Šťastný Nový rok

Šťastný Nový rok. To se hlásá každý rok. No jo. Filmové pojetí je jedním slovem POZITIVNÍ. Jestliže očekáváte komedii budete šeredně zklamáni. Film nemá tolik vtipných scén a hlášek jak bychom očekávali. Pokud čekáte pozitivní romantický film. Jste tu správně. Film vám vlije do krve optimismus, lásku a radost. Film se především bude líbit dívkám a ženám, ale to neznamená, že se u něj mužské publikum nepobaví. Krásná hudba a samozřejmě spoustu super herců. To je Šťastný Nový rok! ( 70 procent ) (31.12.2011)

Americká verze Lásky nebeské, která jako by si propojením rozdílných dějových linek v průběhu filmu chtěla vzít příklad z Crashe. Úrovně ani jednoho ze zmíněných nicméně zdaleka nedosahuje. Chybí tomu vtip, chybí tomu jistá esence nepředvídatelnosti, chybí tomu šarm, chybí tomu silné scény, chybí tomu nápaditý scénář. (Ne, pod slovem "nápaditost" si nepředstavuju, že se do děje zakomponují lidé rodící se i umírající nebo že se své malé vsuvky dočkají i hrdinní vojáci bránící Spojené státy v zahraničí.) Nehledě na to, že jak (ne)dělat product placement zjevně tvůrci odkoukali od českých filmařů. (09.12.2011)

Narozeniny neslavím, svátek jsem patrně nikdy neměl, MDŽ mi zlí kapitalisté zrušili a silvestrovskou noc nejraději trávím v pracovním procesu. Po kouknutí na tento snímek patrně zlehka změním svou oslavovou strategii a občas "náhodně" uvíznu ve výtahu se sympatickou slečnou, ale to nic nemění na tom, že stále mám kopřivku z představy, že bych se mačkal na přecpané ulici s davem neznámých zbořených individuí. Přesto se mi tato oslava líbila na víc než na tři hvězdy, ale tu čtvrtou nemohu udělit kvůli závěrečnému odhalení tajemné sexy krásky, které producenti zapomněli prozradit, že jí to posledních padesát let skutečně moc nesluší. (28.06.2012)

V New Yorku si příchod Nového roku dost užívají. Všichni se sejdou na Times Square, kde se o půlnoci spustí obří, zářící, novoroční koule a se svým koncertním programem vystoupí hlavní hvězda večera populární zpěvák s tváří Jona Bon Joviho. Celou tuhle show má na starost organizátorka s tváří sympatické Hilary Swank, která má v nemocnici tatínka Roberta De Nira, umírajícího na rakovinu. Láskou zklamaný ilustrátor comicsů Ashton Kutcher se zase nedobrovolně zasekne ve výtahu se svojí osudovou a budoucí láskou. Hodná šéfka Katherine Heigl dokáže odpustit své bývalé lásce. Usedlá zaměstnankyně v hudebním vydavatelství Michelle Pfeiffer chytne druhou mízu ve výrazně mladším partnerovi Zacu Efronovi a věčný romantik Josh Duhamel se i po roce setká na smluveném místě s tak trochu tajemnou krasavicí a tak dále. Než se tak stane, prožijeme s celou řadou známých hereckých tváří stres, honičku, trápení, usmiřování, naději, nové začátky a druhé šance a to pěkně po americku. Vždyt na Silvestra jsou všichni k sobě tolik hodní, laskavý a tolerantní. A hlavně o tomhle tenhle romantický film vypráví. O osudech hodných a laskavých lidí v jednom chladném prosincovém dni. Od Garryho Marshalla jsem ještě neviděl film, který by svým pojetím včetně postav, nebyl mile naivní a ve své podstatě velmi idealistický. Mám pocit, že snad nic jiného ani netočí. Převedeno do praxe, všichni hrdinové v tomto filmu mají zasněné pohledy, dvě hodiny na sebe cení thymolinové úsměvy, ve zdánlivě neřešitelných a složitých situacích si vycházejí vstříc a těhotné mladé maminky s tváří Jessici Biel dělají i ve vysokém stádiu těhotenství stojky. V jakém vesmíru to Garry Marshall žije? Ani tentokrát neopomněl do svého filmu obsadit svůj "talisman" Hectora Elizonda hrajícího vyhlášeného elektro opraváře. Jestli tedy toužíte na vlastní bulvy spatřit, jak to neodolatelně na Silvestra sluší v krásných slavnostních outfitech známým herečkám, jako jsou Katherine Heigl, Halle Berry, Sofía Vergara, Sarah Jessica Parker nebo připadně, jak jsou romanticky naladění Ashton Kutcher, Josh Duhamel nebo Zac Efron a baví vás počítat, který (zapomenutý) herec se objeví v mini roličkách, máte jedinečnou příležitost tak učinit ještě před definitivním koncem letošního roku. V podstatě jen v tomto období má smysl tento sentimentálně a úsměvně laděný film vidět bez toho, aniž byste z těch cukrkandlových pohledů a sladkých úsměvů dostali cukrovku. Jistě, není to jediný film svého druhu, a obdobně laděný byl k mání už před rokem, s tím rozdílem, že se odehrával na Sv.Valentýna. A do kina si určitě vezměte i kapesníčky, mohly by se totiž hodit. 80% (29.12.2011)

Pojď se taťko Roberte „beru všechno“ De Niro naposledy podívat na po žerdi klouzající křišťálovou kouli na Times Square, vyzve nemocného otce dcera Hilary „neumím si vybírat role“ Swank. Garry Marshall jede posledních dvacet let na náhody a doufá, že s mizerně napsanými postavami a dialogy zopakuje kouzlo nesmrtelné pohádky Pretty Woman. Měli jsme Valentýna, konec roku, teď může přijít třeba Den nezávislosti nebo Halloween. Je to jedno. Pokud si herci „jen“ odvedou svůj nudný standard, jejich osudy nás neosloví, za srdce už vůbec nechytí, tvůrci nezapomenou připojit několik vyložených nesmyslů (matka permanentně sledující svou dceru) a vynášet pitomá poselství, bude to špatné. Úchvatně nasnímaný New York toho moc nezachrání, tempo je kolísavé, první polovina prakticky otravuje, zajímavější obrysy jednotlivých příběhů přinese až půle druhá. A divák se může hádat, zda je horší oteklá Heigl, mizerný Bon Jovi nebo stále stejná S. J. Parker? (29.12.2014)