Nevědomí

Náladotvorná otázky vzbuzující intimní první polovina s výjevy z denní rutiny postapo údržbáře je v ostrém kvalitativním kontrastu s druhou laciné akci poplatnou (hloupě) vysvětlující polovinou. Ta pohříchu ani neví, kdy to celé důstojně ukončit a do té doby sympatickému Cruiseovi klade do cesty emoční scény, ve kterých tradičně selhává čili ho rázem přehrává i to duo GLaDOS/Bob. Druhá půlka je prostě klasický produkt; což se o té první ani při nejhorší vůli říci nedá. Každopádně vizuálně, designově, zvukově i hudebně na výši jako máloco jiného v poslední době. (15.04.2013)

Tahle stále spolehlivá star z Top Gunu a hollywoodský dříč, který zas a znovu cení zuby a mhouří oči, si zase jednou narcistně krade celý film pro sebe. A pořád na to bezpečně má. Nevědomí nechce být jen popcornovou jednohubkou, chce se svézt na aktuální vlně komplikovaných sci-fi příběhů á la Počátek, Zdrojový kód, Moon, Prometheus (každý s rozličnou kvalitou). Částečně se mu to daří, jindy mu jde důrazně po krku vlastní scénář. Země to má spočítané, lidstvo se přesunulo na stanici Titan. Vetřelci nejprve rozsekali Měsíc a pak následovala jejich invaze na modrou planetu. Na zdevastované Zemi přesto zůstává několik Homo sapiens (samozřejmě tu nejsou sami), mezi nimi jsou dva technici Jack a Victoria. Přes den mu ona vaří kafe, u počítače mu pak coby svému poslání oddaná profesionálka kryje záda, zatímco on rozdává široké úsměvy a v terénu dá víc na instinkt než na předpisy, aby si večer mohli vyměnit pár dojmů a skončit nazí v bazénu. Zbývá jim čtrnáct dní služby, a je jasné, že se něco musí přihodit – do cesty chladné Victorie se postaví něžná Julia, kterou zná Jack ze svých snů. A samozřejmě přibude efektních explozí a rozmáchlých záběrů poletující kamery. Výsledek sebou přináší několik snaživých dějových zvratů, takřka žádný ale nedokáže ohromit nebo strhnout. Navíc se tvůrci bojí osobitějších variací. Vypadne tak z toho poměrně chladná látka s opravdu výbornou výpravou a kamerou. A strhující hudbou podobně jako u režisérovy prvotiny Tron: Legacy. Znovu elektronický doprovod (tentokrát od uskupení M83) sice na samostatný poslech nevidím, ale do filmu zapadá náramně. Stejně jako předchozí „přelomové“ použití elektronického techno doprovodu od Daft Punk. Škoda, že se režisér Joseph Kosinski bojí emocí. Pevně věřím, že by sice dokázal jen s pomocí obyčejného plechu, kusu dřeva a skleněných střepů vyhrát nějakou prestižní designérskou soutěž, ale jeho vyhlazené obrazy bohužel nemyslí na postavy z masa a kostí. Dál točí podivně sterilním způsobem, kdy je fascinovaný audiovizuálním pojetím své látky až zapomíná na podporu příběhu a jednotlivých vztahů mezi postavami. Zvlášť když má na plátně nejen Cruise nebo Morgana Freemana, ale i duo Andrea Riseborough se sexy britským přízvukem a Olga Kurylenko se sexy ukrajinským výrazem. Naleštěné a nedotažené, přesto pořád slušné. (20.04.2013)

Je pro film důležitější odvyprávění příběhu nebo vizualizace příběhu? Důležité je bezesporu oboje a objektivní odpověď neexistuje, přesto se v současné laické diskuzi filmových fanoušků častěji akcentuje představa, že výjimečně odvyprávěný děj = promyšlené umění, perfektní vizuál = pouhopouhá drahá komerce. Ono to tak často je, ale zevšeobecňovat takovouto poučku absolutně nelze. Oblivion je filmem s výjimečně povedeným vizuálem. Čímž nepopisuji, že "vypadá draze", nýbrž hodnotím estetiku jednotlivých obrazů či scén. Bazénová scéna Oblivionu bude jedním z highlighů roku. Do jisté míry je Oblivion podobný případ jako Prometheus - v jednotlivostech příběhu se ten, koho to "baví", může přízemně nimrat do aleluja, ale prameny celkového estetického zážitku leží jinde, prameny zážitku intelektuální zrovna tak. Oblivion je chytrým sci-fi (ve skutečnosti tu takhle čisté scifi dlouho nebylo, clarkovci musí mít radost!), které ve svém vyšším plánu obsahuje i dostatek podnětů k zamyšlení - dobrá to stránka všech opravdových sci-fi, zdravím Star Wars ... :-D PS: Chci, aby Kosinski natočil Setkání s Rámou !!! (21.04.2013)

Od začátku průhledné (i když zásadní zvrat potěší), nicméně atmosféricky velmi funkční designové postapo, které se sice nedokáže dostat ze stínu Tron: Legacy (hudebně k němu vyloženě odkazuje) a také je z něho velmi cítit Moon (který je samozřejmě drtivě lepší ve všech myslitelných směrech), ale zábavu dokáže poskytnout parádní. Cruise je i v 50 letech cool a film táhne hereckým charisma i fyzickým nasazením. V zásadě s tím filmem mám jediný problém, který mám s naprostou většinou letošních blockbusterů - je škoda, že není o něco málo chytřejší... (28.07.2013)

Těch šedesát procent je ode mě možná trošku macešské, možná je to tím, že od určité doby je mi scientologicky nepříjemný Tom Cruise. Oblivion je v zásadě dobré sci-fi, s moc pěknými efekty, decentním scénářem a kvalitními hereckými výkony - kam počítám i ten Cruisův. Jen mě osobně nepřišel ničím výjimečný, konec byl na můj rozmazlený vkus trochu moc přeslazený a... neviděl jsem to v kině. Takže tak. Dokážu si představit, že správně naladěný bych z multiplexu odcházel moc spokojený - a vy dost možná budete taky. 60% (12.11.2013)