Zvuk hluku

Money for you, honey. 1) Desetiminutový klip roztáhli po devíti létech stejní tvůrci do celovečerního filmu...posuďte sami, jestli to za to stálo. Film nenabízí nic navíc - zase jen několik skvělých a originálních, pravda, rytmických klipů a okolo něco omáčky, která tomu všemu má dodat punc filmu. Mohli by to být ti hostující čeští vědci. 2) Snímek kopíruje klasickou symfonii o čtyřech větách: Doctor, Doctor, Gimme Gas (In My Ass), Money 4 U, Honey, Fuck The Music Kill! Kill! a Electric Love. Hudby v klasickém pojetí se v něm ale nedočkáme - zde odkazuji na komentátora Arbitera, který si všiml rozpaků, jaké se většiny posluchačů zmocní, mají-li předváděnou kakofonii zvuků a (perfektních) rytmů označit za hudbu. 3) Výstižný koment: Dudek, Arbiter. (04.08.2015)

MFF KV 2010. Dementnost festivalových anotací opět slaví úspěch. Když nevíte coby, přirovnejte film k dílu slavného režiséra... Kromě toho, že s tvorbou Roye Anderssona tu nelze najít takřka žádnou podobnost, zaostává za ní i co do kvality. Je to vlastně příjemná festivalovka, nápad atakovat hudbou veřejný prostor je fajn, je to však jediné obohacení oproti krátkému snímku Music for one Apartment and Six Drummers, kde se hudba za pomoci netradičních "nástrojů" vytvářela uvnitř bytových prostor. Jinak jde spíše jen o zábavný sled hudebně teroristických akcí, jejichž sarkastický osten je o dost tupější než u zmiňovaného Roye Anderssona. A ani hudebně to není nikterak objevné, přičemž k noisu a dalším pozoruhodným skandinávským hudebním žánrům to má mnohem dále než k tajtrlíkování projektu Stomp. A že autoři Stomp nesnášejí, nic neznamená. Tvrzením, že je ke snímku inspirovala i skladba Monkey Bussiness už výsledný rozpačitý dojem režiséři jen posílili... P.S. největšími hvězdami karlovarské projekce stejně byli dva postižení vozíčkáři, jejichž nezvyklý smích byl tím opravdovým hlukem atakujícím sál, vzdejme jim hold! (15.08.2010)

Vynikající a netradiční. Pořád čekáte, s jakým novým nápadem hudebníci přijdou. A přidání inspektora, který neslyší zvuk toho, na co už naše banda hrála, byla opravdu třešnička na dortu. Sice mi přišlo, že už v poslední čtvrtině tak úplně nevěděli, jak to všechno zakončit, ale i tak, opravdu jsem se pobavila a užila si všechna netradiční vystoupení. (08.07.2012)

Originální, dynamický, svého druhu jedinečný experiment, který se jen tak nevidí. ALE: Ač určitý filmový manifest alternativního umění, natočený je tak moc nealternativně. Konvenčně. Navíc žánrový mišmaš. ~ Mimořádně zajímavé pasáže střídají hluchá místa, jako celek mně Sound of Noise přijde poněkud nekompaktní, možná i chaotický. Navíc zvolený způsob oslavy alternativy je z mého pohledu násilný, navíc se bere moc vážně. Nemám rád terorismus, proč bych měl mít rád hudební terorismus, přestože chápu, že je vše myšleno v nadsázce a jako protest proti současným konvencím. Stejně jako nemám rád ovlivňování lidí, násilné vnucování čehokoliv komukoliv, nebo omezování druhých svými potřebami či vkusem apod. V tomto smyslu mám s filmem problém. ~ Přestože alternativní kulturu upřednostňuju před masovými záležitostmi, zde bych naopak soucítil s komisařem Amadeem a dlouho si pak vychutnával to slastné mírumilovné ticho, jež se místností rozprostře po skončení filmu. (10.05.2012)

Interesantnější symbióza obrazu a zvuku tu ještě nebyla, respektive možná byla, ale já se s ní zatím nesetkal, neočekávám, že v životě ještě uvidím film, který by mě svou “milou šílenosti“, tak příjemně překvapil... Nebýt nevyváženosti první a druhé půlky, o které se už rozepsal Matty, neváhal bych s absolutním ohodnocením, škoda, přesto budu na “Sound of Noice“ s láskou vzpomínat... 80% (08.12.2013)