Jeden musí z kola ven

Jen těžko jsem se orienovala v ději, ještě hůře v postavách. V mezičase jsem přemýšlela, proč jsem to vlastně chtěla vidět. Možná kvůli předloze? Někdo mi to dporučil? Pozitivní je, že jsem od toho nic nečekala, tudíš ani nemohla být zklamána. Ale jsem ráda, že se to líbilo fanouškům šiponážních filmů. Přeju jim to. (20.11.2016)

"YOU CALVINISTIC, PENNY-PINCHING SCOT!" ---------- Alfredson natočil tak neuveriteľne nudný thriller, že to snáď nie je ani možné. Priveľa chôdze, dlhej chôdze, priveľa zbytočných dialógov, dlhých zbytočných dialógov, priveľa prázdnych záberov, dlhých prázdnych záberov. V skratke, omáčky o ničom. Aj keď na druhú stranu beriem do úvahy, že pravdepodobne takto vyzerá skutočnosť a viac menej typický špionážny svet. Tak to ale bohužiaľ je. Realita je vo väčšine prípadov veľmi nudná a inak to asi nebude ani u MI6. (03.07.2018)

Stalo se určitým módním klišé stavět proti sobě vláčnost Jeden musí z kola ven a střelhbitost bondovek, ale já bych proti Jeden musí z kola ven postavil spíš Sodenbergův Zkrat. Oba ty filmy jsou jedinečné v tom, jakým způsobem škrtají zavedená pojítka mezi statickými dialogy a dynamickou akcí. Ačkoliv je v kinematografii zvykem spojovat dialogový scény s něčím nenápadným a střídmým, proti čemuž se kladou formálně zajímavý akční scény, tyhle dva filmy na to jdou obráceně. Jeden musí z kola ven nabízí až maniakálně přešlechtěnou formální stránku a pohyb či dialogy postav pojímá doslova jako balet nebo nějaké taiči. Hodně tím připomíná česká Pouta. Přestože tedy film jako takový už od svých počátků tíhne k dynamice a pohybu, jak je patrné třeba ze slavného pokusu Eadwearda Muybridge, který dokázal, že v určitém stadiu koňského klusu se ani jedna ze čtyř nohou nedotýká země, i statické věci mohou být udělány velmi krásně, jak tu dosti přesvědčivě demonstruje režisér Alfredson. Soderberg na to šel ve Zkratu obráceně, neboť akci zošklivil. Statickým snímáním bez použití živoucí handky nebo úplnou absencí jakéhokoliv hudebního doprovodu se Soderberg vymezil proti obvyklé formální vytříbenosti akčních scén, během nichž je slyšet basová linka bytelná tak, že cejtíte vibrace až na Jamajce, a navrch tvůrci obvykle přihodí ještě trochu konfet. Soderberg tím poukazuje i na jeden docela zajímavý fakt, a to ten, že v akčních scénách se dosahuje vtahující sugestivity často zcela nerealistickými prostředky, jako je intenzivní hudba nebo kmitající kamera. Jinak řečeno akce je ve filmech buďto realistická, nebo sugestivní, ale málokdy obojí (to je vyhrazeno skutečně jen těm největším mistrům jako třeba Mannovi v Heat). Máme tu tak dva případy filmů, Zkrat a Jeden musí z kola ven, které jdou proti zavedeným normám: jeden zošklivuje akci, druhý zkrásňuje dialogy. Asi jako kdyby vzal nějaký prohnaný knihkupec Dějiny krásy a Dějiny ošklivosti od Eca a vyměnil vám na nich přebaly. (18.05.2012)

Aston Martin zůstal v garáži, martini u ledu a lepé krásky na barových židlích - špionážní dobrodružství nahradila šedivě upachtěná a nikdy nekončící úředničina, kde se paranoia přesunula z hájemství duševních poruch do realistického vidění světa, jediný dlouhodobý vztah se navazuje se skotskou a cigaretami a soukromý život je luxusem, na který může být kdykoli uvalena exekuce. Tím spíš v době, kdy ze srdečných pozdravů z Ruska vane mráz přicházející z Kremlu a boj se přesouvá na domácí stranu hřiště, protože tým ve složení komisař Gordon, Sherlock Holmes, Mr. Darcy, Arnim Zola, Caesar, lord Blackwood a Caligula zjišťuje, že si dost možná už dlouho střílí vlastní góly... jenže i když to tým na poli proti moskevské přesilovce vyhraje, neznamená to, že jednotliví členové nevyfasují doživotní červenou kartu nejen v pracovní sféře. Sedmdesátkový feeling "jedna šedá vládne všem" nemá chybu, ale je to hlavně vědomí, že autor přesně věděl, o čem píše, a souhra hereckého orchestru, v kterém se jednotlivá sóla rozhodně neztrácejí, tak skvělá, že je těžké chválit někoho konkrétního, ale z ryze osobního hlediska bych vyzdvihla Stronga a Cumberbatche. A v neposlední řadě dopad filmu - podobně jako u hrdinů se za strohou maskou skrývá emocionální bouře, ničivá ve svém dopadu, protože bez ohledu na to, jak moc se jednotliví protagonisté a jejich ne(v)hodné známosti snaží odsunout své city a soukromí na vedlejší kolej, je to právě la passion, jež míchá kartami a vynáší zničující závěrečný triumf. Tahle reminiscence osudu Guye Burgesse, jednoho z členů neblaze proslulé Cambidgeské pětky, kterého shodou náhod (?) v minulosti ztvárnili hned dva členové ansámblu Tinker Tailor Soldier Spy, má sílu a sofistikovanost, jakou mnohé doslovnější snímky tak postrádají, a už proto nad reakcemi, že je to nudné, pomalé nebo dokonce nepřehledné a nepochopitelné, vrtím hlavou v němém úžasu. Mně je zapotřebí přesně takových filmů, bohužel jich je méně než uživatelů ČSFD, u kterých TheMaker nežadonil o bod. (16.01.2012)

Rozpočet: 21 000 000 $ Otvárací Víkend: 5 478 521 $ (v 886 Kinách) Tržby USA: 24 149 393 $ Tržby Celosvetovo: 80 630 608 $Zbožňujem filmy so špionážnou tématikou,hlavne tie kde sa veľa vypráva a zbrane sa používajú minimálne.To tento film má...ale,postavy sú v dialógoch hrozne pomiešané a človeku sa s toho točí hlava,dokonca som sa miestami nudil a musel sa presviedčať k do pozeraniu,konečné hodnotenie zachránila posledná finálová pól hodinka,ktorá bola v skutku znamenitá.Herecká zostava je sen každého režiséra. (19.05.2012)