Neviňátka

Šuplík nadepsaný jako "Duchařský horor" patří mezi má oblíbená odvětví bubu žánru, protože se tvůrci nemohou spolehnout jen na explicitní násilí a hektolitry různě zbarvených tekutin (pokud nejsou ochotni jasně ukázat svou neschopnost), ale musí předvést opravdu kreativní práci s příběhem, atmosférou i napětím, pokud chtějí, aby výsledek za něco stál. No, a pokud jde o mně, Britům se to při natáčení tohoto snímku podařilo, přestože si myslím, že přece jen nešlo o typickou duchařinu. Tvůrci se rozhodně nevydali zkratkou, tempo bylo opravdu pozvolné, film nebyl hlavně zpočátku zrovna nabitý napětím a víte co? Vůbec mi to nevadilo, protože jsem na sebe už nejednou proflákl, že jsou anglická venkovská sídla mou slabostí, a když je ještě usadíte do viktoriánské doby, máte u mě první body k dobru. Takže jo, užíval jsem si pomalou část, užil jsem si i část atmosférickou, ale s veškerým respektem k ženám a dívkám musím konstatovat, že na mě ty ječáky působily stejně jako zubařská vrtačka. / Poučení: Pokud si nejsi naprosto jistý, nepouštěj se do větších akcí. (21.01.2024)

Zatímco se svět oklepával z šokujícího Hitchcockova Psycha, ve Velké Británii vznikl působivý psychologický horor, který dokáže pracovat s atmosférou, i stíny a tmou stejně tak mistrovsky, jako zmíněné kultovní Hitchovo dílo. Neviňátka nejsou klasickou duchařinou, spíš se soustředí na postupné, pomalejší budování atmosféry. Snímek nikam nespěchá, kousek po kousku objevujeme spolu s hlavní hrdinkou v podání Deborah Kerr temná zákoutí gotického panství, stejně jako nám jsou postupně odhalována děsivá fakta o bývalých zaměstnancích. V tomto panství se neprohánějí zástupy duchů, ani na Vás nevybafnou laciné lekačky. Jsou tu "jen" malá "Neviňátka" ve velkém baráku se spoustou místností a dva duchové, kteří mají důležitou práci. Když jsem poprvé spatřila "Ženu v černém" na chodbě, říkala jsem si Proboha, to ne... A ta písnička... Tak se kdysi dokázalo děsit. A nebyly k tomu zapotřebí speciální efekty, znetvořené přízraky, litry krve, ukřičené hrdinky ani šílení vrahové. Tento snímek je precizní ukázkou filmového hororového řemesla. Je inteligentní a důmyslný. Myslím, že jsem ještě neviděla horor, jako je tento. (27.03.2016)

Mistrovský kousek, který jen obtížně hledá konkurenci. Po jeho zhlédnutí budete ještě dlouho dumat nad tím, jak to s těmi duchy doopravdy bylo. Malá nápověda: všimněte si, jaké šaty nosí hlavní hrdinka nejprve na začátku a poté na konci filmu... Za zmínku ještě stojí fakt, že inspiraci odtud čerpal i Alejandro Amenábar pro svůj horor The Others, a do dnešních dnů bylo podle něj natočeno hned několik remaků! (11.01.2011)

Tento film je veľmi znepokojivý. Aj keď mal pomalí rozbeh , ale potom to naplno rozbalil do atmosferickej dokonalosti. Žiadny krvák, film si vystačil aj bez prítomnosti nasraných duchov, a aj bez lakačiek. Tak film ťahajú vynikajúci, ale hlavne presvedčivý herci, a čiernobiela kamera bola tiež dokonalá. Príbeh je dosť prekombinovaný a vyznať sa v ňom je celkom veľký problém. Na mňa veľmi vplývalo to Gotické až Viktoriánske zátišie rozsiahleho sídla z veľkým panstvom, temný interiér, ktorý je presvetlený len sviečkami, dažd, ktorý bubnuje do okien, a hmla znášajúca sa nad cintorínom. To je len zlomok Atmosferickej vychytávok. A aj hudba bola parádna. Vyvrcholenie bolo poňaté veľmi strašidelne aj keď celkovo to skončilo nedopovedané, ale som spokojný, práve takéto filmy vyhľadávam. (23.01.2015)

Rozjezd sice pomalejší, ale postupně atmosféra houstne a v závěru jsem se dočkal velmi silného mrazení v zádech, ve třech momentech to se mnou dokonce vyloženě fyzicky zatřáslo. Bez lekaček, bez explicitních bubáků, jen díky hudbě, kameře a skvělým znepokojivým hereckým výkonům. Na duchařinách neulítávám, ale tahle se mi pod kůži dostala. A dvojznačnost příběhu přijímám s vděčností. 9/10 Horror movie of the Year (16.11.2010)