Oddělen

Netuším, či je školstvo na Západe v takom marazme a beznádeji, ako ukazuje snímka Tonyho Kaye. Verím však, že ak nie, určite do takého stavu speje. Nič iné sa nedá čakať v spoločnosti, kde sa poprehadzovali priority, zrušili tabu a voľná hra síl sa v škole nastavila tak, že učitelia nemajú najmenšiu šancu. Nie je k dispozícii ani Sidney Poitier, aby kúzlom osobnosti dal všetko do poriadku a Adrien Brody so svojim permanentne trpiteľským výrazom predurčuje, akým smerom sa bude celý príbeh uberať. Film je dosť depresívny a neposkytuje ani záchrannú dávku optimizmu. Práve preto je potrebný, aby si tie tupé kapustné hlavy politikov uvedomili, že nikomu nie je správne priznať práva bez toho, aby boli vyvážené rovnakým dielom povinností. Zaujímavý a mimoriadny film nielen témou, ale i použitými vyjadrovacími prostriedkami. (15.12.2013)

Silný, pravdivý a hodně depresivní film. Jenže strašně debilně natočený. Nemám rád pseudodokumentární roztěkanou kameru se zazoomovanými nájezdy na hlavní postavy. Jenže film v sobě nese takovou depresivní linku, že i přesto zapůsobí. Takže i přes mně nelibou formu, zůstává v pocitech obsah, který je opravdu silný, a který vám s jistotou zkazí hezký večer. 6/10 (13.12.2012)

Brody by pro mě vždy nudný "poker face", ale sem sednul výborně. Škoda pomalého, až trochu nudného, závěru, protože jinak má film co říct. Pravda, tempo není strhující, ale je to film o přemýšlení. Ukazuje, jak přistupovat k nezvladatelným dětem a že příběh z Pretty Woman je i není iluze, že je v životě běžné zažívat neldouhá euforická období, o kterých je důležité vědět, že skončí. Jsem rád, že jsem měl dnes tu správnou máladu, v nibém rozpoložení bych snímek tohohle typu možná sepsul. # [viděno: monitor, 5.1, EN sub] # příběh **** | hudba *** | humor - | akce - | napětí * | pustil bych si znovu *** (25.12.2013)

Bolestivá pravda o lidském životě, aneb zoufalá zpráva o stavu světa. Úvahy v obrazech načmáraných na školní tabuli pro všechny oběti systému. Smutná přehlídka duševních sešlostí v těkavých etudách, hlubokých jako deprese nebo úzkost. Inspirativní výzva pro všechny, kteří si ještě touží zachovat rysy své tváře. Film má velice klidný děj, takže to určitě spousty diváků odradí. Ale když prijde na mě, neznám osobnější film. Nejde ani tak o to, že by mluvil přímo k mé osobě, jako spíše o to, že promlouvá ke všem. Bez jakéhokoliv vynuceného podsouvání poukazuje na fakta, před kterými lidé zavírají oči. Nikdy bych nečekala, že se tak ukázkový film se vším všudy vejde jen do 97 minut. Tento snímek je pravý důkaz toho, že i kratší film může být na úrovni, když se toho ujme správná ruka režiséra, kameramana a zvukaře. Nemohu si pomoct, ale tento film je teď zaručeně jedním z mých oblíbených, zamilovala jsem si ho okamžitě. Všechno co je řečeno, prezentováno, je učiněno tak jemným přitom velice realistickým způsobem. Líbí se mi, že se tvůrci vůbec nebáli a film postavili na zcela depresivním, ovšem jak už zmiňuji výse, realistickém podstavci. Protože jak většina z nás ví, pravdy a bolestivé reality se bojí naprosto každý. A herecké obsazení v podání Adriena Brodyho? Naprostá trefa do černého; ty jeho smutné oči jsou prostě pro tento typ filmů jako stvořené. - "I'm a numb person. I'm not here. You may see me. But I'm hollow." (11.08.2017)

Když Henry začne smutně koukat z autobusu a bez sebemenších emocí si vyslechne snůšku vulgarit od nejdrzejšího studenta, měl bych tendenci uvěřit, že sleduji nějakou paradokumentární verzi Nebezpečných myšlenek nebo absolutní art jejich nejrůznějších klonů. Jenže tam, kde se snaživí učitelé dostávají zatvrzelým žákům konečně pod kůži a slaví finální úspěch, tam Detachment teprve začíná. A pokračuje ve světě nalomených lidí, kde pro smutnou emocionální katarzi nemusíme chodit daleko. Na Kayeho dílku je nejzásadnější fakt, že nevezme depresivní premisu a nesveze se na ní rovnou čarou do tragického závěru. Některé linky si projdou skrz duševní dno, jiné v sobě schovají symbolickou naději. Díky téhle vyváženosti (a zásluhou několika dějových záměrně nezodpovězených otazníků) tak určitá neutěšená témata zůstanou v hlavě pěkných pár dní. (02.11.2012)