Insidious

Wan je učenlivým studentem všech žánrových učebnic a příruček, což je na jednu stranu fajn, protože si pak může dovolit zválcovat Paranormal activity během dvou, tří scén. Na straně druhé ale nepřinese nic nového, takže když jej (opět) sestřelí Whanell se svým scénářem, dojde mu dech. Sebeironická vsuvka s příchodem dvojky ‚ghostbusterů‘ ještě funguje, scéna vymítání to ale posílá do kopru. Druhá polovina evidentně neměla strašit, ale jako bizarní výlet do jiného světa je vlastně příliš krotká a pozitivní dojmy mizí stejně rychle, jako záblesk foťáku. Zvlášť, když pointu odhadnete v půlce filmu. 3 a ½. (06.09.2011)

Nedávno jsem sjížděla první tři díly Paranormal Activity a byla jsem trochu zklamaná z toho, co si asi tvůrci myslí o inteligenci diváků a jakým scénářem a jakými lekacími tríčky je hodlají mordovat hrůzou. V několika komentářích u těch filmů jsem četla doporučení na Insidious, že to je úplně jiná liga. Těšila jsem se na parádní zážiteček, připravila si noc, prázdný byt, unavené tělo, rozjitřenou psychiku. No, jinou ligu jsem tedy dostala. Ale asi tak o tisíc procent horší. Až ve srovnání s tímto filmem dokážu docenit, jak je série Paranormal Activity stylově čistá. Sice někdo může argumentovat tím, že největšími esy v rukávech tvůrců PA jsou houpající se lustry a otevírající se skříňky v kuchyni, ale v rámci nastaveného stylu a žánru všechno sedí a díky principu found footage se dočkáme i pár docela chytrých vychytávek, díky periodickému opakování stejných záběru se nastolí skvělý rytmus, vynikne gradace, a tak dále. No. A oproti tomu Insidious je ostudně nekonzistentní snad po všech stránkách, které jsem schopna vnímat. Přepálená děsivá hudba v "bojících" momentech mě zbavuje jakéhokoliv strachu. Styl kamerového snímání se mění snad s každým obrazem a velmi to ruší pozornost (nejprve jakože roztěkaný styl ruční kamery, potom dlouhé komponované záběry, stejné záběry na dům zvenčí, které jako by vypadly ze sitcomu typu Krok za krokem, ...) Strašně divně působí scéna z nemocnice. Je takovým způsobem nasvícená a stylizovaná, že jsem si prvně myslela, že si otec ve chvíli, kdy nemůže syna probudit, představuje, co se asi bude dít potom, a že až scéna z nemocnice skončí, film se vrátí k otci v dětském pokoji a děj bude pokračovat snahou probudit synátora. Děsivé momenty a strašící strategie jsou taky každý pes jiná ves a ve výsledku působí velmi nepravděpodobně a tudíž neděsivě. Například když matka odhrne přikrývku a najde na synově prostěradle otisk krvavé ruky, chtělo se mi křičet, že to si ze mě snad dělají prdel. A mělo být hůř. Mezi astrálními katastrofami se řeší partnerská nedůvěra až krize, alarm a dveře se spouší a otvírají, aniž by se někdo vyděsil, staří metaláci se prochází po balkóně, pak tam pobíhají děti, a dál je to ještě horší a absurdnějí, ale už to nebudu říkat, páč to zavání spoilerem. Všechno je to nějaké podivně vypointované a hlavně každá věc působí, jako by byla z jiného filmu a všechny dohromady nefungují ani náhodou. (02.03.2012)

„Ja ti verím. Len neviem, čo mám urobiť.“ Hoci trailer a režisérove propagačné reči o "absolútne fantastickom scenári" sľubovali žánrovú udalosť roka, nakoniec Insidious zostáva „len“ poctivou ducharinou pre fanúšikov. Mohlo to byť lepšie, ale na to sú masky príliš nevýrazné (duchom na rešpekte nepridajú ani akčné scény, v ktorých pôsobia ako ázijskí tréneri bojového umenia, v tej chvíli ide temná atmosféra ozaj dočerta) a scenár totálne neoriginálny (je to takmer to isté, čo Poltergeist pred 22 rokmi, len s inými hercami) a nezaujímavé „astrálne“ finále (aj keď musím uznať, že práve TO robí z Insidious aspoň trochu originálny film). Úplný koniec potešil, pár scén nepríjemných (v zmysle „slabšie povahy by ich nemali pozerať v noci“). Dvojka ma bavila viac. (19.05.2011)

Zlomový okamžik… okamžik, kdy jsem sáhla po Insidious. Vím, že je také Poltergeist, Ti druzí a ještě mnozí jiní, ale… můj instinkt mi napověděl, že svět… ten tajemný svět, už nikdy nebudu vnímat jako dřív. Pro mě je rok 2010 ….James Wan a Insidious – a jeho magický astrální rozměr. (05.09.2011)

Nízkorozpočtové paranormální jevy v barácích u diváků frčí, tak proč by si nemohl i Wan přihřát dolarovou polívčičku. A já mu to nejen kvůli fajn horroru Dead Silence moc přeji. Všechny propriety subžánru jsou na místě, včetně babyfonu, který se mi líbil v nejmenovaném díle španělské horrorové série Peliculas para no dormir. Ačkoliv první polovinu filmu to vypadá na obyčejnou light duchařinu, wanovsky úderných lekaček, nechutně rozšklebených ksichtů a trochu akce se přeci jen dočkáme. A není to vyčpělé, další bod pro Wana. Příjemná záležitost, už se těším na druhou projekci s českými titulky. (24.04.2011)