Lidská stonožka 2

První a druhá stonožka se nedají srovnávat. První stonožka mě nezaujala téměř ničím, ale druhá svým pojetím a stylem rozhodně ano. Oproti jedničce vzrostla brutalita a nechutnost. Nechutné věci mi nevadí ba naopak také horory mě fascinují. Jenže tohle je úplně jiný rozměr nechutnosti a na poprvé jsem to nestrávil. V žaludku mám pocit, že budu nejspíš blít, poněvadž tohle jsem ještě neviděl. Viděl jsem spousty hororů a hodně nechutných, ale až tak? Zatím asi ne. Nejvíce mě bylo špatně ze scén, kde si "srali" do huby, měl jsem chuť to vypnout. Po sléze, když je psychopat podřezával jak králíky. Už jsem viděl několik filmových podříznutí, ale až tolik brutální? NE! Já osobně bych dal vyšší hodnocení, ale nemohu. Svědomí a ty pocity, které mám po zhlédnutí nevyjádřím a jednoduše bych si odporoval, což nebudu. Za nechutnost a brutalitu bych dal plný počet, ale jelikož jsem vše nestrávil, tak nemohu a musím hodnocení daleko snížit... 5/10 = 50% P.S.: "Už v životě se na tento FILM nepodívám a zakázal bych ho!" (07.04.2012)

Jak navázat na něco tak absurdního jako Human Centipede? Samotná premisa se nijak více rozvinout nedá, Tom Six se proto vydal tou nejprostší cestou. Tedy rozšířením ´řetězce´, intenzivnější mírou brutality a nahrazením doktora Heitera ještě bizarnější karikaturou. Druhá stonožka tak není ničím vyjímečnější ani originálnější, ale definitvně zábavnější. Samotná sebereflexe i obsazení hvězdy prvního filmu je nadmíru funkční a přesunutím děje z filmové fikce do reality získává druhý díl fyzičtější formální stránku. HC2 doslova přetéká humusem a zvrhlostí, to, co v Six v prvním filmu jen naznačil, tady explicitně demonstruje. Vše je ještě korunováno Martinovou neznalostí medicíny a jeho ptimitivními nástroji. Místy ale až zbytečně silně tlačí na pilu samoúčelnosti a závavěrečnou naturalizací reality natrhává Tom Six anus akorát sám sobě. (31.10.2011)

Po zajímavé jedničce jsem si dvojku pustit musel. Samozřejmě spojení více článků ve dvojce čekal asi každý. Málokdo ale čekal takové provedení jako to mělo. A tím vůbec nenarážím na brutální scény! Samotná myšlenka natočit dvojku z pohledu diváka, který je až fanatický fanoušek jedničky a chce svou vlastní stonožku mě zaujala. Při puštění filmu jsem po cca půl hodině byl nadšen. Snímek mi totiž svým černobílým provedením, atmosférou a kde se moc nemluví (161 řádek titulků a z toho 152 do 48 minuty) až moc připomínal skvělý film od Davida Lynche, Mazací hlava (Eraserhead). Černobílá tomuto filmu hrozně pomohla, barva by mu jen uškodila, jelikož podle mě tento film opravdu není jen o brutálnu. Když do toho přidám naprosto briliantní herecký výkon R. Harveye v roli Martina, tak se prostě na těch 4 hvezdičky dostanu. A vůbec jsem nijak nezmínil brutální scény, které oproti jedničce jsou daleko sadističtější, jelikož Martin se s tím nepáře a když to nejde jako doktorovi v jedničce, tak použije prostě sešívačku. S anestetikem si hlavu vůbec neláme a celkově je prostě šílenec. Brilantně zahraný šílenec. Pokud někomu připadá tento film brutální, nechutný a kdoví co, tak si ho představte v barevné verzi. Podle mě totiž není člověk, jako já, který dokáže tento film ocenit, zralý na psychiatra. Nicméně Chocholouška bych asi doporučil člověku, který by tento film chtěl vidět v barvě. (29.03.2013)

S odhalením závěrečné pointy naprosto extrémní obhajoba existence sama sebe. Ideologicky sporné, filmařsky stejně tak. Každopádně to záměrně vyvolává zásadní otázku, tedy "jak moc je v dnešní době důležitá přítomnost podobných filmů a jestli náhodou zvrácené jedince netvoří právě ony?" - což je na druhou stranu vlastně to jediné, oč ve filmu jde a navíc se tohoto sdělení dá dosáhnout jednoduše zhlédnutím prvních a posledních pár minut. Zbytek rychloposuvem, pokud nepatříte právě mezi ty zvrácené jedince. (02.11.2011)

Jestliže první díl znamenal pouze nevinné seznamovací rande s lehce svérázným partnerem, dvojku bych nazval učiněným smilstvem s nejodpornějším sexuálním deviantem, jakého si lze představit. A jestliže jednička - komorně pojatá, psychologicky věrohodná a emocionálně poměrně našlapaná - ve mně vzbudila dojem, že Tom Six umí točit příběhy, dvojka toto přesvědčení přesvědčivě rozprášila. Druhá Lidská stonožka je pravda skvěle atmosférická, svým prostředím i hlavními postavami optimálně morbidní i ve scénách oproštěných od fyzického násilí, a může se pochlubit nesmírně realistickým psychopatem, jehož každodenní život by sám o sobě vydal na pěkných pár hororů s různými náměty, avšak všechny nadějné motivy splývají do podoby prvoplánových a bezmyšlenkovitých jatek natolik nechutného a přehnaného rázu, že jedinou skutečnou emocí postupně zůstane jen naprosté zhnusení nikoli nad činy hlavního "hrdiny" (což bylo jednoznačně účelem), nýbrž nad činy pana režiséra, který má tu drzost nám, civilizovaným lidem, servírovat takhle lacinou a bezohlednou prasárnu. Kromě toho, že je film nanejvýš hnusný, je také nepředstavitelně nesmyslný co se logiky příběhu týče - tolik nedostatků a logických chyb si prostě nemůže dovolit ani snímek, který je primárně postavený na brutalitě, a nic na tom nemění ani Sixova legrační snaha obohatit vyprávění ušlechtilou pointou odsouvající tyto nedostatky krkolomně do autu. Dokoukal jsem to z čisté zvědavosti, kam až byli tvůrci ve své obrazové otevřenosti ochotni zajít, a mohu upřímně říci, že zašli tak daleko, aby se film mohl zakázat. Tohle totiž opravdu není normální... (11.11.2014)