That's What I Am

Inspirativní příběh se zajímavým, docela inteligentním scénářem. Při srovnání s realitou však silně zaostává svým černobílým uchopením postav. Svou jednostranností v morálním hodnocení, které je navíc postaveno často na pouhém resentimentu (silnější mi ubližuje, což je špatné, a proto já jsem ten dobrý), nenechává divákovi příliš prostoru k vlastní revizi a upírá mu svobodný názor. Takovýto moralismus stylem negace negace plodí pořád ty samé vášně, proto se nenechte zmást, když lůza obrátí směr. Pokud se divák při něčem podobném přistihne, znamená to, že podléhá manipulaci a film lze tak identifikovat jako nástroj propagandy. Myslete na to a buďte silní, ďábel číhá na každém rohu. (29.06.2011)

Čekal jsem boj proti předsudkům, kdy se učitel, označený za homosexuála, snaží své jméno očistit, potažmo chce svému v okolí vštípit, že nezáleží na tom, kdo si koho bere do postele. V tomto případě se jedná o druhou možnost, ale případ oblíbeného učitele tu je spíše až druhotným motivem. Tím hlavním je ukázka amerického školního prostředí padesátých let, včetně prvních lásek, školních sígrů, outsiderů a podobně. V tom všem se motá hlavní hrdina Andy a snaží si vyjasnit priority. Ed Harris výborný, sympaticky působila i převážná většina dětských hrdinů, ale místy se film až příliš táhl a občas se opakoval. Pozitiva ale převažují, protože se jednalo o celkem milou podívanou, takže 65%. (19.01.2014)

Harris je sympaťák snad všude, kde se ojeví, některé pasáže jsou citlivě napsané a osobně jsem rád, že takové filmy vznikají. Jsem rád, ale už jim to nežeru. Předpisové postavičky na předpisové šachovnici jedou podle předpisových pravidel pohádek o toleranci a dospívání. Ve výsledku může být takový film poučný, ale reálný je jen pramálo. (01.09.2013)

Mám ráda Eda Harrise, na tom by snad nebylo nic tak extrémně špatného. Ale bohužel se díky němu občas nechám zlákat na sledování filmu, o který bych jinak okem nezavadila. Na pořádnou dávku patosu jsem u amerických filmů zvyklá. ale co je moc, to je moc. A k tomu ještě stále a donekonečna v různých variantách omílané řeči o tom pravém americkém snu, za kterým člověk musí jít a tím se splní. Inu Amerika je skutečně země netušených možností. (08.11.2018)

Subžánr dramat ze školního prostředí se silným vnitřním poselstvím má v americké kinematografii své nesporné místo a už v něm také vznikla celá řada silných snímků, film mně dosud utajeného režiséra Michaela Pavoneho aspiruje ovšem zařadit se k těm nejpůsobivějším. Příběh zasazený do 60. let v sobě na malém prostoru kombinuje závažnější momenty (zpravidla obecnějšího charakteru vypovídajících cosi o bolavých místech americké společnosti) a odlehčenější okamžiky spojené s životem školou a dospíváním povinného mladého muže, jehož rastr je mírněn a idealizován blahosklonnou optikou mládí. Ve výsledku jde ale mnohem více o drama, než o komedii. Skvělý herecký výkon podal Ed Harris, který tak překvapivě vybočil ze své obvyklé škatulky drsných mužů různých amerických silových složek. Při jeho sledování jsem si nejednou říkal: Jsem rád divákem, to jsem... ,,Lidská důstojnost + Soucit = Mír" (14.08.2011)