Borgiové

Zatím mám za sebou první sérii, zpočátku to bylo poněkud mdlé, a zejména intriky, které by měly být hlavní devizou seriálu, mě nijak zvlášť nezaujaly. Časem to ale začalo dostávat grády. Z postav u mě jednoznačně vede Karel VII. Francouzský, který v podání celkem neznámého Michela Mullera působí jako velmi zábavný degenerát. (24.08.2016)

Cirkev vo vrcholnom kontraste k svojmu oficiálnemu poslaniu. Vraždy, sexuálne neresti, majetky, prakticky neexistuje hriech, ktorý by tí najvyšší predstavitelia neochutnali. Napriek tomu sa mi to zdá priemerné. Politický boj Borgiovcov je zaujímavou líniou seriálu, na druhej strane to presexualizovanie bolo na úrovni Tudorovcov, kde sa to dalo viac akceptovať. O Lukrezii sa dobre vie, že nerestne žila, napriek tomu je to práve ona ukázaná spočiatku ako nevinné dievčatko. Pobavili ma ale dobové cirkevné praktiky, kde si sami sebe odpúšťali hriechy, ale najmä výrok z prvej časti, ktorý situáciu medzi kňazmi znamenite vystihuje: "Kto z vás je bez detí, nech hodí kameňom." (24.02.2016)

Skvělé to není, ale pěkné ano. 1) Slovo, které vystihuje devět dílů seriálu, je pěkný. Pěkné kostýmy, pěkné historické reálie, pěkně vypadající herci, několik pěkných kluků, pěkně (pro masového diváka) napsaný scénář, pěkné zobrazení faktu, že politika byla a je svinstvo za všech období a za všech režimů. Ano, bylo to pěkné. 2) Úsměvné je použití korunovační hymny Sádok kněz jako doprovod k instalaci papeže roku 1492. Hymnu složil čerstvý anglický občan George Frederic Handel v roce 1727 ke korunovaci Jiřího II. Dnešní fotbaloví fanoušci její upravenou verzi patrně znají jako znělku Ligy mistrů. 3) Historické nepřesnosti nejsou příliš závažné. Snad jen bych dodal, že ottomanský princ pobýval v Římě 5 let a zemřel v bitvě u Neapole po boku Karla VIII, kterého doprovázel spolu s Cesarem. Giovanni Sforza nepředváděl svou potenci před kolegiem kardinálů. Cesarova milenka Uršula Bonadeová dokonce vůbec neexistovala apod. 4) V seriálu vystupuje řada pěkných kluků. Především papežovi synové Cesare (26letý Francois Arnaud) a převelmi přitažlivý Juan (28letý David Oakes). Lukrezin podkoní (22letý Luke Pasqualino) stejně jako neapolský princ Alfonso (24letý Augustus Prew) rovněž stojí za hřích. Pěkný je i ottomanský princ Djem (28letý Elyes Gabel) i nájemný vrah Micheletto (39letý Sean Harris). Jinak řečeno, pořád bylo na co koukat. (24.08.2011)

První, co mě na seriálu upoutalo byly titulky. Tady si zase někdo pohrál, a to důkladně. Každý seriál HBO mě fascinuje stylizací a hudbou právě v titulcích. Krev na rukách svatých a líbezných lidí, zamrazí vás už při pohledu na koláže fresek a do stejných odstínů barvených obrazů ze seriálu. A první minuty po nich mi bylo jasné, že tenhle seriál si buduje svou vlastní působivou atmosféru italské renesance. Je znát větší smysl pro detail a slovní hříčky, jako kdyby se každým rozhovorem táhla neviditelná nit, kterou se snažíte zachytit; každá věta říká něco jiného, než její slova. Kostýmy a výprava jsou naprosto nádherné, a ze seriálu na vás křičí všechno: pozor, tady se nebude sázet jen na krev a sex, jak to u jeho sester z HBO bývá, tady se rozehrává velký příběh jedné zajímavé rodiny, kterou nevíte, jestli máte nenávidět, nebo jí fandit. Všechno má svůj účel: vražda, sňatek, zákazy a příkazy způsobující bolest vlastním členům rodiny, tohle všechno se musí spolknout, aby charismatický papež v podání brilantního Jeremy Ironse dosáhl svého. Příběh proplouvá dopředu volně, bez zbytečných kliček a nesmyslů, nedělejte si žádné násilí, přátelé, jen sledujte pompéznost jedné intrikánské rodiny, jejíž příběh dějiny značně zkrášlily a jejich pověst očernily. (28.08.2011)

Hodnocení pilotu: 4*. Zatím vynikajícně vykreslené intrikářské praktiky jednotlivých členů rodiny a církve a charismatický Irons i jeho seriálový synek Francois Arnaud. Hodnocení po 2. sérii: Stále stejné nadšení. Ano, najdou se i slabší díly, ale laťka je stále vysoko a zatím jí žádný římský atlet nesrazil. (13.04.2011)