Sherlock

,,JMÉNO MÉ JE SHERLOCK HOLMES A JSEM KONZULTUJÍCÍ DETEKTIV“...... Přesně tak, vždy, když je policie v koncích (což je vždycky), tak případy konzultuje s Sherlockem Holmesem, chlápkem, který bydlí na Baker Street a kterýho by jste normálně nejradši poslali do hajzlu! Je to totiž sarkastickej namyšlenej frajer, kterýho si určitě hned zamilujete – pokud s ním teda nemusíte pracovat! A dr.Watson taky není roztomilej, uhlazenej elegantní stařík, ale válečnej veterán. Co by jste taky v době Google, SMS, smartphone a GPS čekali! Tenhle nápad s neotřepanou formou krimi příběhů vypadá opravdu výborně! Já totiž moc nemusím všechny ty kriminálky Vegas CBS, SKS, ADSL atd...... jen furt dokola omýlají méně či více záhadný vraždy (možná by ..part č.2 mohl být jejich parodií...). Tady je to naštěstí provětráno britským vtipem a nesourodou ústřední dvojicí. /// 2.SÉRIE /// JE SHERLOCK HOLMES TAKY JENOM ČLOVĚK?...... Ze Sherlocka se stal internetovej fenomén (díky doktorovi, samozřejmě). Není divu, že ho o pomoc (konečně) požádal ,,někdo“ s vlastním loďstvem. Zaujme i případ obrovskýho psa v Baskerville (to mě něco připomíná...) a jako v každý pohádce – ani v týhle sérii nechybí pořádnej padouch. BBC vědoma si (téměř jistýho) úspěchu povýšila televiznost o (minimálně) třídu vejš... prostě – kouká se na to fakt moc dobře! A doktor Watson? Je tu stále kvůli mě, abych si vedle dedukčních schopností a myšlenkovej pochodů génia nepřipadal sám jako idiot. Ale to nás asi bude víc. Takže je zřejmý, že otázka pro další sérii zní: JAK??? /// 3. SÉRIE /// ,,ŘÍKAJ O VÁS PRAVDU. JSTE VÁŽNĚ PSYCHOPAT!…“ /// CHLOUBA LONDÝNA JE ZPĚT! Právě včas, páč se chystá teroristickej útok… Vysoce funkční sociopat, idol žen, sarkastickej a ftipnej… jenže tentokrát je celá série trochu jiná. A divná. Ne úplně špatná, jen se řešej věci, který bych (za normálních okolností) nečekal. Watson v chomoutu (soráč, ale to byl dost slabej díl!) a překvapivě často se mi zdálo, jako by scénáristům docházela šťáva. Že by chyběl Moriarty? Několik důvodů, proč má sérii smysl vidět: 1.) Jsem detektiv na volný noze. 2.) Mám rád Britskej humor. 3.) S nadšením sleduju detektivní – kriminální seriály. 4.) Miluju, když někdo vykrádá Conana. (Doyla). 5.) Jakmile někde chybí v mozaice střípek, okamžitě ho doplním! 6.) Včera jsem nemohl usnout kvůli problému se srážlivostí slin. PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE * NAPĚTÍ ** (23.08.2010)

"Nejsem psychopat. Jsem vysoce výkonný sociopat. Vygooglete si to." Už je to tak, knihovnu nahradil Google, drožku taxík, krasopisné dopisy s pečetí sms. Z problému na tři dýmky je problém na tři nikotinové náplasti. A přesto se Sherlock roku 2009 duchem podobá literárnímu předobrazu možná víc než desítky jeho bezkrevných ilustrací před ním. Připouštím, že sám jsem jimi ovlivněn víc než Doyleovými předlohami, které jsem četl velmi namátkově, a zpočátku mi připadalo divné převádět něco tak bytostně viktoriánského do současnosti. Zbytečné obavy. Sherlock Holmes i doktor Watson mají vše, co mají mít, a mají i cosi navíc. Mimořádná schopnost vidět pod povrch věcí Sherlocka vyčleňuje ze společnosti 21. století, zvyklé uzavírat předsudečné závěry pod vlivem mediálních schémat a omezených zkušeností svých zlenivělých myslí. Doktor Watson po traumatické válečné anabázi těžko hledá způsob, jak se vrátit k normálnímu životu. V 9 adaptacích z 10 jsou ti dva zahálčivá dvojice, která se nechá ze svého hnízdečka lásky v Baker street vylákat až na všeobecné naléhání vedlejších postav, které se (kromě Lestradea) okázale koří jejich renomé a uctivě jim nahrávají na brilantní smeče. Zde jsou Holmes a Watson outsideři a řešení případů berou jako jediný možný způsob seberealizace. Velice moderní forma obrazového vyprávění mi trochu připomíná seriál Podfukáři (2005), výborně děj rytmizuje a zabraňuje největšímu nešvaru detektivek všeobecně - nekonečnému vysvětlujícímu tlachání. Vše podstatné prostě vidíme a dialogy proto mohou být a jsou jen vtipnou třešničkou na dortu. Hodnotím po pilotním díle, ale velice pochybuji, že by následující mohly výrazně pokazit můj dobrý dojem. 100% (01.08.2010)

Inu nevím. Chlapečci jsou velmi roztomilí a jejich vzájemné interakce nadmíru zábavné (a ve stínu nejnovějšího přemýšlení musím ještě ocenit poctování původním povídkám), ale od této chvíle se mi v hlavě řetězí už jenom spousty rozčilujících ale. Klasicky s vyčerpáním obyčejného pátrání a běžnodenní legrandy přicházejí potřeby ustanovit se taky jako velké drámo a tím se z původně sympatických postav stávají nekonzistentně jednající idioti za účelem křečovitých konfliktů (což je třeba věc, která pro mě zcela divácky znehodnotila několik posledních řad Dr. House). Za druhé mě od požitku ze sledování odvádějí očividné chyby v práci tvůrčího štábu. Z nějakého důvodu se totiž příběh o postavě, která je geniální díky svému extrémnímu chápání pravidel lidské společnosti a lidského chování, odehrává ve světě, kde zákony přestávají fungovat. Jak je možné, že po úniku policii stačí pět minut se schovávat v temné uličce, ale v následujících hodinách můžete chodit po ulicích za denního světla, pracovat ve své oblíbené laboratoři a dokonce se vracet do svého vlastního bytu, kde proběhlo zatčení a následný únik, aniž by vás kamkoliv vkročíte nesejmula speciální jednotka, protože přiznejme si to, ta místa jsou pro váš výskyt zcela běžná a jste právě policií podezírán z toho, že jste nejnebezpečnější psychotický terorista v moderních dějinách Anglie, možná i všech dob. Taky mě trošku mrzí, že hodně point divák zvládne uhodnout dříve než protagonisté (zvláště třeba v prvním díle mi to přišlo extrémně jednoduché a pro Sherlocka dost ponižující, že na svoji otázku, kterou si položí velmi návodně, hledá odpověď tak dlouho) - nevím, jestli je to úmyslně, nebo jsem nějak vycvičená rozpoznávat tyto věci, ale v závěru usoudím, že scénář bohužel není tak chytrý, jak se tváří. Další věc je ta, že když se Sherlock démonizuje jako člověk neschopný citu a přátel, většinou mi to nepřijde dostatečně doloženo na akci a pouze se to konstatuje. Je to možná tím, že sama nějakou tu sociální poruchu mám a tak se s ním dovedu ztotožnit, zatímco Watson se v mých očích chová jako mnohem větší blb než ten náš ústřední Aspergerus (tohle se mi děje i u Big Bang Theory, kde vidím, že Sheldon se chová v souladu se svými pravidly a je vlastně fér, kdežto Leonard je zákeřný anarchista). Ale potěšil mě Pes Baskervillský a fakt, že pronásleduje vlkodlaka George z mého milovaného Being Human. A taky se mi velmi líbila výsledná podoba osudové ženy. (2014) --- Dodatek po shlédnutí 4. série v roce 2017: What the actual flying fucking fuck? (23.01.2014)

Přesně to, co měl "Sherlock Holmes" s Downeym a Lawem být, ale bohužel nebyl - stylově vytříbená komorní inscenace založená na charakterech postav a důmyslném aktualizování holmesovských prvků. Omezený rozpočet televizní produkce zde byl ideální motivací k omezení akce a naopak vystavění atrakcí na grandiózně napsaných dialogových scénách. (31.10.2010)

Toto jednoducho nie je moja srdcovka. Sherlock je tu až príliš geniálny, miestami to pripomína vyložené sci-fi. Viaceré zvraty sú na prvý raz nepochopiteľné, dialógy sú až príliš rýchle, takže ich nemáte šancu postrehnúť. A nech si hovorí kto chce čo chce, Moriarty vôbec nie je diabolský a STRAŠNE ma nebavil. Lenže dvojka Cumberbatch/Freeman je proste skvelá, zbožňujem anglickú atmosféru, viaceré časti sú super a i vizuál je nenapodobiteľný - okrem krásnej anglickej pochmúrnej výpravy sa dočkáte množstva originálnych vychytávok (napr. texty SMS sa objavujú uprostred obrazu). Prvá séria nadpriemer, v druhej ma najviac bavil môj milovaný prípad psa baskervillského, tretia jemne upadla (na strane druhej mediálny magnát bol podľa mňa hrozivejší zloduch, než "akýsi" Moriarty), "retro" Ohavná nevesta bola skôr len takým hračičkovským špeciálom, ale i najslabší diel si držal vcelku vysokú úroveň. Na mňa paradoxne najviac zapôsobila štvrtá séria, ktorá bola prekvapivo osobná a Sherlock sa v nej konečne prestal správať ako arogantný šmejd a stal sa (relatívne) normálnym človekom. Presne TAKÝTO prerod tá postava potrebovala. (15.02.2017)