Čaroděj ze země Oz

„Čarodejník z krajiny Oz”, je zásadný a nekompromisný fantasy film/muzikál KINEMATOGRAFIE, ktorý každým pozretím iba viac zbožňujem, že si stále myslím : „Neustále dozrieva, ako víno” ! Je tak skvostne zrežírovaný, ale nie komplet iba Victorom Flemingom (ešte boli zapojení mnohí ďalší, čo našťastie negatívne neovplyvnilo celkový výsledok, ktorý je naprosto bravúrny) a nasnímaný Haroldom Rossonom, že som z toho absolútne v nemom úžase, keď ten úplne prvý, povestný, slávny, a legendárny „prechod” z čieno-bieleho do farebného formátu mi normálne vyrazil dych, lebo vtedy už veľmi dobre viem, že postava DOROTHY GALE už nie je viac v jej zbožňovanom Kansase, ale v krajine Oz, so všelijakými dobrými (čarodejnica Glinda) i zlými čarodejnicami, medzi ktorými najviac vyčnieva - The Wicked Witch of the West, s ktorou si bude mať naša neplnoletá hrdinka ešte čo vysvetľovať, pokiaľ príde na lámanie chleba... _Predtým mi ešte nanešťastie stihla zaspievať - “Nad dúhou” , čím sa mimochodom - už navždy zapísala do dejín ! Je to vôbec zrejme najlepší filmový song, aký som si v živote vypočul, a to už nespočetnekrát, že ma asi nikdy neomrzí ? Bol by som nespravodlivý filmový kritik, ak by som nespomenul, nepochválil - výpravu Cedrica Gibbonsa, keď praví, nefaľšovaní znalci už dávno tušia, koho mám na mysli... ? Ozaj, viete to ? A k tej sa bezpochyby hodí aj choreografia, ako sa naše f. charaktery po celý čas pohybujú... A koho všetkého stretne (Strašiak, Plechový muž a Lev) počas cesty k čarodejníkovi, kto jej inak bude robiť gardé, alebo, kto sa jej bude snažiť skrížiť cestu, tak to len málinko naznačím, aby potenciálni diváci mali akú-takú predstavu o vývoji deja hlavnej protagonistky. Predstaviteľka Dorotky, čiže Judy Garland sa narodila najmä preto, aby sa s touto postavou stala už navždy nesmrteľnou ! Všetky sekvencie „hamiltonky” sú pre mňa veľkým potešením, pretože im dáva neuveriteľný zápal po veci ! V roku 1939 sa režisér Victor Fleming pomerne VIAC venoval i nemenej dôležitému monumentálnemu veľkofilmu, ktorý ovláda mnohé filmové rebríčky dodnes, keď som si viac z tejto dvojice obľúbil práve tento, ako, ten, štvor-hodinový kolos, nekonečný, predlhý !!! Optimisticky vás dokonale naladí, ako nič iné, teda, mňa osobne, určite vždy ! Je to P.E.R.L.A. medzi filmami, ako takými ! Úcta, rešpekt... ! PS: Takých, minimálne 40-60 % úspechu tejto nespochybniteľnej klasiky, tvorí hudba Herberta Stotharta, ktorý ju okorenil špičkovými hudobnými vychytávkami, ktoré sú extrémne podstatné, bez nich by to nebolo to pravé orechové ! APROPO: Skúste si teraz tipnúť, koľko postáv stvárnil vo filme „charakterný” Frank Morgan ? Stavím sa, že to neuhádnete, aj keď - možno sa mýlim... ? (13.07.2019)

Hollywoodská technicolorová pohádka nezklame ani v novém století, přítomnost hned pěti režijních velikánů se zkrátka na celkové vizuální estetice a svěží výpravnosti zapřít nedá. Obraz vypadá opravdu krásně, byť na takhle ostré a křiklavé zabarvení nejsme moc zvyklí, titulní postavičky se vydařily herecky i charakterně (zbabělý lev je skvělý) a primitivní obsah podpořený do zblbnutí se opakující ústřední melodií plní svůj účel coby zprostředkovatel formálně kreativní výpravy a chytré situační komiky také na jedničku. A co se týče toho humoru, chvílemi je to pochopitelně dětinské, ale například závěr u čaroděje mě svými nadčasovými satirickými myšlenkami vyloženě srazil do kolen. 85% (09.12.2015)

Málokto vie, že práve tento film stvoril megahit Somewhere over the Rainbow v podaní Judy Garland. A stvoril aj ju samú, kto vie, či potom neoľutovala, pretože z tej slávy a multitalentovanosti sa od svojich sedemnástich rokov prepracovala k 5 manželstvám a závislosti na barbiturátoch, čo jej prinieslo krátky a nie vždy šťastný život. Hviezda na chodníku je, slávne meno ostalo, 20 000 ľudí na pohrebe, ale čo z toho? Čarodejníka z krajiny Oz som kedysi čítaval ako dieťa a priznám sa, že film po mojom prvom vzhliadnutí priniesol veľké sklamanie, čo sa týka postáv. Úplne inak som si ich predstavoval a tu vyznievajú až strašidelne. Oni síce veselo tancujú a hopsajú, ale to robí aj kadejaký klaun z hororu, ktorý potom vytiahne mačetu. Presne tak na mňa pôsobia tieto figúrky aj po rokoch. (10.04.2024)

Stejně jako se Cimrman pídil po ztrátě třetí věty, tak i já mám chuť po zhlédnutí Oze zjistit, kam že se poděla scéna s houbičkami, které musela Dorotka někde před svou výpravou za "duhu" pozřít. V tomhle jejím chemicky vysněném světě plném barev se nejspíš lehce zapomíná na ostražitost, protože jak jinak si vysvětlit její touhu spřátelit se s bezmozkem číhajícím na svou oběť v poli, s chlápkem ze železářství mávajícím všude kolem sebe sekerou nebo uprchlým pacientem nějakého místního ústavu, neboť koho jiného by napadlo převlíknout se za mluvícího lva uprostřed lesa. Ale třeba je tenhle film opravdu tak nějak blbě hravý, plný dětské radosti a naivity a tu metaforu tam vidím jen já .. (27.05.2014)

Muzikálovou adaptaci pohádky amerického spisovatele L. Franka Bauma lze v mnoha ohledech srovnat s českou "Pyšnou princeznou" (1952). Oba snímky ve své zemi platí za nehynoucí klasiku, přičemž jejich chytlavé dialogy a písně přešly z filmového plátna do každodenního života. Zároveň však kvality filmů kalí obsažené ideologické významy a fakt, že většina chvály pochází především z nostalgického uctívání snímků a nezakládá se na reálných kvalitách. O mnohé prvky očesaný příběh Dorotky zde slouží jako pouhá kostra pro rozverná muzikálová čísla a scénky založené na komickém pitvoření. Hlavní odlišnost však spočívá v tom, že zatímco v knize Dorotka dobrodružství v zemi Oz reálně prožívá, v klasickém filmu představují pouhý sen. Tento posun souvisí s obludně konzervativní ideologií filmu, která s americkým úsměvem divákům vštěpuje buranský postoj vůči všemu, co leží za hranicí jejich zápraží. (16.10.2010)