Blondýnka

V každom prípade musím povedať, že posledná trištvrte hodina je útrpnou bodkou za týmto filmom, kde všetci vieme, čo sa stane, a netušíme prečo sa to tak naťahuje. Napriek tomu som ochotný privrieť aj kurie oko a dať štyri hviezdičky. Snímok je totižto veľmi kvalitne natočený, striedanie čiernobielych a farebných scén ho z umeleckého pohľadu posúva vyššie, herecky a typologicky vyhráva. (19.02.2023)

Marilyn měla těžké dětství, ach jo :( Ještě že nežila v Evropě, kde si děti v jejím věku užily poválečný stav po 1. Světové válce a hned nato přišla Světová válka č. 2. Marilyn byla pěkná, líbila se chlapům, mohla mít na co si vzpomněla, život v luxusu a klidně i s vysněným mužem (nevím kde bylo vůbec vysvětleno konec vztahu s Adrianem Brodym). Zkrátka život jí dal do rukou velmi špatné karty, ale postupně jí padly do rukou karty velmi slušné, ale hrát s nima stejně nedokázala. Myslím že se tam částečně projevily nějaké geny po bláznivé matce. Každopádně Blonde se nedá považovat za film, chybí zde dramaturgie, nějaký dějový oblouk. Sledujeme často postavy, ve scénkách, které jsou působivě natočené, ale poté přichází na řadu další a  ještě další a úplně jiné. Vlastně to celé připomíná MTV a pásmo videoklipů, které někdo za sebe naházel. Není se čeho chytit, Marilyn se propadá stále hlouběji a hlouběji a i ten JFK je zde vykreslen jako naprosté hovado. Blonde je hodně zajímavý experiment, který se kvůli neúměrné délce a prázdnotě mění v exkrement. Pochopím lidi, kterým se tohle bude líbit, ale při vzpomínce že jsem před týdnem viděl nového Avatara, by mě bylo setsakra úzko, pokud by se filmový průmysl měl vydat po stopách Blondýny než následovat velkého Jima. 30% (20.01.2023)

Už jsem to myslím mnohokrát naznačovala, ale nejsem si jistá, jestli vyloženě řekla naplno: Nenávidím životopisné filmy. Specificky tento druh životopisných filmů, které nemají vlastní příběh/úhel pohledu, ale zaštiťují se tím, že pokrývají životní příběh osoby xy, případně že odkrývají její "skutečné já". H*vno. Jediný životopisný film, který uznávám (a který je nejlepší ze všech), je Velvet Goldmine, a to proto, že je to přiznaná fikce. Dominik si děj svého filmu tahá z otevřeně nepravdivé a vyfabulované knihy, z paty a nejspíš taky ze zadnice, a během toho deklaruje, že "neodvrací oči od Marilynina utrpení" a "ukazuje predátorskou tvář filmového průmyslu", zatímco v minulosti sám neměl problém točit film pod Harvey Weinsteinem a rozhodl se do svého filmu zařadit antipotratovou agitku založenou na drbech místo toho, aby třeba zmínil, že Marilyn celý život bojovala s endometriózou, kvůli které pravděpodobně nedokázala donosit žádné své těhotenství. Jsem si jistá, že tento film je oprávněný odpad, ale přece jen bych ráda pochopila režisérovy záměry a motivace. Většina jeho starších filmů byla taky fikce inspirovaná realitou, ale nemůžu si pomoct - v minulosti se mu tento důležitý detail dařilo přesně vyjadřovat pomocí vypravěčských a filmových prostředků, kdežto Blonde je prostě žumpa předkládaná jako "mistrovské dekonstrukční umění". Film diváky kritizuje za to, že se na filmy a herce vůbec dívají, a promptně svou hlavní postavu fetišizuje jako ultimátní manic pixie dream girl, která za celou dobu neudělá jediné vlastní rozhodnutí, na všechny situace reaguje stejným uslzeným výrazem a jejíž celá osobnost a historický odkaz jsou zredukované na "daddy issues" a "četla Rusáky". Navíc je to vystavěné na herečce, která na plátně nepředstavuje komplexní ženu z masa a kostí, ale pouze snaživě pochoduje z napodobeniny jedné slavné pózované fotky do druhé (zatímco režisér to vydává za skutečný život) a předvádí jednorozměrné cvičení v imitaci někoho tak hluboce zakořeněného v popkulturním podvědomí, že je z principu nenapodobitelný. Tento tríček se snahou co nejvěrněji napodobit dobu dávno minulou (místo vytvořit svou vlastní hrdinku) se velmi rychle omrzí, zbytek takřka tříhodinové stopáže je kvůli tomu vyloženě nesnesitelný. Kéž by tak ta scéna, kdy se probudí v zakrvácené posteli, existovala v rámci úplně jiného filmu. (06.10.2022)

Samá tragédie. Sledování pro mě nebylo vyloženě nepříjemné, jak se píše všude možně jinde, jen dost monotematické. A když jsem si přečetl, že kniha od JC Oatesové je "fiktivní biografie," pomyslel jsem si cosi o hodně bizarním oxymoronu. Každopádně, Blondýnka je herecky vytříbená a vizualitou dejme tomu lehce podmanivá, ale superlativy bych hodně šetřil. A to jsem si myslel, že dělat nebudu! (17.04.2023)