České nebe: Cimrmanův dramatický kšaft

Africe jsem dal čtyři hvězdy, České nebe je o polovinu jedné slabší. S radostí sice říkám, že pánům Cimrmanovcům to pořád ještě jde (v jednom případě šlo), ovšem zároveň jim i dost chybí. Seminář je možná až příliš poučný, ale fakta i "fakta" nám badatelé předkládají poutavou formou (moje nejoblíbenější je "Generál Laudon jel v noci skrz vesnici... Ve své bílé čepici...") a chovají se příjemně umírněně. Hra pak má až mystický nádech a nutno říct, že mistr Cimrman v ní rozechvěl vlastenecké struny opravdu dobře. Škoda laciných vtipů (Bedřich Podmáslí, Stanislav Krychle Neumann) a hluchých (nebo spíše nahluchlých) míst, z nichž většinu má na svědomí Praotec Čech. Pocit dokonalosti se na rozdíl od Záskoku, Lijavce nebo Vyšetřování ztráty třídní knihy prostě nedostavil. Stejně to je ale důstojné zakončení.__P.S. Chválím všechny, kteří spolupracovali na vydání DVD. Dvě verze hry jsou opravdu luxus a bonusový Záskok v Národním divadle mě neskutečně potěšil. (15.12.2010)

Z celého semináře, který beru někdy spíš jako tradiční nutnost na úvod cimrmanovské hry, mě pořádně dostala snad jen hraná scénka – dialog flašky a krabice dle cimrmanovy prvotiny, jinak spíše trochu průměr. Jakmile se však rozjel onen dramatický kšaft, tedy hra zasazená do originálního světa českého nebe, naplněného známými literárními a politickými osobnostmi české historie, byla to přesně jevištní komedie pro mě, u níž jsem si také navíc po čase hravým způsobem připomněl a zopakoval vědomosti z literatury a dějepisu a náramně se u toho zasmál. Oceňuji velmi slušnou propracovanost nebeského světa, i s odkazy a propojením na vyvýjející se dějiny „na zemi“ během 1. světové války, to vše v doprovodu obrovského gejzíru hlášek a vtipných narážek na všechny přítomné (a někdy i nepřítomné) osobnosti.. od prvního příchodu maršála Radeckého hra neměla konkurenci! Jo, takový nával u nebeský brány jste ještě neviděli! Prostě opět originální a inteligentně zábavní Cimrmani, které už déle pasuji na to nejlepší z novější éry domácího humoru a ač na ně asi potřebuji vážně speciální náladu (a dneska mi sedli nesmírně), potvrdil jsem si, že zřejmě právem. [85%] (27.12.2022)

Mám velkou radost a jsem mile překvapen, poslední hra mistra Cimrmana mě ani v nejmenším nezklamala. Když jsem si vzal sérii posledních her - Záskok, Švestka, Afrika - přišlo mi, že mají jasně sestupnou tendenci: Záskok geniální, Švestka slušná, Afrika průměr.. Bál jsem se, aby poslední Cimrmanovo dílo nešlo po této linii zase o kousek níž, ale nestalo se. Celá hra je milá, chytře napsaná (ano, pár zmiňovaných úletů jako slavista vs. slávista pomiňme) a poměrně dost vtipná, aspoň já se několikrát zasmál z plna hrdla. Má navíc příjemné tempo, nenudí a je zkrátka tak nějak roztomilá. Že je tentokrát seminář více deduktivní než kdy dříve je sice pravda, ale na druhou stranu - mně to nevadilo, protože informace byly podávány zábavně a některé mě opravdu překvapily. České nebe - to je taková hezká tečka za tím naším milovaným divadlem... (01.01.2012)

Autorský i lidský epilog nedoceňovaného tandemu - v době, kdy hra vznikala a připravovalo se její divadelní ztvárnění, byl již Smoljak smrtelně nemocen - je dílem zdařilým a určitě náležejícím k těm zdařilejším a lepším. Příznačný něžný humor, slunící se v laskavě vlídné hravosti, doplňují solidní odborné znalosti a již mnohokrát velebený a vzývaný jedinečný cimrmanovský smysl pro humor slavné autorské dvojice. Mateřská znaménka lidských nedokonalostí naší doby poznamenávají šťastně i tvárně charakteristiky zejména hlavních postav a propůjčují jim invenční zorný úhel dosud neznámých souvislostí a fakt, aniž by to okatě znejisťovalo bdělé oko naší tehdejíší odborné historické obce. Prakticky stále je na co se dívat. Epilogy mohou být pietní, ale také jsou s to jiskřit humorem, nápadem, přímým i alternativním prostě lidskýmpovzbuzením. Ano, uzavírá se celá epocha dějin moderního českého divadla, která navazuje na odkaz prvních moderních kabaretů před 100 lety. Lidé se uměli invenčně bavit, vzájemně si naslouchat, tolerovat, bavit, nikoliv pouze "si užívat". Publikum šedesátých let mělo zkrátka velmi blízko k prvorepublikovým fanouškům Osvobozených či burianovského Déčka. Nostalgie, která tu přistupuje jako první pomocnice, by měla být podle přesvědčení protagonistů hry nostalgií naprosto nenostalgickou; ten, kdo žije ve znamení humoru recese, sebesrandy, ani nemůže uvažovat, myslet a jednat jinak. A jeho divák ho nemůže nenásledovat. To je podstata kouzla sedmi písmen tvořících název obtížně sdělitelitelného smyslu a podstaty bytí slavného českého divadla. (19.12.2010)

Pro milovníka DJC a milovníka historie je to dokonalá lahůdka ... Hanička s Lindičkou, Zikmund se sirkami, Havlíček zadarmo v Alpách, Maryša, která napsala bratry Mrštíkovy, ukecanej Palackej atd. ... možná, že to není nejlepší hra, ale díky bohu za ní, protože se stala důstojným rozloučením pro divadlo (to by se o Africe říct nedalo). __ Už jsem viděl obě verze, myslím si, že trošku líp obsazená je ta se Smoljakem (snad s výjimkou Husa, toho hraje líp Jaroslav Weigel) (27.11.2010)