Sherlock

Britské puntíčkaření a retrolook (v Londýně se ho dá docílit velmi snadno i s celým zástupem mrakodrapů a přerostlým Ruským kolem) v kombinaci se sitcomově kulometnou vyřídilkou a hravými vizuálními nápady (smsky přímo na obrazovce, šíleně deformované záběry (McGuiganův trademark) posilující dojmy ze zběsilých honiček, CSIčková vizualizace Holmesových dedukcí) staví tuhle adaptaci někam mezi starou dobrou sherlockovskou klasiku a novodobou verzi s Downeym (z té si půjčuje zejména říznější hudbu a tempo). Martin Freeman v zasmušilé poloze překvapením, Benedict Cumberbatch možná i televizním objevem roku plus tolik narážek na jejich snad příliš těsný (přitom se teprve rodící) vztah, odkazů na předlohu (ovšem nikoliv beze změn, takže i fanda je napnut do poslední chvíle) a soudobých vtípků, kolik divák unese. A jsem si jist, že nad tímhle uznale kývne jak postarší rodilý Brit, tak nadržený seriálový všežravec v srdci Evropy. Nezbývá než doufat, že po úžasně rozpustilém pilotu nezačnou docházet nápady. Vzhledem ke kvalitě britských (mini)sérií máme ale slušnou šanci na to, aby tahle nesmrtelná literární klasika dostala další upgrade, který k ní přitáhne nové fanoušky. Game is on! (01.08.2010)

1. série: musím konstatovat, že takhle dobře a důsledně provedenou aktualizaci jsem již dlouho neměl tu čest vidět. Formálně je seriál BBC udělaný podle všech pravidel modernosti, přitom v něm jsou však momenty, které působí až nezvykle staromilsky a které jakoby svět současného Londýna se všemi jeho proprietami vracely do časů temných a křivolakých uliček, v nichž se prohání všeliká spodina. Sherlock zůstává svým jádrem tou nejtradičnější detektivkou, pro kterou je akce a dynamika prostředkem k ironii (stroboskopicky chaotická rvačka v planetáriu v Great Game, zemitá mlata v čínském cirkuse v Blind Banker atd.). Hlavní zbraní postavy, kterou s geniálním vcítěním oživil Benedict Cumberbatch je dedukce a sarkasmus. A hlavní zbraní seriálu je zcela dechberoucí duet Watson-Holmes, který o dvě třídy překonává slavnější soupisku Ritchieho špektáklu. Přitom jsou ale jak postavy, tak případy nesmírně věrné duchu Doylova díla, aniž by je to limitovalo v lišáckém popkulturní rozletu. Je bezmeznou slastí vidět, jak si Holmes podmaňuje a reinterpretuje moderní seriálové mantry a vzbuzuje v člověku až necudné puzení vidět, jak by asi dopadl Pes Baskervillský v podání téhle tvůrčí skupiny. Sherlock prostě vrací temné a uhrančivé mystérium, které vždy patřilo k tradičním detektivkám a daří se mu to i bez nutnosti vracet se v čase. Což je, z mého pohledu, počin zcela nepochybně geniální. (17.08.2010)

Fakt nemam rád suchý britský humor, nebo přízvuk nebo cokoli přehnaně britského, ovšem u Sherlocka to jsem ochoten překousnout. Je to ale možná z toho důvodu, že na to šli tvůrci tak originálně, že se to vymyká všemu, co jsem kdy z britské produkce viděl a atypicky představuje Holmese s Watsonem v moderní době, což je originální samo o sobě. Jednoduše se jedná o výborně zpracovaný, napsaný, neskutečně dobře sestříhaný a v neposlední řadě skvěle zahraný krimi seriál, který je sice zasazen do 21.století, neskutečně pečlivě však ctí původní předlohu, což lze odvodit nejen z jednotlivých dílů, ale i mnoha rozhovorů s tvůrci, ze kterých je poznat, že je pro ně Sherlock Holmes modlou, ze které se nesnažili jen vymámit sledovanost. Že je Benedict Cumberbatch neskutečně talentovaný charismatický herec asi netřeba pochybovat, o tom už byly sepsány haldy článků a bez něj by ten seriál ani náhodou prostě nebyl tak populární. Martin Freeman samozřejmě nezaostává a spolu tvoří velice neotřelou dvojici, které sekunduje spousta typických anglických herců, kteří sice už tak zajímaví nejsou, díky Benedictovu charismatu na to však hravě zapomenete. Nehodnotit po prvním dílu prosím! Důkaz geniality scénáře vyplyne na povrch až koncem série a vypadá to spíš, že až po více sériích, jelikož to na sebe velmi těsně navazuje. Kdo ví ale, kdy bude 4. série. Snad dřív než za 2 roky (EDIT : Haha :D), já budu u toho. PS : A taky jsem byl a musim uznat, že Sherlock je jeden z nejinteligentnějších seriálů, co jsem kdy viděl a ačkoliv se do mé top 10 nevejde, rád si ho za pár let zopakuji..95% (21.03.2014)

"Nejsem psychopat. Jsem vysoce výkonný sociopat. Vygooglete si to." Už je to tak, knihovnu nahradil Google, drožku taxík, krasopisné dopisy s pečetí sms. Z problému na tři dýmky je problém na tři nikotinové náplasti. A přesto se Sherlock roku 2009 duchem podobá literárnímu předobrazu možná víc než desítky jeho bezkrevných ilustrací před ním. Připouštím, že sám jsem jimi ovlivněn víc než Doyleovými předlohami, které jsem četl velmi namátkově, a zpočátku mi připadalo divné převádět něco tak bytostně viktoriánského do současnosti. Zbytečné obavy. Sherlock Holmes i doktor Watson mají vše, co mají mít, a mají i cosi navíc. Mimořádná schopnost vidět pod povrch věcí Sherlocka vyčleňuje ze společnosti 21. století, zvyklé uzavírat předsudečné závěry pod vlivem mediálních schémat a omezených zkušeností svých zlenivělých myslí. Doktor Watson po traumatické válečné anabázi těžko hledá způsob, jak se vrátit k normálnímu životu. V 9 adaptacích z 10 jsou ti dva zahálčivá dvojice, která se nechá ze svého hnízdečka lásky v Baker street vylákat až na všeobecné naléhání vedlejších postav, které se (kromě Lestradea) okázale koří jejich renomé a uctivě jim nahrávají na brilantní smeče. Zde jsou Holmes a Watson outsideři a řešení případů berou jako jediný možný způsob seberealizace. Velice moderní forma obrazového vyprávění mi trochu připomíná seriál Podfukáři (2005), výborně děj rytmizuje a zabraňuje největšímu nešvaru detektivek všeobecně - nekonečnému vysvětlujícímu tlachání. Vše podstatné prostě vidíme a dialogy proto mohou být a jsou jen vtipnou třešničkou na dortu. Hodnotím po pilotním díle, ale velice pochybuji, že by následující mohly výrazně pokazit můj dobrý dojem. 100% (01.08.2010)

Inu nevím. Chlapečci jsou velmi roztomilí a jejich vzájemné interakce nadmíru zábavné (a ve stínu nejnovějšího přemýšlení musím ještě ocenit poctování původním povídkám), ale od této chvíle se mi v hlavě řetězí už jenom spousty rozčilujících ale. Klasicky s vyčerpáním obyčejného pátrání a běžnodenní legrandy přicházejí potřeby ustanovit se taky jako velké drámo a tím se z původně sympatických postav stávají nekonzistentně jednající idioti za účelem křečovitých konfliktů (což je třeba věc, která pro mě zcela divácky znehodnotila několik posledních řad Dr. House). Za druhé mě od požitku ze sledování odvádějí očividné chyby v práci tvůrčího štábu. Z nějakého důvodu se totiž příběh o postavě, která je geniální díky svému extrémnímu chápání pravidel lidské společnosti a lidského chování, odehrává ve světě, kde zákony přestávají fungovat. Jak je možné, že po úniku policii stačí pět minut se schovávat v temné uličce, ale v následujících hodinách můžete chodit po ulicích za denního světla, pracovat ve své oblíbené laboratoři a dokonce se vracet do svého vlastního bytu, kde proběhlo zatčení a následný únik, aniž by vás kamkoliv vkročíte nesejmula speciální jednotka, protože přiznejme si to, ta místa jsou pro váš výskyt zcela běžná a jste právě policií podezírán z toho, že jste nejnebezpečnější psychotický terorista v moderních dějinách Anglie, možná i všech dob. Taky mě trošku mrzí, že hodně point divák zvládne uhodnout dříve než protagonisté (zvláště třeba v prvním díle mi to přišlo extrémně jednoduché a pro Sherlocka dost ponižující, že na svoji otázku, kterou si položí velmi návodně, hledá odpověď tak dlouho) - nevím, jestli je to úmyslně, nebo jsem nějak vycvičená rozpoznávat tyto věci, ale v závěru usoudím, že scénář bohužel není tak chytrý, jak se tváří. Další věc je ta, že když se Sherlock démonizuje jako člověk neschopný citu a přátel, většinou mi to nepřijde dostatečně doloženo na akci a pouze se to konstatuje. Je to možná tím, že sama nějakou tu sociální poruchu mám a tak se s ním dovedu ztotožnit, zatímco Watson se v mých očích chová jako mnohem větší blb než ten náš ústřední Aspergerus (tohle se mi děje i u Big Bang Theory, kde vidím, že Sheldon se chová v souladu se svými pravidly a je vlastně fér, kdežto Leonard je zákeřný anarchista). Ale potěšil mě Pes Baskervillský a fakt, že pronásleduje vlkodlaka George z mého milovaného Being Human. A taky se mi velmi líbila výsledná podoba osudové ženy. (2014) --- Dodatek po shlédnutí 4. série v roce 2017: What the actual flying fucking fuck? (23.01.2014)