Šťastný Nový rok

Protože byla v Anglii Bonfire Night a za okny mi řádili lidé s ohňostroji a petardami, dostala jsem náladu na nějaký slavnostní film. New Year's Eve nebyla ta správná volba. Ne snad proto, že by nebyl Silvestr nebo že by se mi nelíbila oslava v New Yorku (co bych za to dala, stát na Times Square..). Ani nepatřím mezi diváky, kteří u každého druhého filmu brečí, že je to předvídatelné klišé. Ale tady těch příběhů bylo tak moc, že žádný nedostal tolik prostoru, kolik by si zasloužil. Dějová linie Efron-Pfeiffer však byla výborná a ráda bych na toto téma celý film (a nějaké objasnění, proč její postava byla tak divná..). Ostatní byli naprosto nezajímaví, v čele s Bon Jovim (fuj! to nejstrašnější z celého filmu...) a Abigail Breslin, která se z krásné sympatické holky stala vyumělkovanou figurínou.... (06.11.2012)

Naprosto nechápu zdejší bídné hodnocení. Skvělá atmosféra vánoc a konce roku, ke které patří třeba i trochu přepísknutý sentiment - o toho už tyhle svátky jsou aby tyhle pocity mají probudily. Scénárista byl opravdu kumštýř, když dokázal splést takové množství jednotlivých příběhů, které se logicky proplétají, neztrácejí ani napětí, ani humor, ani romantiku a dojdou takového vyvrcholení, jaké sice lze očekávat, ale jaké k filmům tohoto typu nutně patří, nemají-li se pokazit. Herecké výkony jsou bezchybné, herci hrají lehce, jako by se chvílemi sami bavili tím, co je právě napadlo pronést nebo udělat. Nenašel jsem důvod ubrat jedinou hvězdu. (03.06.2012)

Každý film žánru romantickej komédie, ktorý by náhodou mal viac príbehov, ktoré sa na záver popreplietajú je automaticky napodobeninou Lásky nebeskej. To je logika. New Year's Eve pre mňa nebol nič viac, než filmom, pri ktorom som na chvíľu vypol a oddýchol si. A bol som prekvapený koľko známych ľudí sa dá vtesnať do niekoľkých minút. (24.05.2014)

Pojď se taťko Roberte „beru všechno“ De Niro naposledy podívat na po žerdi klouzající křišťálovou kouli na Times Square, vyzve nemocného otce dcera Hilary „neumím si vybírat role“ Swank. Garry Marshall jede posledních dvacet let na náhody a doufá, že s mizerně napsanými postavami a dialogy zopakuje kouzlo nesmrtelné pohádky Pretty Woman. Měli jsme Valentýna, konec roku, teď může přijít třeba Den nezávislosti nebo Halloween. Je to jedno. Pokud si herci „jen“ odvedou svůj nudný standard, jejich osudy nás neosloví, za srdce už vůbec nechytí, tvůrci nezapomenou připojit několik vyložených nesmyslů (matka permanentně sledující svou dceru) a vynášet pitomá poselství, bude to špatné. Úchvatně nasnímaný New York toho moc nezachrání, tempo je kolísavé, první polovina prakticky otravuje, zajímavější obrysy jednotlivých příběhů přinese až půle druhá. A divák se může hádat, zda je horší oteklá Heigl, mizerný Bon Jovi nebo stále stejná S. J. Parker? (29.12.2014)

Obří reklama na Niveu, New York a dvojku Sherlocka Holmese. Jiný důvod pro vznik tohoto snímku než nahrabání z kapes diváků v průběhu svátku neexistuje. To stejné by se dalo říct i o předchozím Marshallově Na sv. Valentýna, ten však splňoval jakási kritéria romantické komedie - byl vtipný, více nápaditý, v mnoha příbězích i vypointovaný, možná i trochu dojímavý. V New Year's Eve není nic - jakoby si někdo řekl, že když to fungovalo jednou, bude to fungovat podruhé. Zbyla ale jen trapnost (souboj o to, kdo dřív porodí o půlnoci), křeč, banální historky (celý film někde poběžím a přesně o půlnoci toho dosáhnu) a prvoplánové dojímání na americký způsob (umírající člověk, který chce naposledy vidět novoroční oslavy). Zkrátka, jestli existuje lepší případ označení filmu jako výrobku nebo komerčního produktu pro masy, je to právě Šťastný Nový rok. Film umělohmotný jako Katherine Heigl, sloužící jen k tomu, aby si vycházející hvězdička Glee mohla střihnout svůj sladký song. Dělá se mi špatně, a to mi podobné kýče většinou nevadí.. P.S. Muže být film, na němž jsou nejlepší závěrečné titulky, vlastně dobrý? (11.12.2011)