Restrepo

Americká demokratická vlna v čele s náctiletými kluky, stejně jako ve Vietnamu, Korei, Indočíně bojují za klid a mír nás ostatních. Ideál země, kterou chtějí šířit tam, kde lidskost a práva člověka ztratila dávno svojí váhu, nebo se tam nikdy nevyskytovala. Obyčejní kluci, kteří by za sebe položili život, brání demokratické standardy kdekoliv na světě, položíme- li si otázku: "Kde začíná naše bezpečí". Bezpečí nás, kteří nechceme násilí a válku, a jsou to místa právě jako údolí Korangal, Vietnam a jiná místa, kde se bojuje za práva a člověka. Skvělý snímek, reálný a strhující právě svojí pravdou. (07.01.2016)

Vydařený snímek jednoho pracovního turnusu americké armády v Afghánu. Oproti Armadillu mnohem syrovější, k čemuž přispívalo i to, že jsme neviděli jedinýho talibánce, jedinou akci jinak, než z pohledu kamery zpoza zad vojáků. Člověk chtěl vidět útočníky, chtěl vidět akci vcelku pěkně přehledně, jak ji může vidět ve filmech a najednou si uvědomil, že tohle je realita a kameramani prostě ty věci ukázat nemohli, potože by to schytali. Napadlo mě taky, jestli ti vojáci nebyli na tuto misi naveleni podle toho, jak jsou hezcí a jak se umějí chovat před kamerou, když už se vědělo, že bude točit NG, protože byli fakt velmi dobří:) A s definitivní platností jsem si potvrdila nutnost válek a to, jak jsou pro některé lidi nepostradatelné, když jim nestačí ani bungeejumping a podobné kratochvíle:)) "Mluvící hlavy" vložené do děje poněkud rušily a nedovolily mi vtělit se na místo a vcítit se do děje, ale zase jsem si v jedné takové pauze film stopla a konečně nastudovala dějiny a místopis Afghanistánu a mám takové podezření, že jsem se do té země zamilovala. Střet civilizací byl v dokumentu pěkně patrný a ono zívání stařešiny, když americký plukovník hovořil o pokroku, bohatství a penězích, které jim američané zajistí, pokud budou spolupracovat, mluvilo za vše:)) Vážně tímhle způsobem se naše - dnes už úpadkovitá - civilizace šířit světem nedá :)) (29.06.2014)

Veľmi zaujímavá sonda do života profesionálnych vojakov, ktorá zobrazuje veci také aké sú, bez najmenších prikrášlení. Oceňujem snahu o autentickosť, byť vždy a všade, aj za prítomnosti svištiacich guliek zo samopalov nepriateľa. Ako dokument mi však tento film veľa nedal, ku koncu som sa pravdupovediac aj trošku nudil. 65%. (05.04.2011)

Co ti Američani jako čekali, že s nimi budou Afghánci popíjet čaj a provozovat s nimi vysokohorsku turistiku? To, že spousta z nich přišla o své iluze bylo naprosto normální. Denně jim smrt dýchala na záda. Ale stále to byla okupační vojska v cizí zemi. Navazování kontaktu s místními bylo poměrně zbytečné. Vždyť se báli Talibanců. Při některých rozhovorech jsem si vzpomněla na indiány. Už jenom chybělo, aby Američani začali rozdávat ohnivou vodu, nakažené deky a bezcenné zbraně. Co jsem si tedy odnesla z dokumentu? Ve své podstatě toho moc není. Hrdiny takových dokumetů nejsou ti, co v nich vystupují, ale ti, co je připravují, režiséři, kameramani, reportéři, novináři a fotografové. Ti musí mít nesmírnou kuráž a odhodlání, které je spojené s velkou dávkou odvahy a možná i určitým bláznovstvím (29.08.2012)