Broderskab
Režie:
Nicolo DonatoKamera:
Laust Trier MørkHudba:
Jesper MechlenburgHrají:
Thure Lindhardt, David Dencik, Nicolas Bro, Morten Holst, Hanne Hedelund, Lars Simonsen, Anders Heinrichsen, Jon Lange, Lena Bjørn, Claus Flygare (více)Obsahy(1)
Zakázaná láska uvnitř spolku neonacistů. Když Lars odejde z armády, protože je mu kvůli nařčení z obtěžování znemožněn kariérní postup, dostane se přes starého známého náhodou na sraz dánských neonacistů. Jejich předseda v inteligentním Larsovi vidí velký potenciál a snaží se ho získat pro svou věc. Lars se postupně skamarádí s Jimmym, jedním z nejaktivnějších členů skupiny, který ho má připravit na plnohodnotné přijetí do organizace. Zatímco společně opravují přímořskou chatu, kterou organizace využívá pro ubytování zahraničních hostů a oslavy, postupně jejich vzájemné pošťuchování a špičkování přeroste ve vášeň. Jenže být gay, je v očích pravicových extremistů ještě horší než být imigrant. Dramaticky napjatý film se díky mixu queer a proti-extremistických témat stal žádaným artiklem na festivalovém trhu a obrazil několik desítek mezinárodních přehlídek i bez GLBT zaměření. (Česká televize)
(více)Recenze (56)
Film dobře vystihuje podstatu neonacistických skupin a soustředí se na vykreslení paradoxní situace, kdy mezi dvěma neonacisty vzplane homosexuální láska, tedy něco z hlediska jimi vyznávané ideologie naprosto nepřípustného. Vyprávění pečlivě buduje situaci před klíčovým zvratem i po něm a rozehrává atmosféru napětí vycházejícího z hrozby protivení se vůči striktním pravidlům. ()
Broderskab se vlastně nijak zvlášť neliší od ostatních filmů s neonacistickou tématikou. I tady hlavní hrdina nakonec poruší tabu, což pro něj bude mít nakonec fatální následky. Nicméně homosexualita,která je v tomto případě ústředním motivem, dělá přeci jenom Bratrstvo jedním z nejlepších filmů o neonacistické scéně. 90% ()
Kdo očekává klasiku (jako jsem čekal já, a proto jsem byl tak překvapený, když se začal rozvíjet hlavní příběh), tedy jak jednoho chytrého zverbovala na povrchní kecy banda holohlavých idiotů, tak se dočká jen zpola. Jako ideologická sonda Bratrstvo sloužit nemůže, ale funguje jako zajímavý příklad toho, „jak se vlastně zachovat, když si příroda dělá, co chce a sere na to, co hlásám“. Lysohlávkám se u tohohle musí svírat zadky, zvlášť když si uvědomí, že celá ta jejich parta stojí na prepubertální psychice a silném homosexuálním pnutí. ()
Pomerne nenápadný film so zaujímavou myšlienkou. Láska medzi dvomi mužmi nie je ľahká ani v obyčajnom svete, keď sa však rozhorí vo vnútri ultrapravicovej organizácie tak to je už riadny mazec. Na jednej strane boli ako členovia organizácie za život v súlade s prírodou a na strane druhej sa im pritrafí takáto vec. Film zobrazuje krutú realitu tohto stavu a neutešenú situáciu ústrednej dvojice, hlavne ku koncu, keď sa pomaličky, nenápadne, začínajú okolo nich sťahovať mračná a chápadlá vlastnej neonacistickej skupiny, všetko za doprovodu nádhernej hudby. Ťaživé finále je preto nevyhnutné. Škoda len toho občas uťahaného deja, na to tu nebola uspôsobená atmosféra a možno ani hudba.80/100 ()
Podobne kontroverzných námetov je v posledných rokoch spracovaných veľa, takže snímok nemôže prekvapiť, ani šokovať. Nakoniec si myslím, že o to sa ani nesnažil. Dej plynie nenápadne, potichu. Herci sú veľmi fajn, z dvojice je výraznejší David Dencik, Lindhartd mi z nejakého neidentifikovateľného dôvodu vadil. Najsilnejšou stránkou filmu je špecifická hudba, ktorá nikdy nehrá zbytočne. Len ten záverečný "výkrik", vyvrcholenie, nezakričalo tak, ako by si to téma žiadala. Jednoducho to so mnou nijak nepohlo. ()
Reklama