That's What I Am

Od dob Freaks & Geeks se doposud nepodařila tak čistá dramedy ze školního prostředí. Ano, máme tu realistický Entre les murs, máme tu i depresivní Detachment a ano, máme tu šílené prcičkovské komedie. Ale That's What I Am je přesně ten subžánr, který na filmovém poli dost chybí. Nesnaží se o žádnou stylizaci, nemá divnou hlavní postavu (s psychickou poruchou,..) a ni se nesnaží zaměřovat na jednu specifickou věc. Je to pohled na školu jako celek a co víc, je to upřímný (přirozeně trochu americky zidealizovaný) příběh vyprávěný z pohledu mladého teenagera. Film obsahuje přesně ty správné ingredience, aby bylo vidět, že scénáristé ví, o čem píší, ale zároveň nezapomněli na mladickou rozvernost a nadhled. Řeší nepříjemné (netolerance, šikana) i příjemné (první láska) otázky velmi lidským, jednoduchým, ale pravdivým způsobem. Krom toho tvůrci nezapomínají na různé drobnosti okolo, čímž filmů dodávají pocit kompaktnosti. Při sledování podobných filmů jsem rád, že si můžu říkat filmový nadšenec. That's What I Am. (26.02.2014)

Subžánr dramat ze školního prostředí se silným vnitřním poselstvím má v americké kinematografii své nesporné místo a už v něm také vznikla celá řada silných snímků, film mně dosud utajeného režiséra Michaela Pavoneho aspiruje ovšem zařadit se k těm nejpůsobivějším. Příběh zasazený do 60. let v sobě na malém prostoru kombinuje závažnější momenty (zpravidla obecnějšího charakteru vypovídajících cosi o bolavých místech americké společnosti) a odlehčenější okamžiky spojené s životem školou a dospíváním povinného mladého muže, jehož rastr je mírněn a idealizován blahosklonnou optikou mládí. Ve výsledku jde ale mnohem více o drama, než o komedii. Skvělý herecký výkon podal Ed Harris, který tak překvapivě vybočil ze své obvyklé škatulky drsných mužů různých amerických silových složek. Při jeho sledování jsem si nejednou říkal: Jsem rád divákem, to jsem... ,,Lidská důstojnost + Soucit = Mír" (14.08.2011)

Tento snímek měl hned dva silné momenty - vystoupení "ušopleska" Stanleyho,který všem hlupákům vytřel zrak svým krásným hlasem a skladbou,kterou složil.Dalším srdcervoucím momentem pro mě bylo uznání žáků starému oblíbenému učiteli Mr.Simonovi.Přestože se celou dobu tento film točil kolem tématu šikany a předsudků tak musím říct,že to nebylo vůbec nepříjemné sledovat.Skvělý herecký výstup Eda Harrise stojí za ocenění.Co bych vytkla je asi jedině způsob uvádění hlavních titulků s útržky historických amerických zpráv,jelikož mi to příliš evokuje válečné období, ale oceňuji konečné dovyprávění příběhů studentů.Ano tolerance je něco, co nás jakýmsi způsobem posune dál,protože nikdo z nás už nechce znovu vstoupit takto negativně do dějin jako tomu bylo před námi... (21.07.2012)

Rozhodně příjemná, indiem trochu šmrncnutá jednohubka, na které mě baví, že přes navenek puberťácky působící prostředí hovoří Pavone k divákovi hodně dospělou formou. Mě to sedlo a to i přes to, že tyhle naivní zápletky s přesahem moc nemusím. Tentokrát ale čtyři, i když trochu odřené. Human dignity + Compassion = Peace (21.07.2011)

Zajímavě pojatý začátek mě vtáhl do děje. Jenže jiskra příběhu se pomalu začíná vytrácet. Navíc žádná z postav si mě nedokázala přimanit. U všech bych našel vadu. Ed Harris jako stárnoucí učitel dal roli slušně, ale jeho tvrdohlavé odmítání svého očištění mně přišlo zbytečné. Andy získal svoji lásku moc lacině. Takhle jednoduše to v životě většinou nechodí. A Big Gho jsem nepochopil vůbec. Několikrát ukázal, že sílu na to se ubránit má, ale důvodu proč ji nepoužil, jsem se nedočkal. (06.08.2011)