O bozích a lidech

V ostatních komentářích si lze přečíst výtky k přílišné nefilmovosti a rozvleklosti snímku. Já jsem si ale ničeho takového většinu stopáže moc nevšímal. Nic jsem nečekal a byl jsem spíše příjemně překvapen. Mniššské prostředí je sice na mě moc vážně ale bylo zajímavé do něj náhlednout. Malilinko kratší stopáž a spád by asi nikterak neuškodila ale vzhledem k povaze tématu mi pomalejší tempo nevadilo. I když do nějaké meditativní fáze jsem se s filmem příliš nedostal, myšlenky jestli setrvat v trvalé víře a pomoci bližních nebo si uchránit vlastní život byly určitě velmi zajímavé. Nakonec ale bohužel musím konstatovat, že tvůrci sice měli duchovní náboj ale nepíliš filmové prostředky a jak se má přejít k meditaci, k dramatu není to zvládnuto. Nestojím o nějaké melodrama amerického střihu s patetickou hudbou ale myslím si, že zrovna vtrhnutí do kláštera a následné odvezení mnichů islamskými teroristy by mohlo být natočeno trochu emotivněji. Celkově duchovní zážitek zajímavý, filmový spíše poloviční. (30.07.2020)

Musela jsem v půlce odejít...ale dám tomu jednu hvězdu, protože věřím, že kdybych na to bývala byla měla náladu, mohla bych vydržet až do konce. Jinak v té části, kterou jsem JÁ viděla nebyl žádný děj, žádná hudba (až na ty jejich oratoria), jenom takové napětí, že za dalších deset minut se ale už opravdu něco stane... (13.07.2010)

Místy brilantní a jindy zas poněkud nudné. Filosofické spirituální "drama" o víře, násilí, islámských extremistech a v neposlední řadě hlavně film o nezodpověditelných otázkách, které si kladou sami mniši. Ať už trpí misionáři či divák sledováním tohoto snímku, jednu scéna je nezapomenutelná. Jedná se o jakýsi předzávěr, kde kamera zabírá každého člena při "hostině" za doprovodu Labutího jezera, při které už jen čekáte, kdy to přijde… (6/10) [MFFKV 2010] (12.07.2010)

Komentář Tannera podepisuji. Jen bych snad ještě přidal, že do toho rádoby dokumentárního stylu jsem se nemohl nějak dostat. Přitom témata jsou ohromná, ale co naplat, když je tu jakákoliv rezignace na základní filmové prostředky, jimiž si tvůrci získávají diváka. Přitom stačilo vybrat jednu postavu a vyprávět to z jejího pohledu, hned by to dostalo určité vnitřní emoce navíc. A celé téma by vyznělo daleko silněji. Při tomto rádoby dokumentárním stylu chybí i možnost využít jako emotivního prvku hudbu - a přitom by jen mohla podtrhnout celkové vyznění. Naopak, když je použito Labutí jezero, tak by zase lépe vyznělo ticho... Je zde až moc soustředění na vnější detaily, nikoliv onu vnitřní hloubku. Takhle i přes naléhavost tématu a ony otřesné věci, co se staly, mne to tak nějak často nechávalo chladným. Velkou roli hrálo i to, že jsem nedávno předtím viděl ruský Ostrov, kde je ona duchovní tematika skutečně podána i pro diváka a filmově. (06.04.2011)

Reziser Xavier Beauvois rozhodne nema na vysiny povedzme Truffauta, nehovoriac uz nedajboze o Bergmanovi. To sa na filme plne podpisuje. Prazdne tliachanie o univerzalnych hodnotach, pri ktorom sa xmrti ufilozofujem nad kazdou vetou, ktory predniesol kadejaky mental a psychopat. Toto na filmoch otvorene nenavidim + absenciu vyraznejsej dejovej linie. 20 % (05.11.2013)