Poslední případ (S04E03)

Na Moffatovi určitým způsobem obdivuji dvě věci: Tou první je, že na začátku dílu někam nažene všechny postavy, pak si to ale rozmyslí a pár minut před koncem je nažene někam úplně někam jinam, aniž by komukoliv včetně něj bylo jasné, jak se tam vlastně ocitli. Tou druhou je, že vymyslí nějakou úplně novou postavu, třeba malou holku v letadle, vytvoří kolem ní nějaký charakter a pár minut před koncem z ní udělá úplně někoho jiného a dělá, že ta původní postava nikdy neexistovala a neřeší, že jakýkoliv pokus o vysvětlení je spíš jako z Doctora Who. Jinak je to ale naprosto fantastická epizoda, kterou jsem si nehorázně užil a ze čtvrté série je rozhodně tou nejlepší. Euros je překvapivě funkční postava, výborná, skvěle napsaná, perfektně zahraná a je vlastně docela i škoda, že se objevila až teď. Návrat Moriartyho (mimochodem v královském stylu) byl skvělý, jsem rád, že aspoň tohle se vyřešilo "normálním" pozemským způsobem. Děj dynamický, výborně napsaný, interakce postav je naprosto úchvatná, tempo je perfektní, vše je podbarvené skvělou hudbou. Ty hry s Sherlockovou genialitou tvůrcům vždycky šly a tady to k mé radosti opět vyždímali na maximum, jen je škoda, že kvůli tomu byly tak trestuhodně upozaděné postavy Lestrada, paní Hudsonové a Molly, která tady alespoň měla (doslova) tři minuty slávy. A nikdy bych neřekl, že mě potěší Mary Watsonová, ale ta její závěrečná řeč byla vážně perfektní a tím, že se tvůrci tak nějak symbolicky vrátili k první řadě se to celé vážně docela hezky zakončilo. A taky mě naštvalo to vysvětlení Rudovouse. Docela přehnané. Jako finálový díl (ať už série nebo celého seriálu) to už snad ani lepší být nemohlo, bylo to o postavách a jejich vzájemných vztazích a hlavně to dost prohloubilo vztah mezi Sherlockem a Mycroftem, který se z poměrně retardované postavy vypracoval až (skoro) na tu nejlepší - a tak to má být. Ty podivné mysteriózní sci-fi twisty a drogové experimenty v celé čtvrté sérii tvůrcům asi časem odpustím, ale za tuhle epizodu jsem jim skutečně vděčný. Udělala mi velikou radost. Děkuji všem, kteří se podíleli na tvorbě seriálu a stvořili fenomén a jednu z nejlepších adaptací Sherlocka. Děkuju hlavně hercům. Děkuju i Marku Gattisovi. A.... ach, Bože.... děkuju i Tobě, Moffate :). 100%. (25.01.2017)

První půlhodina byla "jen" špatná variace na Austina Powerse, to bych asi ještě asi zkousnul. Pak ale přišlo zařazení drahé sestřičky s nadpřirozenými schopnostmi, což porušilo základní pravidlo všech příběhů o Sherlocku Holmesovi - žádné nadpřirozeno! A zbytek dílu tvořilo hodinové pokračování Saw s takovými dírami v logice, že by v nich neuvízl ani vorvaň. Odpad všech odpadů. Arthur Conan Doyle rotuje v hrobě jak turbína. V příští sérii bude Moriarty tisíckrát naklonovaný jako agent Smith, Watsonová přiletí z alternativní minulosti strojem času spolu s robotickým Watsonem, Eurus se naučí střílet z očí lasery a Sherlock v nejdražší trikové scéně zjistí, že se mu celý jeho život jen zdál a on ve skutečnosti vůbec neexistuje. (17.01.2017)

Kdysi jsem se rozhodl, že nebudu komentovat jednotlivé díly seriálů, protože a)to považuju za nežádoucí inflaci komentářů na naší beztak už komentáři přebujelé databázi, b)jsem líný, c)na seriály stejně skoro nekoukám. Ale u posledního(?) dílu Cucumberbitchova Sherlocka musím udělat výjimku, protože si potřebuju trochu ulevit od divácké žluči. Ano, uhodli jste - zklamal mě. Po skvělém The Six Thatchers a následujícím strhujícím a velkolepém (až na ubohého záporáka) The Lying Detective, jsem do třetice natěšeně očekával nějaký filmový supercloumák s ohňostrojem nových nápadů od geniálních scénáristů, nebo aspoň tradiční pětihvězdový standard. A co jsem dostal? "Roztomilou" holčičku v padajícím letadle, které bych už jen kvůli ní s radostí nechal fláknout o zem, praštěnou a herecky přehrávanou TV inscenaci z "betonového" studia a co nejhůř - nesnesitelně poníženého Sherlocka. Bylo vážně smutné a trapné, sledovat tohohle jindy výsostně cynického, povýšeneckého a sociopatického schizoida, kterak vyděšeně plní přitroublé úkoly své zlobivé sestřičky jen proto, aby zachránil jednoho protivného spratka a pár bezejmenných pasažérů. A že nakonec bylo vše trochu jinak se sice dalo očekávat, ale rozuzlení nebylo o nic uspokojivější, než předchozí děj. Do toho ještě grimasy a pazvuky šaškujícího Moriartyho, na závěr další promluvy ze zásvětí od Watsonovic maminy/rádoby agentky, pasované málem na jakousi vševědoucí morální autoritu, a výsledkem je rozbředlý seriálový sajrajt a jednoznačně nejhorší (a vlastně i jediný špatný) díl BBC Sherlocka. A zamrzí to dvojnásob u možná posledního dílu téhle jinak brilantní série. Slabá třetí hvězda za závěrečný sourozenecký houslový duet a vůbec za zajímavou Sherlockovu ségru, kterou navíc hrála fakt hezká baba. (17.01.2017)

Sherlock a emocionální kontakt. Tak to je opravdu poslední případ. Fanynky jasaji (on to řekl), psychoterapeutky mají úsměv na tváři (tolik potlačovanych emocí, ta hluboká voda), ale moje vzpomínky na dětství jsou jasné a nepřeprogramovatelné. Ze všech Doylovych povídek jsem nejvic miloval Musgraveský rituál (společně s Poeovym Zlatým skarabeem). A tohle emocionální novodobé zprzněni starého Sherlocka mě nadzvedlo ze židle. Vraťte mi hledání pokladů, vraťte mi mé tančící figurky (další z mých milovaných povídek je letmo vizualizovaná na konci dílu), vraťte mi starého Sherlocka, a nechte Mary už konečně odpočívat v pokoji. (17.01.2017)

Jak jsem si hlavní postavy tohoto seriálu a frenetickou dynamiku celého vyprávění včetně jeho vizuální a hudební stránky (což vše odkazuje na tvůrčí a velmi nadšený a výkonný autorský i realizační tým) oblíbil, toto finále už je opravdu posledním stádiem... V této fázi se chování starého člověka vrací zpět do dětství, ochrnutý mimický sval Sylvestera Stalloneho zabraňuje artikulaci kompletně a Clintův ostrý výzor proměňuje se v pohled kapra. Kdybych neznal předchozí díly a série, sledování tohoto parodického "finále" bych jednoznačně ani nedokončil. No dobře.. Když ale při hodnocení necháme setrvačně zapůsobit dojem z celého seriálového díla, dojdeme k nemalé kompenzaci těchto partikulárních rozpaků. A takový přístup oproti nějakému uvolňování proudů znechucení považuju za spravedlivější. (25.01.2017)