Banáni

Davem shromážděným před parlamentem se prodírá člověk a tvrdí, že je z americké televize (mimochodem jde o skutečného sportovního komentátora Howarda Cosella). Právě byl spáchán atentát na El Presidenta, jenž leží na schodech parlamentu a Woody nás „šokuje“ hned v úvodu, jelikož muž-reportér do mikrofonu říká: „Budu se snažit prodrat se k němu davem a dostat z něj poslední slovo.“ Když zjistí, že na otázky již neodpoví, obrátí se k osvícenému vůdci Vargasovi. Ten vyjádří svou radost nad svržením tyranie a slavnostně slibuje, že zakáže noviny a nemilosrdně potlačí jakýkoliv odpor. „Hodně štěstí, excelence,“ dodává Howard. Začátky Allenovi režie stojí za to. Byl neomylný i tehdy – je vidět jistější ruka a další postava věčného smolaře. A zcela apolitického. Zamiluje se do sličné politické aktivistky („Nejde o to, že jsi malý a ne moc chytrý. A že máš zkažené zuby.“) a satira Banáni se více blíží k realističnosti v Allenově tvorbě. Prostor dostávají i další klasická témata – problematika manželství, profese, kariéry.. a rovněž i další z nastupujících Allenovských zbraní – brilantně zvládnutý dialog (dvě postavy, obě mluví či mlčí zároveň). (08.01.2006)

ach, woody, woody, charakteristickejšiu postavičku filmového priemyslu by sme veru ťažko hľadali . . . tento film z čias woodyho začiatkov je jedna veľká časovaná bomba, je to eskapáda dokonale napísaných a vymyslených skečov a fórov v naozaj len allenovsky vymyslenom šialenom príbehu. Scénky, ako Nancy príde k Woodymu prezlečenému za diktátora a žiada ho o bozk a on si odhrnie umelé fúzy alebo scénka, ako vodca odboja Esposito spieva pieseň revolucionárov a všetci na neho pozerajú ako na idiota alebo uspatie Britského veľvyslanca a kopec, koooopec ďalších skvostov, to je jednoducho nádhera, nádhera. (11.09.2005)

Banány jsem viděl kdysi před lety v telce a od té doby jsem je v podstatě zapomněl; matně si jen vzpomínám, že se mi snad tehdy líbili. Při nové projekci v kině jsem na tento film koukal docela jinýma očima - a uvědomil jsem si spoustu věcí. Třeba to, že kromě řady skvělých fórů je zde i dost těch, které bych si s chutí odpustil. Nebo to, že většina ženských postav, do kterých se Woody ve svých filmech zamiloval, na mě skoro vždy působily jako strašné krávy. A v neposlední řadě to, že z Allenovy filmografie upřednostňuji jeho novější filmy, řekněme tak od druhé poloviny 90. let. Jeho rané filmy moc rád nemám, jejich humor mi často přijde křečovitý a nucený, a nemám v oblibě ani celou tu éru ´70s s jejich příšernými účesy, módou i takovou nějakou celkovou ušmudlaností. Osobně považuji tento film za dost zaseklý v době svého vzniku a nemyslím si upřímně, že by to byla nějaká nadčasová podívaná, na kterou má i po těch letech cenu chodit do kina. Spousta narážek modernímu divákovi podle mě už nic neřekne a celkově si myslím, že tento film hodně zastaral. Za mě osobně spíše slabší 4 hvězdy. (19.02.2014)

Až do tábora rebelů jsem se výborně bavil, ovšem prezident s falešnými vousy a nudnými hovory se úplně nepovedl. Až mnoho zvratů a nevysvětlených absurdit. Některé fóry výborné, jiné slabší. Chybí tomu určitý odstup a lehkost. Pokus o angažovaný humor vyvolává mnohdy spíše křeč... Vcelku to působí jako nedotažený kočkopes. Spíše než smích vyvolává rozpaky... Celkový dojem: 65% (15.07.2011)

Woody Allen prezidentem!? Ano! Ve filmu Banáni, v roli nemotorného nešiky, zmatkaře a smolaře Fieldinga Mellishe, jenž se shodou podivných okolností a náhod dostane do čela fiktivní republiky San Marcos. Komedie, ve které je zparodováno hned několik věcí najednou. Politická situace ve světě, diktátorské režimy, krvelační televizní reportéři(viz. "exluzivní"rozhovor s právě zastřeleným El Presidentem), reklamy("kuřte cigarety Nový zákon"- úžasná scéna :) ), ale i mezilidské vztahy(Fielding a jeho láska Nancy - rozesmál především skvělý dialog, ve kterém Nancy Fieldingovi zdůvodňuje, proč se s ním rozchází). Vynikající jednotlivé scény a vtípky, ale celkové dojmy z jednoho z prvních Allenových filmů jsou zatím ještě slabší... (23.09.2008)