That's What I Am

Od dob Freaks & Geeks se doposud nepodařila tak čistá dramedy ze školního prostředí. Ano, máme tu realistický Entre les murs, máme tu i depresivní Detachment a ano, máme tu šílené prcičkovské komedie. Ale That's What I Am je přesně ten subžánr, který na filmovém poli dost chybí. Nesnaží se o žádnou stylizaci, nemá divnou hlavní postavu (s psychickou poruchou,..) a ni se nesnaží zaměřovat na jednu specifickou věc. Je to pohled na školu jako celek a co víc, je to upřímný (přirozeně trochu americky zidealizovaný) příběh vyprávěný z pohledu mladého teenagera. Film obsahuje přesně ty správné ingredience, aby bylo vidět, že scénáristé ví, o čem píší, ale zároveň nezapomněli na mladickou rozvernost a nadhled. Řeší nepříjemné (netolerance, šikana) i příjemné (první láska) otázky velmi lidským, jednoduchým, ale pravdivým způsobem. Krom toho tvůrci nezapomínají na různé drobnosti okolo, čímž filmů dodávají pocit kompaktnosti. Při sledování podobných filmů jsem rád, že si můžu říkat filmový nadšenec. That's What I Am. (26.02.2014)

Skolni prostredi nabizi celou radu nametu pro filmy. Pocinaje hororem Fakulta a konce filmem That's what I am. Tenhle film je o hledani sebe sama. Bez kompromisu. A to je asi neco, co mi nedovoluje dat filmu patou hvezdicku. Svet je tu vykresleny jako idealni misto, kde se sice najde nejaky ten lump, ktery se vzepre, dostane par na zadek, pokusi se nekomu ublizit. Ale - nic se nedeje. Tak to prece chodi. A nakonec je spravne, ze film konci, jak konci. Ne podle me. Myslim, ze by filmu neuskodilo trochu vic syrovosti ve smyslu opravdovosti. Uz jen proto, ze i na nasich skolach je sikana problem, ktery vetsina ucitelu radsi neresi. Nicmene i tak me That's what I am oslovilo vic, nez jsem cekala. (25.07.2011)

Mám ráda Eda Harrise, na tom by snad nebylo nic tak extrémně špatného. Ale bohužel se díky němu občas nechám zlákat na sledování filmu, o který bych jinak okem nezavadila. Na pořádnou dávku patosu jsem u amerických filmů zvyklá. ale co je moc, to je moc. A k tomu ještě stále a donekonečna v různých variantách omílané řeči o tom pravém americkém snu, za kterým člověk musí jít a tím se splní. Inu Amerika je skutečně země netušených možností. (08.11.2018)

Tento snímek měl hned dva silné momenty - vystoupení "ušopleska" Stanleyho,který všem hlupákům vytřel zrak svým krásným hlasem a skladbou,kterou složil.Dalším srdcervoucím momentem pro mě bylo uznání žáků starému oblíbenému učiteli Mr.Simonovi.Přestože se celou dobu tento film točil kolem tématu šikany a předsudků tak musím říct,že to nebylo vůbec nepříjemné sledovat.Skvělý herecký výstup Eda Harrise stojí za ocenění.Co bych vytkla je asi jedině způsob uvádění hlavních titulků s útržky historických amerických zpráv,jelikož mi to příliš evokuje válečné období, ale oceňuji konečné dovyprávění příběhů studentů.Ano tolerance je něco, co nás jakýmsi způsobem posune dál,protože nikdo z nás už nechce znovu vstoupit takto negativně do dějin jako tomu bylo před námi... (21.07.2012)

V (nejen titulkové) písni Go Ahead And Dream Ricka Jensena se krásně odráží tento film. Pokorný příběh o hledání sama sebe, o předsudcích, ale i toleranci. Mám pocit, že slova k tomuto filmu ani nestačí. Takže už raděj končím a jen si povzdechnu: škoda, že já nezažila na základce takového učitele, jakým byl pan Simon v podání skvělého Eda Harrise :) (10.07.2011)