Vyměřený čas

Tak myšlenka jistě zajímavá, čas vymezující délku života nahrazující prachy, hmm v realu bych to viděl spíš na dny či měsíce než roky než by se stačilo lidstvo mezi sebou definitivně vymlátit a všechny ostatní formy života by si konečně pěkně oddechli. Druhá dobrá myšlenka, která se už v podstatě děje je rozdělení na pásma kde budou mocní a bohatí a na ty kde bude povl, je zajímavý jak s tím jde prakticky nastolena myšlenka třetí, že policie, (ve filmu tzv. správci času) se nestará o bezepečnost lidí, ale o prachy (ve filmu tzv. o čas) s tím že mocipáni jsou nedotknutelní, ooo nebyl snad scénarista filmu nějakou dobu v České repulice? Takže ty paralely se mě hodně líbily i tempo filmu bylo solidní a o hudbě ani nemluvit, tu servírovat snad jen společně s kaviárem a šampaňským. Co mě vadilo byli herci, Justina a Amandu nepovažuju za zajímavé natož charismatické lidi a herecky mě taky nepřijdou na ligové úrovni. Díky tomu byla osa, hlavní hrdinové - emoce - divák tenoučká jak žížala anorektička a já s z filmu odnesl poznatek že "pouhá" kvalitní filmařina a zajímavá myšlenka k nadprůměrnému zážitku nestačí. (15.11.2011)

Zajímavý nápad zabalený v neoriginálním, předvídatelném, patetickém, nedomyšleném a místy i nudném pojetí. Jakkoliv je totiž celá úvodní premisa s časem jakožto platidlem zajímavá, jakkoliv je rozdělení města podle cennových zón chytré (a celkově i realisticky působící) a jakkoliv jsou rozdílná barevná pojetí jednotlivých čtvrtí sympatická, mou pozornost stejně poutaly naprosto odlišné věci. Třeba to, jak je možné, že Will hrál v pokeru o více než tisíc let, ač sám nemohl vsadit více než něco málo přes stovku. (A ještě se mu podařilo dorovnat cosi, na co neměl.) Nebo to, jak bylo možné, že se z něj při prvním usednutí za volant stal profesionální, zkušený závodník a že jeho auto jelo na zpátečku stejně rychle jako policejní auto v plné rychlosti. Nebo to, jak je možné, že orgány člověka nestárnou a že se ani po stovkách let tělesná schránka neopotřebuje. Nebo to, proč se hlavní dvojice neustále vlastním přičiněním pohybuje na hraně života a smrti a ačkoliv si každou chvíli mohou "dobít" čas na stovky let dopředu, nikdy si, snad v rámci nějakého sebepoškozování nebo návyku na adrenalin, nedají více než pár hodin nebo jeden den. (Čímž pak dochází ke všem těm uměle dramatickým situacím aneb "zbývá nám třicet vteřin, co budeme dělat?") Nebo to, proč v tom filmu někteří herci vypadají na čtyřicet, ač nikomu nemůže být víc než 25. A když se mi v závěru začaly navíc potulovat myšlenky kolem Hobbese, jeho ospravedlňování existence státu a možnosti, za kterých se lidé mohou proti panovníkovi vzbouřit, došlo mi, že je tu něco špatně. Správný film vás má vtáhnout a nepustit, ne donutit vás přemýšlet o něčem, co s filmem nemá naprosto co dočinení. (01.11.2011)

Výborný námět, se kterým se ale mohlo pohrát ještě daleko víc. Celý ten nápad budoucnosti, ve které si všechno platíte časem ze svého života se mi hodně líbil, stejně jako všechny ty vychytávky typu pujčování peněž, nebo souboj v páce. Hlavně díky těmto nápadům celá první půlka strašně rychle uteče. V druhé půlce to ale celé přejde do "Bonnie a Clyde" roviny a ta už se mi tolik nelíbila. Nejspíš je to i tím, že mezi Justinem a Amandou to moc nefunguje, i když se oba snaží, seč můžou. Ta romantiká linka mě prostě nebavila a mrzí mě, že kvůli tomu musela ta sci-fi linie ustoupit spíše do pozadí. Niccol ale točit a všechny scény, ve kterých hlavním hrdinům dochází čas jsou správně napínavý. Herecky to také neselhává a překvapí hlavně Alex Pettyfer. I tak si ale myslím, že se z toho nápadu dalo vytřískat mnohem víc než jen future variace na Bonnie a Clydea.70% (17.11.2011)

Život se má žít, ne přežít. Klasická hollywoodská báchorka ve stylu Bonnie a Clyde obtěžkaná hutnými myšlenkami o fungování současného světa. Na Niccola je to sice v součtu slabší kousek, ale pro většinu konkurence je to silný nadprůměr. Výborné obsazení dělá hodně. I pitomý Alex Pettyfer hraje jak ďábel (a pořádnou svini) a Justin Timberlake definitivně vystupuje ze škatulky popového zpěváka do regulérních hereckých vod. A Olivia Wilde letos vyfasuje cenu za nejvíc sexy padesátnici. Mytologická dloubačka do žeber politiků a "samozvaných strážců" našeho světa. Nemám čas. (16.11.2011)

Kdybych to měl říct v účetnických pojmech - a ten film k tomu svým důrazem na čísla nabádá -, tak největší problém Vyměřeného času vězí v rozklíženosti mezi plánovanou kalkulací a výslednou fakturou. Zatímco plán zjevně počítal s ambiciozní velkolepou dystopií po vzoru Metropolisu, Brazilu nebo Potomků lidí, výsledkem je skromný, malý a trochu tezovitý film, ve kterém nejenže má duch dovolenou, ale pást se nemohou ani oči. Například to ghetto měla být totální anarchie, kde bez bouchačky nemůžete vyjít na ulici, místo toho je tam jeden srandovní gangster, co loupí čas. To je asi, jako kdybyste chtěli točit výpravný film o Kyklopech, i film samotný nazvali „Kyklopové“, ale pak ani jednoho Kyklopa na plátně neukázali. Jako kdyby chtěl Vyměřený čas tímto rozkolem mezi velkými plány a nevalným výsledkem pojmenovat problém všech pokrokářských hnutí, které také vždy dojedou na to, že se ideál začne odchylovat od skutečnosti, jak jsme to měli možnost vidět ve dvacátém století třeba v Sovětském svazu. Nejlépe tuto bezradnost Vyměřeného času vystihuje následující hádanka: představte si, že bychom vzali tentýž film, úplně stejný se vším všudy, akorát s tím rozdílem, že namísto ciferníku na předloktí odtikávajícího lidem čas budou ve filmu klasické peníze. Co bychom dostali? Dostali bychom naprosto esenciální béčko, ne-li ještě něco horšího (stejným způsobem se mimochodem interpretují horory – představíte si stejný horor, akorát bez monstra, o něž většinou moc nejde, je to jen taková vábnička odvádějící pozornost od hlavních postav). A i když se nabízí námitka, že právě to je pointa filmu, vyměnit čas za peníze, samo o sobě mi to přijde málo. Svým způsobem tak připomíná Vyměřený čas všechny ty okupanty z Wall Streetu - je to jen takové gesto bez uceleného programu a skutečného záběru. Ba co víc, dokonce ten film může být chápán, podobně jako Cameronův Titanic, jen jako takový příběh o bohaté dámě Amandě Seyfried, která ztratila chuť do života, podobně jako znuděný milionář omrzený přepychem na začátku, a aby rozehnala nudu a nalezla ztracenou vitalitu, pustila se do dobrodružství s chudým chlapcem, ale o nic víc tu vlastně nikdy nešlo. A naopak – chudý mladíček Timberlake, jak naznačuje konec filmu (-spoiler-), přesidluje z ghetta do světa fantazie bohatých, kde může realizovat své sny a spolu s novou přítelkyní užívat života na maximum. Závěr filmu si lze tedy vykládat jako zoufalé řešení hrdiny, který ze světa skutečné reality definitivně přesídlí do světa fantazie – jako by se Neo z Matrixu opětovně rozhodl beze zbytku rozpustit v digitální realitě matrixu. Chtěl bych proto vzkázat všem důvěřivým duším, že tento film nekope proti bohatým ve prospěch chudých, nýbrž spíše naopak. (28.01.2012)