Kůže, kterou nosím

Šílená skládačka, s několika slibnými momenty a spoustou erotických scén. Režisér Almodóvar si zřejmě nemůže ujasnit svou sexuální orientaci a tak natočil tento zajímavý snímek, kde ze sebe chce vykřičet své úchylky a touhy. Třeba chce být ženou? Jak jinak si vysvětlit tento umělecký sci-fi paskvil? Pro mě průměr - má to styl, nápad, herci hrají dobře, ale zároveň je to nehorázná blbina plná do nebe volajících nelogičností. (25.11.2013)

Večer jsem odmítla zdánlivě neodmítnutelnou silvestrovskou nabídku zajet si v noci do centra Vídně, nakonec rámusu bylo dost i tady. Dala jsem přednost Davidovi a Toníkovi, i když v obráceném pořadí: Bordwella jsem obratem zase zavřela a Banderase jsem dala celého. Takže poslední film, který jsem viděla v roce 2011, není otřesná blamáž s otřesnou, sebe sama parodující Sarah Jessicou Parkerovou "Nechápu, jak to dokáže", ale elegantně natočený, almodovarovsky vtipný, morálně zvrhlý, studený španělský kýč. S hodnocením si nejsem jistá. A asi nejsem jediná, kdo se měl chuť po skončení filmu podívat na "Spoutej mě!", alespoň na tu krásnou scénu "budu ti dobrým mužem a dobrým otcem našich dětí". (01.01.2012)

Pedro Almodóvar, dávno vybouřený rebel, který vystoupal z madridského undergroundu na festivalové výsluní, si dovolil být trochu výstřednější než v posledních filmech, a protentokrát vzal doslovně myšlenku Barbary Creed (z knihy The monstrous-feminine) o ženách coby hororových monstrech. Jak se na postmoderního autora sluší, máloco je jednoznačné a zřejmé, ze všeho nejméně, kdo tenhle multižánrový souboj (s) pohlaví(m) nakonec vyhraje. Kůže, kterou nosím představuje vzorový příklad otevřeného textu. Některé otázky jsou ponechány bez odpovědi, jiné zodpovězené s takovou přímočarostí, že to vyvolává podezření. Od vážných témat voyerismu a sebeidentifikace se odbíhá k přízemním laskominám pro diváky znalé italských giallo filmů (k jejichž vizuální opulentnosti měla Almodóvarova tvorba vždy blízko). Vyprávění je mnohem utlumenější než chování postav a jako celek působí Kůže i díky „jemným“ přechodům mezi scénami radikálně odlišného obsahu a pozvolnému tempu vyprávění překvapivě vyrovnaně a sevřeně, bez prostoru pro skutečně znepokojující obsah. Bohužel i bez prostoru, který by nám umožnil dostat se postavám pod kůži, udělat si jasno v tom, nakolik zaslouženě kdo trpí. Zůstává na nás, koho budeme litovat, což může být součást hry bez jasných pravidel. Ale taky nemusí. 80% Zajímavé komentáře: J*A*S*M, FlyBoy, Vančura, Vencisak, tomtomtoma, frbulka (12.10.2012)

Bála som sa toho, že si v Almodóvarovej filmografii nenájdem jediný film, ktorý by ma bavil. Toto je nielenže film, ktorý ma bavil, ale je to film natoľko provokatívny, odvážny či atypický, že mi pri pohľade na záhadného Banderasa, pozbaveného zmyslu pre ľudskú súdnosť, behal mráz po tele. Sexuálne odviazaný, herecky unikátny, psychologicky vycibrený klenot, spracúvajúci tematiku večnej túžby ľudí prekročiť vlastný tieň, ktorým pri dosahovaní oslobodzujúceho potešenia z pomsty nestojí v ceste absolútne nič. Zvrhlý, nebezpečný, no bravúrny film od režiséra, ktorého svojský štýl mi doteraz nič nehovoril. (18.01.2012)

Nejlepší Pedrův film? Pro mě určitě. Jeho styl mi nikdy nebyl a není nijak blízký, ale tímhle filmem si mě určitě získal. Kůže, kterou nosím stojí především na Antoniovi, který na mě působil ve rodném jazyce trošku úsměvně a potom také a Eleně, kterou jsem si zapamatoval z Pokoje v Římě. Zajímavý příběh s několika dějovými zvraty, které sahají o několik let zpátky a jsou postupně v průběhu filmu vyprávěny očima obou hlavních hrdinů. Příběh, který hodně šokuje a působí místy i dost úchylně. (26.05.2015)