Tady to musí být

Především úžasná herecká kreace Sean Penna, kterou nepokazil ani scénář ani režisér, další herci, ani ostatní filmové profese. Umně spletená témata nostalgie nad plynutím času, vztahu otce a syna, holocaustu, pomíjivosti světské slávy, přátelství... až by se mohlo zdát, že je toho příliš, ale když se to umí a všechno plyne zvolna, harmonicky, tu s humorem, tu s trochou nostalgie, je to paráda. (21.04.2013)

Naprosto nepředstavitelná role, naprosto nepředstavitelný herecký výkon Seana Penna, naprosto nepředstavitelná pointa. To vše nabídne tenhle snímek. Na začátku byste ani možná nečekali road movie za poznáním vlastního smyslu života, ale je pravdou, že Cheyenne už na začátku snímku vykazuje nějakou alespoň minimální touha udělat něco jinak. A tady je všechno jinak. Obrovskou poklonu a uznání si zaslouží samozřejmě Penn, jeho "one man show" je tu vskutku brilantní. Jen bych ocenila trochu větší prostor pro myšlenkové pochody hlavního hrdiny, scénář má trochu rezervy. (13.07.2012)

Perfektní film stojící hlavně na skvělém výkonu Seana Penna, který zde ztvárnil postavu bývalého rockera Cheyenneho. O ději se nyní nechci a nebudu rozepisovat, ten je popsán celkem dobře v obsahu. Za sebe mohu jen říct, že mne Sean Penn nemohl překvapit víc. Jeho cit pro drama, vcítění se do postavy a úplné propadnutí do role je obdivuhodné. Film má díky němu neopakovatelnou atmosféru. Věta: "Všimnul sis, že dneska už nikdo nepracuje?! Všichni dělají něco uměleckého." a její trefnost mluví sama za sebe. Poslední minuty byl jen inteligentní tečkou za celým příběhem. (11.03.2012)

Film je velice zjednodušeně road movie o dospívání hlavního hrdiny a vyrovnávání s otcem. Cheyenne se v příběhu vyrovná sám se sebou a může k podobnému efektu pomoci i divákovi. Je jen velká škoda, že ačkoli dokazuje, že první pohled může být často mylný, právě u filmu se mýlit nemůžete. Vidíte šílený zjev Seana Penna, sledujete první minuty snímku a už je vám jasné, jak všechno skončí. (30.05.2012)

Film o holocaustu všedního dne, zapomínacích rituálech, nepřenosnosti dějinné zkušenosti, strachu dospět, amerických fetiších (zbraně, auta, velké objekty) a obyčejných gestech neobyčejného významu. Sorrentino rozšířil svůj tematický záběr, ač si jako svědka stavu soudobé společnosti opět vybral jediného člověka, jedinou zvláštní bytost. Více než dříve tentokrát nestřídá jenom záběry ukolébavkovitě statické s prudce dynamickými, přepíná také mezi mikro a makro hlediskem. Menší je vina toho muže, který přispěl ke spáchání dvou sebevražd, větší toho, který léta soustavně ponižoval bezbranné vězně. S tím, jak Cheyenne pomalu dospívá a přechází od drobných zlomyslností (supermarketová sabotáž) k zodpovědnějším činům, se mění také jeho pohled na skutečnost a nálada filmu. Scény jsou komponované jako krátké skeče, ale díky zasazení do kontextu vyprávění nejenže nepůsobí samoúčelně – některé z nich jsou více mrazivé než komické (vrcholně bizarní moment s obézní fanynkou a projíždějícím chlapíkem, jemuž knír dodává hitlerovské vzezření). Atmosféru Tady to musí být nelze postihnout jedním adjektivem, musíte ji zažít. Měnění perspektivy, vybroušený vizuální styl, vnitřní dynamika a nevnucující se humor – vše se Sorrentinem spolurežíruje Sean Penn. Jeho zombie walk určuje tempo filmu, který je pomalý a současně (díky kameře) neustále v pohybu. Zatímco pohyb vnitřní, v protagonistově mysli, si musíme z postupně doplňovaných informací domýšlet. Občasné ozvuky Cheyennových divokých rockerských let zase nacházejí komplice v náhlých kamerových nájezdech. Stejně jako film, i hrdina se vzpírá uzavření do jasně dané škatulky. Nikam nezapadá, sám pořádně neví, kým je. Jako v každém oidipovském dramatu může poznat sebe jedině skrze otce a otce v tomto případě pozná jedině pochopením holocaustu… a lze snad pochopit holocaust? Jeho nezařaditelný zjev ho vylučuje ze světa povrchního skenování skutečnosti a zároveň mu propůjčuje zvláštní privilegium neškodného neználka, s nímž je kdekdo ochoten zapříst dialog. Sám si však v průběhu cesty začíná uvědomovat, že hledět na svět zpoza masky dítěte je sice pohodlné, ale rovněž krajně nezodpovědné a vyvolávající pocit neúplnosti. Pocit, že „tady něco není v pořádku“. Není a zřejmě ani nikdy nebude, protože hledání ve skutečnosti nikdy nekončí, ale právě díky tomu jde o jeden z nejpodmanivěji podivných snímků posledních let. 90% Zajímavé komentáře: FlyBoy, Šakal, ZuzkaZ, mat.ilda, F.W.Colqhoun (10.01.2013)