Banáni

Spousta nadstandartních okamžiku, ale na druhou stranu taky dost těch vyloženě trapných. Škoda, Woodyho mám moc rád - tady se ještě jeho genialita neprojevila. Ale záchvěvy už tady jsou. I had a good relationship with my parents. They very rarely h-... I think they hit me once, actually, in my whole childhood. They, they, uh, started beating me on the 23rd of December in 1942, and stopped beating me in the late Spring of '44. (12.02.2009)

Skvělá komedie bavící pochopitelně především gagy Woodyho Allena. Často mě během filmu napadlo srovnávat ho s Monty Pythony nebo i s Chaplinem - třeba scéna se sportem v kanceláři mi velice připadala inspirovaná krmícím strojem z "Moderní doby". Na začátku a v závěru film paroduje dryáčnické televizní reportáže (viz. uřvaný reportér, který se snaží dostat nějaké dojmy z umírajícího člověka). Bohužel asi ve třech čtvrtinách filmu už jsem trochu zazíval a čekal konec, taktéž legrace v podobě poprav už pro mě byla v tomto případě přece jenom silné kafe. 7/10 (31.10.2005)

První Woodyho film, ve kterém se aspoň chviku bere nepatrně vážně. Přestože musela být dřina udržet scénář plný gagů pohromadě, ale povedlo se a film dokáže i přes neustálou tématickou kousavost neskutečně zahřát. Romantická komedie, nezvladatelná groteska, politická satira a ideologická parodie v perfektní souhře. (21.06.2007)

„Vzpomínám, když jsem byl ještě kluk, tak jsem jednou ukradl porno tištěné Braillovým slepeckým písmem. Mnul jsem ta neslušná místa.“ Woody přesně v té tvůrčí a herecké poloze, v jaké ho mám nejradši (co do kvantity ale i kvality humoru bych film zařadil hned za nepřekonatelnou Lásku a smrt). Banáni jsou opravdu bravurní směskou satiry a komedie. Kriticky narážejí na poměry v USA (předvádění stroje, tlumočník, operace), „banánových“ zemích (popravy, převrat, výcvik), média (úvodní reportáž, kostelní reklama na cigarety, svatební zápas v ložnici), soudnictví (znamenitý proces!), FBI (vyslýchání obžalovaného, ochrana státníka) a mnoho dalších oblastí, přičemž si neberou žádné servítky (fajn jsou také absurdní scény jako večeře, objednávka, telefonování, romantika u vody či los). Jak už to tak u Woodyho bývá, tak samozřejmě krom zábavných situací jako takových nechybí Banánům také pořádná porce hlášek, vtipné monology a dialogy (Allen neopomněl ani trochu té filosofie, a to ve scénách s přijímáním/dáváním a láskou). Film příjemně rychle uběhne, fajn je také hudba a jako třešnička na dortu se zde objeví mladý Stallone. Hodnotím poměrně jasným plným počtem. „Byl jsi někdy v Dánsku?“ – „Byl jsem v... ano, ve Vatikánu.“ – „Ve Vatikánu? Ten je v Římě.“ – „No, v Římě s tím měli takový úspěch, že se rozhodli otevřít ještě jeden v Dánsku.“ (09.01.2014)

Banánům se snad ani nedá říkat komedie, to je zkrátka čistokrevná bžunda. Škoda několika slabších scének a hlavně úplně té poslední, která potvrzuje, že opakovaný vtip nemusí být vždycky vtipný, protože jinak jde o pohodovou satirickou zábavu v duchu grotesek. Už jen ten geniální úvod s atentátem na prezidenta mě rozesmál nahlas, o nákupu jídla pro revolucionáře, scéně u soudu či o reklamě na Nový zákon ani nemluvě. Ano, má to chyby, třeba příběh je tak nepodstatný, že film připomíná dvojitý díl Monty Pythonova létajícího cirkusu, ale může mi to po takovém srovnání vadit? (30.08.2013)