Jih proti Severu

Jih proti severu je dokonalý takový, jaký je. Dlouhý - ale ne rozvleklý! Romantický - ale ne jak z červené knihovny! Výpravný - ale ne rozmařile rozmáchlý! A dojemný - ale ne kýčovitý. Jedna z nejdokonalejších literárních adaptací. Vivien Leigh, která nás od začátku pevně uchopí, aby nás nechala nahlédnout do své duše i do duše své doby. Bezchybná Hattie a "ušatý ďábel" Clark Gable, který nutně uchvacuje něžné pohlaví všech časů. (04.10.2005)

Nádherný snímek, který beze sporu patří ke klasice americké kinematografie! Dramatický milostný příběh Scarlett a Rhetta odehrávající se v letech občanské války a rekonstrukce Jihu je pozoruhodné dílo Victora Fleminga, na které je třeba uvolnit si jedno dlouhé odpoledne nebo večer. Délku ale filmu vyčítat nemůžu! Jih proti severu do velké míry přesáhl svou dobu, a i když ho sledujeme teď, téměř o 70let později, okouzlí nás silný příběh, velkolepá výprava, dokonalé kostýmy, krásná kamera i herecké výkony. (25.10.2006)

Hodnotit tento film je náročné už jen proto, že je tu cosi jako nálepka "klasika" a tu se človíčku jako já pošlapávat nechce. Ale k čertu s tím, je to blbost! Nehorázný melodramatický a přeslazeně sladkobolný a zbytečně přeceňovaný škvár o hysterce bez kouska inteligence a sebeúcty. Když si představím, že ve stejném roce vznikla geniálnost s názvem Kristián, chce se mi nad tou americkou zpupností a sebestředností v udělování Oskarů řvát vzteky. Jistě, je tady krásná výprava a kamera a charismatičtí herci, ale děj nestojí bratru za nic. Je to jen strašlivá snůška 180 stupňových obratů v jednání a smýšlení hlavní hrdinky která mě neustále svým jednáním uváděla v šílenství (navíc Vivien mi přišla, že si myslí, že hraje v němým filmu, takže přehrávala o stopéro) a k tomu ještě semtam ležérní úsměšek Clarkův (chvíle, kdy byl na obrazovce i on byly jako balzám na poničené vnímání reality). Kdybych to hodnotil jako klasiku, dal bych samozřejmě plný počet, abych nevybočil stejně jako Matty, ale já to hodnotím podle toho, jak mě to bavilo. A nebavilo mě to věru mnoho. Není to ani první, ani poslední a ani jeden z mála z filmů z třicátých let, co jsem viděl. Ale musím říct, že kdyby to byl první starej film, co jsem viděl, moje odvaha se na ně dívat dále by byla značně podlomena. V 1994 natočená miniserie Scarlett je podle mě mnohem lepší, zábavnější a to téma osudové lásky Rhetta a Scarlett je tam mnohem lépe podáno. Navíc mi tam Scarlett přišla jako tvrdá a odvážná ženská, která má sílu i schopnosti a jen nehýká neopětovanou "láskou". Kromě Clarka bych tenhle film naprosto oželel. A když si tak uvědomím, že tohle dostalo osm Oskarů, nechtěl bych se domýšlet, kolik Oskarů by dostal Kristián, protože ty dva snímky jsou (kromě stejné doby vzniku) nesrovnatelné a Kristián zatraceně o sto furlongů vede. (01.05.2006)

Tak tomuto já říkám postelový film, protože kdybych vyrazil (samozřejmě jen hypoteticky) na snímek s takovou stopáží do kina, má prdel by poznala středověk, jak by řekl Marsellus Wallace. Stopáž byla vskutku opulentní, a to tvůrci předlohu notně (a nutně) okleštili, aby se z příběhu nestal osmihodinový maraton. Knižní předlohu jsem četl a řekl bych, že se filmařům podařilo vystihnout autorčin hlavní záměr, čímž museli notně vytočit dnešní BLMáče, kteří jistě kakají kolmo vzhůru z toho, že zde byla prakticky ignorována palčivá otrokářská otázka. Mě to nikterak netrápilo, protože má rodina, kam až paměť sahá, nevlastnila jediného otroka, tím méně prosperující plantáž. Proto necítím ani nepatrnou část kolektivní viny za to, že si Anglosasové i mnozí další kmenové zajišťovali dovoz levné pracovní síly z afrického kontinentu. A tak jsem si mohl snímek v klidu užívat, protože mě bavilo, jak si Vivian Leigh parádně dávala tu zprvu jen zhýčkanou, sebestřednou fiflenu, která se postupně měnila v sebestřednou, pragmatickou machiavelistku. Na filmu bylo jasně patrné, že už něco pamatuje, ale třiaosmdesát bych mu fakt nehádal. Za mě dobrý. / Poučení: Na místě jižanského civilisty bych na příchod Shermana nečekal. (18.03.2022)

Musím přiznat, že jsem se tohoto filmu bál. Měl jsem ho na HDD už nějaký ten pátek (lépe řečeno, nějaké ty dva, možná i tři roky) a děsila mě (hlavně) ta délka. Holt čtyři hodiny jsou čtyři hodiny. Až před pár dny jsem se konečně odhodlal, našel si klidné čtyři hodiny a šel do toho. A výsledek? Nelituju. Gone with the Wind je opravdu epický film. Začíná nenápadně, aby pak přešel do období války, pak do poválečného období, pak zase o něco dál… zkrátka a dobře, v posledních momentech, kdy film končí, jsem si vzpomněl, jak začal a jakou cestu jsem se snímkem a postavami ušel. A přišlo mi, jako bych těch 12 či kolik let prožil opravdu s nimi. A to se mi u mnoha filmů nestává a možná proto je tento film považován za jeden z nejlepších snímků všech dob. Herci jsou skvělí, kamera dokonalá, hudba podmanivá. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem se ani jednou nepodíval na hodinky. Ale upřímně můžu říct, že vždy, když jsem se podíval, byl jsem překvapený, kolik času uplynulo. Až budu někomu opět vysvětlovat, proč staré filmy mají své kouzlo, tento film uvedu jako příklad toho nejpoctivějšího, co se v tehdejším Hollywoodu natočilo. 100 %. P. S. A český název mi nesedí, byť zachytil to nejdůležitější. (25.09.2012)