Insidious

James Wan opäť dokazuje, že je pán majster. Druhá polovica je hororová dokonalosť, konečne mi naskakovali zimomriavky a priateľka sa skoro od strachu po... Ok, to je jedno. Je to určite pecka, avšak ako jeden z mála poviem, že o niečo viac sa mi páčil Dead Silence. Dôvod je jednoduchý - záver. V tomto horore bol žiaľ dosť priehľadný. Nevadí. Orphan a Dead Silence ostávajú u mňa aj naďalej neprekonané, ale tak ako milujem ducháriny, tak milujem aj tento film. ... a teším sa na Don't Be Afraid of the Dark!!! (27.04.2011)

Nedávno jsem sjížděla první tři díly Paranormal Activity a byla jsem trochu zklamaná z toho, co si asi tvůrci myslí o inteligenci diváků a jakým scénářem a jakými lekacími tríčky je hodlají mordovat hrůzou. V několika komentářích u těch filmů jsem četla doporučení na Insidious, že to je úplně jiná liga. Těšila jsem se na parádní zážiteček, připravila si noc, prázdný byt, unavené tělo, rozjitřenou psychiku. No, jinou ligu jsem tedy dostala. Ale asi tak o tisíc procent horší. Až ve srovnání s tímto filmem dokážu docenit, jak je série Paranormal Activity stylově čistá. Sice někdo může argumentovat tím, že největšími esy v rukávech tvůrců PA jsou houpající se lustry a otevírající se skříňky v kuchyni, ale v rámci nastaveného stylu a žánru všechno sedí a díky principu found footage se dočkáme i pár docela chytrých vychytávek, díky periodickému opakování stejných záběru se nastolí skvělý rytmus, vynikne gradace, a tak dále. No. A oproti tomu Insidious je ostudně nekonzistentní snad po všech stránkách, které jsem schopna vnímat. Přepálená děsivá hudba v "bojících" momentech mě zbavuje jakéhokoliv strachu. Styl kamerového snímání se mění snad s každým obrazem a velmi to ruší pozornost (nejprve jakože roztěkaný styl ruční kamery, potom dlouhé komponované záběry, stejné záběry na dům zvenčí, které jako by vypadly ze sitcomu typu Krok za krokem, ...) Strašně divně působí scéna z nemocnice. Je takovým způsobem nasvícená a stylizovaná, že jsem si prvně myslela, že si otec ve chvíli, kdy nemůže syna probudit, představuje, co se asi bude dít potom, a že až scéna z nemocnice skončí, film se vrátí k otci v dětském pokoji a děj bude pokračovat snahou probudit synátora. Děsivé momenty a strašící strategie jsou taky každý pes jiná ves a ve výsledku působí velmi nepravděpodobně a tudíž neděsivě. Například když matka odhrne přikrývku a najde na synově prostěradle otisk krvavé ruky, chtělo se mi křičet, že to si ze mě snad dělají prdel. A mělo být hůř. Mezi astrálními katastrofami se řeší partnerská nedůvěra až krize, alarm a dveře se spouší a otvírají, aniž by se někdo vyděsil, staří metaláci se prochází po balkóně, pak tam pobíhají děti, a dál je to ještě horší a absurdnějí, ale už to nebudu říkat, páč to zavání spoilerem. Všechno je to nějaké podivně vypointované a hlavně každá věc působí, jako by byla z jiného filmu a všechny dohromady nefungují ani náhodou. (02.03.2012)

Uznávám, že pár scén by mohlo být v kině opravdu děsivých, ale založit horor pouze na lekačkách není úplně ideální, Dojem pak kazí především nelogický a extrémně překombinovaný děj. A jak už jsem se přesvědčil v Conjuring, Wan je dobrý především ve schopnosti kopírovat z jiných úspěšných hororů to dobré a bohužel už ne tak dobře to slepit dohromady. 30% (04.01.2015)

Konečně po dlouhý době kvalitní dochařskej horor, kterej má pořádný koule a dokáže během 3/4 filmu vytvořit docela hutnou atmosféru, při který se člověk vyloženě nebojí, ale napnutí je docela silný a občas se zadaří i mírně vylekat osvědčenýma hororovýma trikama, což jsem docela kvitoval, nicméně pointa a hlavně nudný finále s absolutně se nehodícím démonem to zase trochu sráží k zemi, ale na to, že se jedná o americkou produkci, tak je to to nejlepší, co se dá za posledních pár let vidět. (19.05.2011)

„Ja ti verím. Len neviem, čo mám urobiť.“ Hoci trailer a režisérove propagačné reči o "absolútne fantastickom scenári" sľubovali žánrovú udalosť roka, nakoniec Insidious zostáva „len“ poctivou ducharinou pre fanúšikov. Mohlo to byť lepšie, ale na to sú masky príliš nevýrazné (duchom na rešpekte nepridajú ani akčné scény, v ktorých pôsobia ako ázijskí tréneri bojového umenia, v tej chvíli ide temná atmosféra ozaj dočerta) a scenár totálne neoriginálny (je to takmer to isté, čo Poltergeist pred 22 rokmi, len s inými hercami) a nezaujímavé „astrálne“ finále (aj keď musím uznať, že práve TO robí z Insidious aspoň trochu originálny film). Úplný koniec potešil, pár scén nepríjemných (v zmysle „slabšie povahy by ich nemali pozerať v noci“). Dvojka ma bavila viac. (19.05.2011)