Režie:
Michael PavoneScénář:
Michael PavoneKamera:
Kenneth ZunderHudba:
James RaymondHrají:
Ed Harris, Amy Madigan, Chase Ellison, Molly Parker, Mia Rose Frampton, Joe Chrest, Greg Kinnear, Daniel Roebuck, Randy Orton, Bridger Zadina (více)Obsahy(1)
Třináctiletý Andy se těžce vyrovnává s tím, že byl pro svoji školní práci spárován se všeobecně neoblíbeným spolužákem Stanleym. Postupně se tak musí učit toleranci, zvláště pak, když se jeho oblíbený učitel Simon stane předmětem zlomyslné pomluvy. (Caminzind)
Videa (2)
Recenze (53)
Rozhodně příjemná, indiem trochu šmrncnutá jednohubka, na které mě baví, že přes navenek puberťácky působící prostředí hovoří Pavone k divákovi hodně dospělou formou. Mě to sedlo a to i přes to, že tyhle naivní zápletky s přesahem moc nemusím. Tentokrát ale čtyři, i když trochu odřené. Human dignity + Compassion = Peace ()
Inspirativní příběh se zajímavým, docela inteligentním scénářem. Při srovnání s realitou však silně zaostává svým černobílým uchopením postav. Svou jednostranností v morálním hodnocení, které je navíc postaveno často na pouhém resentimentu (silnější mi ubližuje, což je špatné, a proto já jsem ten dobrý), nenechává divákovi příliš prostoru k vlastní revizi a upírá mu svobodný názor. Takovýto moralismus stylem negace negace plodí pořád ty samé vášně, proto se nenechte zmást, když lůza obrátí směr. Pokud se divák při něčem podobném přistihne, znamená to, že podléhá manipulaci a film lze tak identifikovat jako nástroj propagandy. Myslete na to a buďte silní, ďábel číhá na každém rohu. ()
Po zhlédnutí filmu bych se vyjádřila stejně jako maminka Andyho, když řekla: "Mám pocit, že jediné věci co se kdy změnily jsou šaty a hudba". Pomalu, ale jistě jsem se stala taky třináctiletou a prožívala jsem s nimi jejich úsměvné, ale i smutné chvilky. Kouzelné chvilky s Andym a Mary Clear se střídaly s vážným obviněním, které se pomalu začalo vinout kolem tak oblíbeného učitele Simona. Ed Harris nám tady předvedl jakým je úžasným hereckým mistrem ve svém oboru. Dojemný příběh o lidské důstojnosti, toleranci, předsudcích, ale i šikaně a kde jsme mohli sledovat, jak si postupně jednotlivé postavičky vytváří svou vlastní identitu. Téměř od začátku jsem byla zvědavá na Stanleyho zpěv při jeho vystoupení na Talentovém večeru a jak to dopadlo, to už se musíte podívat sami. Věřte mi, že se při některých momentech možná neubráníte ani slzám. Vřele doporučuji. ()
Harris je sympaťák snad všude, kde se ojeví, některé pasáže jsou citlivě napsané a osobně jsem rád, že takové filmy vznikají. Jsem rád, ale už jim to nežeru. Předpisové postavičky na předpisové šachovnici jedou podle předpisových pravidel pohádek o toleranci a dospívání. Ve výsledku může být takový film poučný, ale reálný je jen pramálo. ()
V (nejen titulkové) písni Go Ahead And Dream Ricka Jensena se krásně odráží tento film. Pokorný příběh o hledání sama sebe, o předsudcích, ale i toleranci. Mám pocit, že slova k tomuto filmu ani nestačí. Takže už raděj končím a jen si povzdechnu: škoda, že já nezažila na základce takového učitele, jakým byl pan Simon v podání skvělého Eda Harrise :) ()
Galerie (10)
Zajímavosti (1)
- Činely použité v soutěži talentů jsou značky Sabian. Film se odehrává v 60. letech, ale společnost Sabian byla založena až v roce 1981. (Agita)
Reklama