Restrepo

Restrepo je poměrně zajímavým, i když místy až moc roztřeseným, nahlédnutím do života v bojové linii. Přesto musím říct, že hrané válečné filmy mají jednu zásadní přednost - bývá v nich ten protiválečný moment. Ten pocit, že je všechno nějak špatně. To tady úplně chybí. Vzhledem k úzké spolupráci filmařů s americkou armádou je to asi pochopitelné. Podobně jako to, proč se ty nejdivočejší momenty z celého natáčení dostaly jen do závěrečných titulků... Jo, a myslím, že tu krávu zabili prostě proto, že chtěli steaky! (19.05.2013)

Mohl být z toho dokumentární majstrštyk své doby, jen kdyby se tvůrci víc zaměřili na sílu zprostředkovaného okamžiku. Je sice fajn, dostat z vojáků zpětnou reflexi, když už jsou v italském bezpečí, ale mnohem zajímavější by byly jakékoliv výpovědi nebo rozhovory přímo z údolí Korangal. Sice chápu, že zdánlivá izolovanost reportérů a samotných vojáků měla svůj smysl, ale bezprostřednost bojiště již vykrýt nedokázala. Výpovědi tak ztrácejí kouzlo momentky a celé to retrespektivní pojetí je více méně pro zlost. Apendix: Tim Hetherington zemřel rok po uvedení své filmu do kin, kdy se mu stala osudnou občanská válka v Lybii. (03.04.2011)

Tak zase "trošku" jiný pohled, než který nabízí média. Mediální pojetí války se od války ve Vietnamu proměnilo z "přímo na bojišti" v distanční záběry bombardování měst, projíždějících tanků a střílení na neviditelné cíle kdesi v dálce (k tomu bych doporučil zejména film Enemy Image). Restrepo nabízí něco v dnešní době výjimečného - výpověď přímo z místa nejtěžších afghánských bojů. Je to silné, je to pravdivé a co je pro dokument nejdůležitější, nepřišlo mi to nijak zvlášť tendenční, ačkoli by k tomu téma dost svádělo. Restrepo se tak dá jen doporučit! (09.12.2011)

Nejvíce mě asi fascinuje důraz kladený na neustálé pokusy o navazování spolupráce s místním obyvatelstvem. Po první schůzce musí být všem jasné, že je to zbytečné a k žádnému většímu pokroku nedojde. Povedená věc a všem, kterým se líbilo doporučuji ať si pohlídají ještě lepší Armadillo - intenzivnější ať už co se týká bezprostředního záznamu bojů nebo pocitového dojezdu v závěru - tam jsem měl knedlík v krku. Tady ne. (29.08.2010)

Vedle dánského Armadilla přichází americké Restrepo z dílny National Geographic, které je jiné - nezabývá se tolik děním před odjezdem na misi a neobsahuje ani příliš záběrů "všedního" dění na základně, ale v podstatě ihned nás vrhne do bojového nasazení v údolí Korangal a zaměřuje se zejména na bezprostřední záběry z přestřelek a jednotlivých akcí. Celý film jsem vnímal jako výpověď vojáků o svém ročním působení v jedné z nejnebezpečnějších oblasti Afghánistánu - záběry z mise jsou doplněny jejich komentáři po návratu domů a celé je to spíše o přenesení rozporuplných emocí a nálady než o nějakém faktografickém zasazení do kontextu dění v Afghánistánu. Nesmyslnost celého jejich působení v této lokalitě je umocněna závěrečnými titulky informujícími o opuštění údolí Korangal americkou armádou v roce 2010 - nabízí se tedy neodbytná otázka: tak k čemu to všechno?!? (26.02.2011)