Kokuhaku

Pro matku skoro dvouleté dcerky je to silná káva, ale ta pomsta je jak víno, to bych ani já nevymyslela :). Uživatel Lazyt k tomuto filmu napsal do diskuze, že "Ten film byl tak úžasný, že od té doby co jsem ho viděl, nevím na co se mám dívat." Já s ním naprosto souhlasím. Po skončení filmu jsem byla skoro až okouzlená, přemýšlela jsem, kdy jsem naposledy viděla něco tak geniálně promyšleného a vymakaného, jak obsahově, tak i vizuálně a nemohla jsem si vůbec vzpomenout. Byla jsem toho filmu vyloženě plná, nic jiného pro mě neexistovalo. Líbí se mi ta jistá odlišnost, zajímavost, kterou pokaždé nabídne asijský film (ovšem ta jistá forma něhy, která se v nich často vyskytuje, tady z velmi dobře známých důvodů pochopitelně chybí). Film nabízí spoustu podnětů k zamyšlení, postupně graduje, odkrývá, v divákovi mění jeho pocity každou chvilku, aby ho nakonec totálně rozsekal. Jen dodám, že herečka Ai Hašimoto, která zde představovala jednu z žákyň, má silné kouzlo a podle mě před sebou i velmi slibnou kariéru. (19.08.2015)

A sakra...tak tohle mi téměř vyrazilo dech! Natočeno naprosto fantasticky, úžasná kamera i hudba. Už úvodní, 25 minut trvající scéna, mě docela ohromila, protože byla stavěna tak, jako se u běžných filmů dělají scény finální, vrcholné. Kvantum lahodných zpomalených záběrů podbarvuje parádní hudba a jako třešnička na dortu je tady do detailu propracovaný scénář, který má tolik vrstev...! A přitom je to všechno natočeno tak sebevědomě, ten rejža to prostě má v malíčku. Napadá mě jenom jediná výtka, a tou je pompézní výbuchová scéna, která předchozím dějem a obsahem filmu tak nějak drhne. Jinak ale opravdu povedený pokus přiblížit se Parkovi (ale přesto, Oldboy nebo paní Pomsta jsou ještě o kousek dál), doufám, že se na to taky podíval a srovná to se svým posledním odvarem jménem Bakjwi. (31.03.2011)

Nepřiznaný japonský spin-off Parkovy tetralogie (počítám i povídku Cut) o pomstě. To tu zaznívá (a zaznívat bude) často. Ono to tak totiž; chtě nechtě; působí. Možná i více než by bylo záhodno. Rovněž výtečně vymyšlené i netradičně rozpracované téma pomsty z více pohledů, rovněž nápaditě natočeno, ale i přes kvality začátku a úderného závěru je to během druhé třetiny roztahané, mnohdy až nezajímavé. (31.03.2011)

Neviem, či dnes na školách funguje mliečny program. V časoch školskej dochádzky sme denne na desiatu dostávali zadarmo sáčik s mliekom. Neskôr pribudol makom posypaný sladký rožok. Pre spestrenie mlieko sem-tam nahradil ovocný kyslomliečny nápoj Dolinka. Mlieko bolo dodávané v umelohmotných prepravkách. Vždy jedno-dve umelé vrecká pri prenose v prepravke praskli a mlieko z nich vytieklo. Hodiny roztečená biela maglajzovitá sračka na dne prepravky smrdela jak fras. Čo sme sa s týmto darom spoločnosti navyvádzali nechutností! Pravda je, že nám do mlieka triedna učiteľka nevstrekla krv nakazenú HIV vírusom. No po škole sa aj tak motalo pár zástupcov pedagogického zboru so sadistickými sklonmi. Výchovnými metódami, ktoré si s rozkošou skúšali na nás, spôsobili v detských dušiach trvalé jazvy. Je jasné, že Kokuhaku je hyperbolické posolstvo. No trefne odzrkadľuje nielen úroveň dnešnej mládeže bez mravného kódexu a odvahy, vzhliadajúcej sa často len vo svojich ochraniteľských rodičovských vzoroch. Pre ich pozornosť urobia čokoľvek. Takmer totožná spoločnosť krutých detí a učiteľov na stredných a základných školách, bez morálky a súcitu, bola i v ČSSR. (29.10.2020)

Tento zamotaný příběh o zvrácenosti mládeže, šílených myšlenkách a krvavých pomstách začíná v jedné třídě, kde se mladá učitelka s naprostým klidem svěří se svým životním příběhem a detaily tragédie, která ji postihla díky jejich žákům, a připraví jim životní lekci, která odstartuje sérii smutných událostí plných krutosti a krve. Mistrně zvládnutý thriller, který žádného nenechá naprosto klidným. Dějové skoky a zvraty retrospektivně předkládají divákovi ucelený obraz hrůzných událostí. Opravdu silný příběh, který vznikl pod výbornou režijní taktovkou Nakashimy. Vřele doporučuji těm, kteří rádi zhlédnou psychologické drama o nevyzrálých dětech, které se cítí bezstarostně a bezpečně ve všem, co dělají. 90% (20.12.2012)