Pohwa sogeuro

Podle mého až příliš teatrálně a na efekt natočené... Všechno je tak nějak strojově přesné a až nerealistické... Na druhou stranu nasnímané scenérie, akce a jednotlivé obrazy film posouvají do výrazného nadprůměru a i ti študentící jsou silnou složkou filmu.... Nejvíce mi ale utkvěl, ten generál Lidové armády v bílém... Až lidsky slušný komunista... to se jen tak nevidí... A nemůžou samozřejmě chybět zpomalovačky a srdceryvné scény umírání... (15.07.2012)

Korejky nám poradili filmy, na který se máme podívat, tak koukáme. Tenhle prý obsahoval celou řadu korejských idolů, jeden na straně jihokorejců, druhej na straně severokorejců, jeden student...On celkově tenhle válečňák má trošku zvláštní námět. Je vlastně o tom, jak partička 71 studentů bránila a ubránila kótu proti bůhví kolika tisícový severokorejský armádě. Trošku to vypadá jako když v jednom dokumentu o Severní Korei vyprávěli, jak jedna bojovná severokorejka sundala letadlo kulometem. Dobře no, ale tak možné je všecko. Výsledkem stejně tak byl naprosto perfektní válečnej film s výbornou akcí a válkou se vším všudy, který mi skoro v ničem nevadil. Snad jenom v tom, že akce byla na začátku a na konci a prostředek byl vycpanej sádrokartónem. (07.04.2011)

Režisér, který zřežiroval dokonale "A Moment to Remember" se zde pokusil natočit válečný film. To mu taky vyšlo na výbornou, ale bohužel zde už nebylo tolik emocí i když zde určité byly. No akce byla super, humor a všechno co čekat od válečného filmu. Sice je to můj první korejský válečný film, ale i tak se mi zdá že tu něco chybělo. Vidím tu samé přirovnání k "Pouta války" tak asi brzy mrknu ať nemám mezeru :) (07.12.2011)

Není to taková pecka jako Pouta války, se kterými se chtě nechtě musí srovnávat, protože jsou to jediné korejské válečné velkofilmy o korejské válce z poslední doby. Film se ale nesnaží podchytit celou korejskou válku jako Pouta, ale ukazuje "pouze" boj nějalika desítek studentů proti předvoji severokorejské armády (natočeno podle skutečnost). Technicky naprosto úžasné, ty peníze na tom jsou vidět. Scénář bohužel není zrovna to, čím by se film mohl chlubit. Tím neříkám, že by byl film nedejbože hloupí, ale nečekejte brilantně vystavěné drama antických rozměrů. 71: Into the fire je přesto velmi nadstardardní vojenský film. 9/10 (09.02.2011)

Korejských 71 debilních, kde místo Yula Brynnera stojí v čele mistr Euroasie v čumění na hrůzy války. A já se mu nedivím. Natáčení digitálními kamerami s extrémním rozlišením totiž vyžaduje od filmového štábu poměrně výrazný tlak na pilu. Technika nám sice umožňuje snímat ostře ty nejjemnější poletující smítka prachu, nemluvě o explozích, jež vymrští tisíce drobných části do vzduchu, které nejsou již rozmazanou šmouhou, ale každá z nich je plně ostrá a můžeme sledovat její trajektorii pohodlně, dokud nám délka záběru povolí, ovšem na druhou stranu je třeba počítat s nutností naprostého ultimátna po stránce maskérské, trikové, kostymérské i po stránce výpravy. Jestli v něčem film opravdu neselhává, tak je to zde. Všudypřítomný prach, špína, krvavé chlístance, obroušené zbraně, poletující střepiny, hořící vojáci a famózní exploze v dlouhých záběrech nenechávají diváka cokoli domýšlet a ačkoli se to párkrát přežene (přestylizovaná přestřelka ve vysoké trávě, až srandovní krvelačnost) oči si užijí svoje. A vlastně to i docela maskuje fakt, že za scénářem dle všeho stojí dvanáctiletý nacionalista po třídenním rychlokurzu scénáristiky, díky čemuž se film sice ohání velkou historií, ale ve výsledku proti sobě stojí doslova naskrz prostřílený protagonista na hromadě mrtvol s kulometem v ruce proti arogantnímu záporákovi v bílé uniformě, co střílí jednoruč z ruského samopalu PPSh-41. (02.10.2014)