Poslední případ (S04E03)

Ten odklon je dobře patrný už od začátku 3. série, ovšem TEĎ je ještě o něco zřetelnější. Víc nežli na dílo sira Arthura Conana Doyla autoři zaměřují pozornost na TOHO Sherlocka, kterého stvořili - přičemž (povzbuzeni předchozími úspěchy a možná i trochu opojeni vlastní kreativitou) žijí v bludu, že mají detailně zmapovanou hranici, kterou v žádném případě nesmějí překročit, aby ho přemrštěným zájmem o jeho osobu nezdiskreditovali. Jejich přístup je ovšem dle očekávání KOMPLEXNÍ, takže ho prostřednictvím "posledního" případu (nebo PRVNÍHO - podle toho, jak se to vezme) nechávají zúčtovat se vším, čím prošel ... se vším PODSTATNÝM, co formovalo jeho osobnost. Konfrontace s vlastní minulostí je přitom procedura nanejvýš bolestivá, neboť nemilosrdně obnaží staré, nikdy nezhojené rány a bez slitování vytáhne na denní světlo pečlivě uklizené a nejméně na dva západy uzamčené vzpomínky. Ale když už se s ní jednou začne, je svým způsobem NEZBYTNÁ, neboť symbolicky uzavírá pomyslný kruh, jehož obvod křižují cesty ústředních hrdinů. Ať je to jak chce, pokud má TENHLE případ představovat opravdu POSLEDNÍ zfilmovaný příběh o excentrickém detektivovi, pak se jedná o finále, které mi přes zjevně vykonstruovaný, iluzorní základ prostě imponuje - je adekvátně dramatické ... i nadmíru osobní - takové, s jakým se s trochou dobré vůle pořád ještě můžu ztotožnit. Zaručeně neobjektivních 5* ... protože (co si budu nalhávat) dobrá vůle je tady vždycky ... z mé strany - pokud se jedná o Sherlocka. (19.01.2017)

Kdysi jsem se rozhodl, že nebudu komentovat jednotlivé díly seriálů, protože a)to považuju za nežádoucí inflaci komentářů na naší beztak už komentáři přebujelé databázi, b)jsem líný, c)na seriály stejně skoro nekoukám. Ale u posledního(?) dílu Cucumberbitchova Sherlocka musím udělat výjimku, protože si potřebuju trochu ulevit od divácké žluči. Ano, uhodli jste - zklamal mě. Po skvělém The Six Thatchers a následujícím strhujícím a velkolepém (až na ubohého záporáka) The Lying Detective, jsem do třetice natěšeně očekával nějaký filmový supercloumák s ohňostrojem nových nápadů od geniálních scénáristů, nebo aspoň tradiční pětihvězdový standard. A co jsem dostal? "Roztomilou" holčičku v padajícím letadle, které bych už jen kvůli ní s radostí nechal fláknout o zem, praštěnou a herecky přehrávanou TV inscenaci z "betonového" studia a co nejhůř - nesnesitelně poníženého Sherlocka. Bylo vážně smutné a trapné, sledovat tohohle jindy výsostně cynického, povýšeneckého a sociopatického schizoida, kterak vyděšeně plní přitroublé úkoly své zlobivé sestřičky jen proto, aby zachránil jednoho protivného spratka a pár bezejmenných pasažérů. A že nakonec bylo vše trochu jinak se sice dalo očekávat, ale rozuzlení nebylo o nic uspokojivější, než předchozí děj. Do toho ještě grimasy a pazvuky šaškujícího Moriartyho, na závěr další promluvy ze zásvětí od Watsonovic maminy/rádoby agentky, pasované málem na jakousi vševědoucí morální autoritu, a výsledkem je rozbředlý seriálový sajrajt a jednoznačně nejhorší (a vlastně i jediný špatný) díl BBC Sherlocka. A zamrzí to dvojnásob u možná posledního dílu téhle jinak brilantní série. Slabá třetí hvězda za závěrečný sourozenecký houslový duet a vůbec za zajímavou Sherlockovu ségru, kterou navíc hrála fakt hezká baba. (17.01.2017)

V rámci 4. série dobré, od vyvrcholení takového fenoménu, jakým se Sherlock bezesporu stal, jsem ale přeci jenom očekával trochu víc... Finále poměrně obstojně a logicky uzavírá předchozí dějové linky a tak nechápu to volání po dalších dílech, které se tady objevuje... Třetí a čtvrtá série na první dvě svou kvalitou už nenavázala a očekávat, že by se mělo v budoucnu něco měnit, je naivní... I když jsem měl Sherlocka rád, ještě radši se podívám na filmy / seriály, které teď bude moci Cumberbatch díky ušetřenému času natočit... Už aby to bylo... (15.01.2017)

Na Moffatovi určitým způsobem obdivuji dvě věci: Tou první je, že na začátku dílu někam nažene všechny postavy, pak si to ale rozmyslí a pár minut před koncem je nažene někam úplně někam jinam, aniž by komukoliv včetně něj bylo jasné, jak se tam vlastně ocitli. Tou druhou je, že vymyslí nějakou úplně novou postavu, třeba malou holku v letadle, vytvoří kolem ní nějaký charakter a pár minut před koncem z ní udělá úplně někoho jiného a dělá, že ta původní postava nikdy neexistovala a neřeší, že jakýkoliv pokus o vysvětlení je spíš jako z Doctora Who. Jinak je to ale naprosto fantastická epizoda, kterou jsem si nehorázně užil a ze čtvrté série je rozhodně tou nejlepší. Euros je překvapivě funkční postava, výborná, skvěle napsaná, perfektně zahraná a je vlastně docela i škoda, že se objevila až teď. Návrat Moriartyho (mimochodem v královském stylu) byl skvělý, jsem rád, že aspoň tohle se vyřešilo "normálním" pozemským způsobem. Děj dynamický, výborně napsaný, interakce postav je naprosto úchvatná, tempo je perfektní, vše je podbarvené skvělou hudbou. Ty hry s Sherlockovou genialitou tvůrcům vždycky šly a tady to k mé radosti opět vyždímali na maximum, jen je škoda, že kvůli tomu byly tak trestuhodně upozaděné postavy Lestrada, paní Hudsonové a Molly, která tady alespoň měla (doslova) tři minuty slávy. A nikdy bych neřekl, že mě potěší Mary Watsonová, ale ta její závěrečná řeč byla vážně perfektní a tím, že se tvůrci tak nějak symbolicky vrátili k první řadě se to celé vážně docela hezky zakončilo. A taky mě naštvalo to vysvětlení Rudovouse. Docela přehnané. Jako finálový díl (ať už série nebo celého seriálu) to už snad ani lepší být nemohlo, bylo to o postavách a jejich vzájemných vztazích a hlavně to dost prohloubilo vztah mezi Sherlockem a Mycroftem, který se z poměrně retardované postavy vypracoval až (skoro) na tu nejlepší - a tak to má být. Ty podivné mysteriózní sci-fi twisty a drogové experimenty v celé čtvrté sérii tvůrcům asi časem odpustím, ale za tuhle epizodu jsem jim skutečně vděčný. Udělala mi velikou radost. Děkuji všem, kteří se podíleli na tvorbě seriálu a stvořili fenomén a jednu z nejlepších adaptací Sherlocka. Děkuju hlavně hercům. Děkuju i Marku Gattisovi. A.... ach, Bože.... děkuju i Tobě, Moffate :). 100%. (25.01.2017)

Loučení se Sherlockem zhruba polovinu epizody připomíná jeho psychedelické stavy a orientace i pro nejzápalenějšího diváka, co že se sakra děje, je rychle fuč. Alespoň ke konci všecko zase hezky zapadne a závěr je takový, jak jsme asi všichni očekávali. Ale přát jsme si přáli něco ve stylu původních kulervoucích epizod. (17.05.2024)