Kůže, kterou nosím

Strašná blbost plná samoúčelného sexu, nahoty a podobných "ptákovin". Film naprosto o ničem, poslepované částečky nesmyslných scén a nesmyslného děje. Samoúčelné, trapné, do poloviny nesmyslně vtipné, od poloviny nesmyslně se beroucí vážně. I tak ale na tento film nikdy nezapomenu, protože jsem na něm byl v kině s nejhezčí holkou, jakou jsem v životě poznal ... :-)) (15.09.2011)

Úchylný, psychoušský a zvrácený, ale vydařený snímek, kterej vás po shlédnutí donutí ještě nějakou dobu přemýšlet nad tím, co jste to právě viděli. Banderas pro své cíle poruší doktorskou přísahu a pouští se do zvráceností za každou cenu, film je to pozoruhodný a jistě si zaslouží vaší pozornost, takže pokud se chcete něco přiučit z plastické chirurgie, jste tu správně. (02.05.2015)

Tak předně, Volver je pro mě dost možná nepřekonatelný, i když tentokrát byl Pedro už celkem blízko. Je zajímavé na spolupráci Banderas-Almodóvar sledovat režisérův vývoj - v Labyrintu vášní došlo k jejich spojení vůbec poprvé, nyní po 29 letech (což je úplně náhodou i můj věk v době zhlédnutí obou zmíněných filmů) se oba setkávají, a tak trochu paradoxně je za nimi opět dosti šokující námět (u Pedra to častý jev). A právě tím lépe a do jisté míry i objektivněji je vidět ten obrovský tvůrčí pokrok, jakým Almodóvar coby scénárista a režisér prošel. O tom, že se nebojí a nikdy se nebál šokovat, nemůže být sporu, a podařilo se mu to i tentokrát, po filmařské stránce však ohromně "vyspěl". Úžasná hudba, která tenhle film "dělá", kamera bez chybičky, racionální časová osa vyprávění (střídáním časů tak akorát balancuje na hranici srozumitelnosti a napětí), pochopitelně skvělé herecké výkony. A ta hudba, ta hudba.... (12.12.2011)

Psychologicky silný, dráždivo úchylný námet, podaný čoby bezemočné, vznešené filmové umenie. Šokový dopad na diváka, jeho precítenie príbehu a následné psychické vykolajenie sa preto nekoná, a ostáva "iba" nadšenie z obdivuhodného filmárskeho perfekcionismu a elegancie. Banderas ako temný doktor bez štipky medicínskej či ľudskej etiky je brilantný, Elena Anaya je krásna. Pozoruhodné, istým spôsobom výnimočné dielo. (17.10.2011)

[ArtFilmFest 2011, Trenčín] Almodóvar rozumie nielen ženám, ale aj mužom a podľa jeho "La Piel que habito" usudzujem, že tematiku genderových bariér ovláda až chirurgicky presne. Zvykne postavám vštepovať istú (pod povrchom jemne pulzujúcu) okázalú fatálnosť, ktorou trochu zavádza a prednostne spolieha na očarenie clivým motívom, no tak či onak, stále vystihuje onu podstatu rozdielneho zmýšľania rodu female a male. V tomto prípade pribúda tiež faktor ranenej, skutkami principiálnej kapacity, ktorá je kvôli naplneniu vytýčených cieľov ochotná obetovať čokoľvek. Slovom, Antonio Banderas čo by známy plastický chirurg prekračuje stanovené limity bioetiky a razantne sa vysporiadava s pochmúrnou minulosťou. Pedrov melodramatický thriller je miestami nabitý pokúšavou erotikou, obstojne vypätími situáciami a predpokladateľnými zvratmi. Má výhodu v tom, že sa znovu zameriava na rezonujúcu otázku, ktorú sa nepokúša riešiť, naopak chce na ňu len poukázať a (kľudne aj s patričným prikrášlením) odprezentovať svoju temperamentnú/naliehavú verziu "riešenia". Tuším som sa chytil do nastraženej pasce a kupodivu ma to ani nerozčuľuje, návnada veru chutila. (25.06.2011)