Jeden musí z kola ven

Pomerne jednoduchý príbeh podaný šialene chaoticky, kde obrovské kvantum mien a prezývok môže divákovi spôsobiť malý myšlienkový kolaps, zvlášť ak sa k tomu pridajú nasekané flashbacky z minulosti, ktoré majú objasniť dejovú súvislosť. Dialógy starších pánov a princípy odhaľovania špionážnej stratégie vyznievajú tajomne, ale bohužial prinášajú aj nudu a chaos. Nevravím však, že snímok má len nedostatky. Naopak, tempo (aj keď slimačie), ktorým sa dej uberá, je v maximálnom súlade s celkovým ladením snímku a charakterom Georga Smileyho. Ak by sa pritvrdilo, divák sa už úplne stratí v nitke súvislostí, mien a faktov. Celkové spracovanie mi osobne až tak neuľahodilo, ale ako čítam, niekto si vie práve na takomto štýle filmu "divácky pošmakovať". (30.01.2012)

Cíl je jasný. Britská tajná služba musí ze svých řad vyhrabat krtka, který zřejmě vynáší informace Sovětům. V běžném špionážním thrilleru by sběr informací a odhalování nových souvislostí vedlo k odhalení zrádcovy identity. Alfredsonův film toto schéma v zásadě dodržuje, ale více než povrchní žánrové atrakce jej zajímá struktura. Odpovědi na naléhavé otázky nezatajuje, zároveň si s nimi dává dost načas, aby nám došlo, že napětí plynoucí z utajování a odtajňování informací bude tentokrát druhořadé. Aktuální příběh spočívá v rekonstrukci toho, co se již událo a neboť k většině podstatného došlo v minulosti, je přítomné dění až sadisticky neakční. Kvůli totožné barevnosti a malému časovému posunu (postavy výrazně nezestárly) jsou scény „tehdy“ těžko odlišitelné od scén „teď“. Jejich splývání může být napoprvé matoucí, ale v dezorientující manipulaci s fakty tkví samá podstata špionážní činnosti, což se na osobní rovině projevuje pochybami hrdinů, komu vlastně mohou věřit. Černobílé rozlišení padouchů a hrdinů v tomhle monotónně nahnědlém světě – s několika nádherně wtf?! momenty - neplatí. Každý sleduje vlastní cíl, nevyjímaje Smileyho, který nám za důvěru do něj vloženou poděkuje notně cynickým způsobem, když SPOILER po závěrečné čistce přijme pozici, jež mu umožní největší kontrolu nad informacemi – dlouhodoběji se na netransparentním fungování organizace nic nezmění KONEC SPOILERU. Smiley bezesporu je hlavním hrdinou filmu, skrze něhož jsou informace filtrovány, ale kamera si od něj drží podobně observační odstup jako od ostatních. Mnohé záběry jsou snímány přes sklo (čeho je využito k poctě šmírácké klasice Okno do dvora), postavy se k nám drze otáčejí zády, chybí jakákoli snaha o líbivost. Film není podbízivý, což nutí k pečlivějšímu pozorování. Podstatné se odehraje na pozadí, mizanscéna (včetně tváří herců) prozrazuje více než dialogy, jejichž hlavní přínos spočívá v nenápadném aktualizování knihy napsané během studené války. Některé narážky na nerovnoprávný vztah mezi USA a Anglií jsou velmi současné a vhodně jim byl věnován větší prostor než démonizaci Sovětského svazu, který zde plní úlohu snadno využitelného strašáka. Jeden musí z kola ven nesplňuje požadavky diváckého filmu, tím spíše si jej ale divák ochotný číst mezi řádky vychutná. 85% Zajímavé komentáře: Faidra, StarsFan, Sheldra (01.02.2012)

Jeden musí z kola ven je brilantním chirurgickým řezem spletitou sítí tajných služeb na začátku sedmdesátých let. Cokoliv, co by odvádělo pozornost jinam, třeba vnitřní prožitky nebo akční pasáže, Alfredson účelově ignoruje a naopak nitku po nitce odkrývá tehdejší fungování tajných služeb. Špióni tak již nejsou zapálenými vlastenci, ale brilantními hodináři svých vlastních lží, a v tomto bodě film selhává. Tvůrci se nechali příliš pohltit svou vlastní zápletkou a vyignorovali mnohem závažnější otázky té doby, ať už je to paranoia dvojitých agentů, tak jak to dokázal Spielbergův Mnichov, či širší kontext samotné rozvědky. Oproti tomu tím vším, čím chce film být, je dokonalý po všech strankách. Mně to však nestačí. (13.09.2012)

Špiónský labyrint, ke kterému však neexistuje žádné Ariadnino klubko, z něhož si musí divák najít cestu sám / a ta sama o sobě bude proklatě spletitá /. Utlumené barvy i herecké výkony v naprosto brilantní špionážní mozaice s neskutečným důrazem kladeným na detail. Atmosféru, kterou načrtl Dluh a X-Men: First class dotahuje Alfredson až na samotnou hranici a vytváří tak lahůdkový a hlavně uvěřitelný špiónský opus magnum. (05.02.2012)

Mám rád filmy, které mě od začátku do konce udržují ve střehu, nevysvětlují všechno a nutí mě, abych na spoustu věcí přišel sám (nebo abych si alespoň chvíli myslel, že jsem na ně přišel), filmy, ze kterých přímo čiší chlad, a filmy, ve kterých se sice hodně mluví, ale netlachá. A přesně takový Jeden musí z kola ven je. Cože, nuda? To je to poslední slovo, které mě teď napadá. Pro špionážní příběhy mám slabost, obzvlášť pak pro špionážní příběhy, které mají co do činění s britskou MI6 a studenou válkou, a jsem proto rád, že jsme se konečně dočkali i tohohle skvostu. Stylově staromódní režie, podmanivá jednoduchá hudba, špičková herecká sestava a scénář, který si s Le Carrého předlohou obdivuhodně poradil (ačkoliv ji místy dost překopal, je to stále ona). Film se může směle zařadit po bok těch nejlepších, jako jsou Pohřeb v Berlíně, Špion, který přišel z chladu, Quillerovo memorandum... A další. (20.09.2012)