s přehledem... Režisér Robert Sedláček vždy přijde se zajímavým počinem, a jeho vidění světa je sice realistické, ale nepostrádá určité prvky odstupu, jemného a hořkého vtipu, ale i lidského pochopení. (Což mimochodem všechno postrádají Poupata.) Příběh muže, který se z malých poměrů vyšvihl nahoru, chtěl přilepšit rodině, neuměl v tom však chodit a jeho skutky ho dohnaly. Vezme svou rodinu na místa svého a manželčina mládí - možná zavzpomínat, možná tak utíkat před policií. Trochu to připomíná Výlet Alice Nellis, avšak s hodně hořčím přesahem. Tento jednoduchý syžet je však vyplněn mnoha scénkami a situacemi, které schválně nejsou jednoznačné - tvůrce se nestaví ani jednu, ani na druhou stranu. Když však hlavní postava obhajuje mnohamiliardové úniky, přece jen cítíme ve slovech jeho kamaráda, totiž že on se na věc dívá z hlediska svého platu, kterým směrem téma filmu směřuje. Tradičně nejpevnější je Sedláček u moravských lokací a scén - na druhou stranu luxusní vila, horentní pojišťovna, to vše působí poněkud nahozené, jen jako výchozí scény. Velmi zdařilé jsou opět dialogy, na nichž z větší části snímek stojí. Ani u nich nedostáváme často klíč, na kterou stranu bychom se měli postavit, to více jsou však postavy i příběh životnější. Hlavní hrdina sice udělal nesprávnou věc, manželka se možná neptala, odkud nosí peníze a proč se mají tak dobře, hlavně, že peníze nosil, ale cítíme v nich i lidský rozměr. Film jejich postoje neobhajuje, avšak dává klíče k jejich psychologii, k jejich vnitřnímu světu, zabitému světem, kde jde jen a jenom o peníze. Byli chamtivci, nebo jsou oběti dnešní doby? Nebo snad obojí? A nejvíce zamrazí ve chvíli, kdy začnou závěrečné titulky a spustí se Ukolébavka Karla Kryla. "Spinkej, synáčku, spi... a budeš jako táta". Tento doslov je nejmrazivějším a nejjednodušším zhodnocením dnešní doby - činy otců budou opakovat jejich děti. K čemu je pak tato republika odsouzena? ---- EDIT po druhém zhlédnutí: Jdu nahoru s hodnocením. Třeba pro to, že film lacině nemoralizuje, nesoudí. Na jednu stranu nám toho chlapa může být líto, protože ti nad ním kradli taky, víc a jsou vyzívaní na Bahamách, po nich poldové nejdou, na druhou si chtěl žít nad standard a zapomněl, co dělá rodinu rodinou, že to prachy nejsou. Jenže on je takový, jaká je česká společnost - a jaké budou naše děti. Všichni si hrajeme na to, kdo má dražší auto, novější iPhone a lepší vilu. I kdybychom na to měli ukrást. Film tohle všechno poodkrývá, ale nepojmenovává natvrdo, a v tom je jeho síla. Poukazuje na nešvar, na který všichni můžeme jednou dojet, ale nehodnotí. () (méně) (více)
Tuzemský trumf letoška, který svým provedením strká do kapsy naprostou většinu dokonce i hollywoodských podobných filmů za tento rok v kině! Všechno tu je: napětí, akce :), povedený casting... Ke konci jen zopakuji desítky komentářů přede mnou, a rád napíši, že Sedláček svou profesionalitou hravě zvládá look světové kinematografie: větší zážitek pro mne byl sledovat technickou a uměleckou stránku filmu, než dravou story ala Tři dny ke svobodě. ()
Galerie (35)
Zajímavosti (11)
- Ve scéně, kdy je zatknut hlavní hrdina a odvádí jej příslušníci zásahové jednotky, tito mají identifikační číslo začínající 390 a druhý 391. Takto začínající osobní čísla u PČR však nejsou. (Horryx)
- Ve scéně, kdy se rodina poprvé setkává s Lenkou (Simona Babčáková), má Lenka zelené punčocháče. Když však poté vystupuje doma z auta, punčocháče již nemá a drží je v ruce. (Syna.1990)
- Sedláček údajně chtěl nejdříve natočit odlehčenou road-movie o rodinné dovolené. Jednou však v autě v rádiu vyslechl zprávy, které ho vytočily natolik, že scénář začal směřovat ke komentování a kritice situace v tehdejší společnosti. (JardaBauer)
Reklama