Mnich

Lewisův román je takový správný brak. Moll se jím však inspiroval natolik volně, že z filmu zdaleka nelze mít stejný požiteček. Vášně působí příliš cudně, umírání moc bezbolestně a nadpřirozené jevy jako pěst na oko. Ještě smutnější než srovnání s předlohou je nevyužitý potenciál filmu samého – herecké obsazení a atmosféra prostředí jsou přece tak silné... (24.03.2013)

Vincentovi kouká čert z očí. I když (nebo možná tuplem, když) je za mnicha. A raně barokní šerosvit a záhyby sutany těmhle věcem prostě svědčí. "El monje" je krásně natočený film, v několika scénách vykouzlí i tu zastřeně exaltovanou atmosféru à la Scorseseho Poslední pokušení. Děj, který se neodehrává v 18. století, jak hlásá zdejší obsah, ale ve století 16., ovšem vychází z mravoučně osvícenského románu říznutého pestrou škálou béčkových zápletek. Především, za všechno můžou ženské. Celibát je taky trochu na vině, ale hlavně ty mrchy, čarodějnice proklaté. Chudák mnich nemá vůbec šanci se pádu do jámy pekelné ubránit. To drámo se mi ale vlastně líbilo. (05.06.2021)

Není třeba děj filmu cynicky zlehčovat. Film natočený podle předlohy, kterou neznám, byl zajímavou sondou do postojů středověkých mnišských řádů, jež odhaluje jako zcela pokrytecké a jejichž život je v přímém rozporu s tím, co hlásají. Abatyše odsoudí mladou jeptišku k smrti hladem a žízní za to, že v prostorech kláštera zplodí dítě. A malý nalezenec podlehne hned dvěma ženám, aby nakonec v obavě z prozrazení zabil svoji vlastní matku. Je v tom reálno i mystično, zjevuje se Panna Marie i Satan; vlastně příběh mladé jeptišky jako by byl svázán se zbytkem příběhu jen tou tenkou nití bratra Ambrosia, jehož prvním hříchem bylo její předání matce představené k onomu krutému potrestání. Nemohl jsem nějak vstát od filmu, vůbec jsem se nenudil. (29.07.2019)

Rozpolcený Vincek váhá mezi kundou a Bohem. Nakonec zvítězí zdravý rozum a smočí. A to nikoliv oplatku v mešním víně. Je z toho pak pěkná polízanice. Kudlanky v 15. století totiž nerady vidí, když jim personál vykropí cokoliv jiného než hrobku nějakého sveřepého světce. A tak milému Vinckovi řádně zatopí. Takže vy, co si i v 21. století myslíte, že je celibát zdravý, vůbec není proti přírodě a stačí sem tam přeleštit u nějaké pohádkové modly či baculatého andělíčka, do toho jděte po hlavě, neváhejte pak vykasat sutanu a přinutit nějakou jeptišku ječet fistulí Kyrie Eleison po dvou hodinách nepřetržitého bušení. Uleví se vám a dneska už vás za to snad ani nikdo neugriluje. (19.10.2012)

Po hodince a půl, co jsem strávil ve společnosti této podívané, si kladu jednu zásadní otázku. Proč jsem to chtěl vlastně vidět? Ty důvody byly asi dva. Jednak v hlavní roly byl Vincent Cassel, kterého považuji za jednoho z nejzajímavějších a nejvýraznějších tváři světového filmu, a čekal jsem, že by zde mohl podat zatraceně strhující výkon, a jednak kvůli tématu, které vypadalo velice kontroverzně, netuctově a diskutabilně. A výsledek? Vincent Cassel mě tedy nakonec rozhodně nezklamal, ale že by úplně zazářil, to asi ne, ovšem zápletka, a to vše, co jsem od ní očekával, to mě tedy zklamalo rozhodně. Já jsem vážně očekával něco, co se mnou pohne, vyvolá ve mně silné emoce a působivé dramatické chvíle, ale nakonec je to v podstatě jen primitivní báchorka o tom, jak jeden zapřísáhlej pánbíčkář, žijící v celibátu, „nedopatřením“ zasune, dostane rozum a zjistí, že to vůbec není špatný, ale za trest se dostane do pekla, ovšem co, to smočení za to stejně kurva stálo. Nic víc, nic míň. Žádná kontroverze, žádné pobouření, žádné šokování, vlastně jen nuda, bez špetky odvážlivosti a originálnosti. Pro mě je tedy Mnich rozhodně zklamání, nezábavná ártovka, bez života. Celý můj dojem ale může být také zkreslen jen tím, že jsem zatraceně fanatický ateista, kterého cokoli kolem náboženství hned nehorázně vytáčí, takže jsem v podstatě byl jen naprosto nevhodným typem diváka pro tento snímek 8D. (02.02.2016)