Nevědomí

je-li film až s odstupem času vyhlášen coby "klasický", jako se tak označují kupříkladu Sunset Blvd. nebo Psycho, nejde o nic než čirou chválu a vyjádření úcty dílům, která zůstávají přístupná a atraktivní i pro několik následujících generací diváků. pokud se slovem "klasický" pojmenuje film úplně nový, dostává ten termín paradoxně negativní konotace. Nevědomí je snímkem klasickým právě v tom špatném smyslu, kdy bez významných stop po invenci čerpá výlučně z osvědčených postupů hollywoodského vyprávění a koncepce syžetu do té míry, že byl překonaný dávno před svým vznikem. bez ozvláštnění a variací struktury jako takové, namísto pouhých kosmetických detailů v oblasti stylu, bohužel film selhává i v těch ohledech, ve kterých by důsledné dodržení hollywoodského "návodu k použití" mělo za dobré výsledky obvykle ručit. Nevědomí je až příliš předvídatelné a nedovede proto vzbuzovat napětí ani překvapovat, přestože na principu postupného odhalování řady tuhých vrstev mystérií je film vybudovaný. ironicky, snímek se mi jevil nejzajímavější v první cca třetině, kdy se diváci terpve pozvolna seznamují s fantastickým světem post-apokalyptické budoucnosti a s pravidly, která v něm fungují a která musejí respektovat hrdinové. jakmile se pravidla dle očekávání začnou "proměňovat", není těžké domyslet téměř každé rádoby šokující odhalení s ostudně velkým předstihem. odstraníte-li v těchto okamžicích emoci, zůstane jen sentimentální patos, nezvučné hlášky a nepřesvědčivé herectví. především Olga Kurylenko svým (ne)herectvím škodí už tak mizerné věrohodnosti celé řady scén. naopak subtilní projev Andreji Riseborough si troufám nazvat tím jediným životným prvkem filmu. na Kurylenko je sice krásný pohled a nejspíš pouze proto byla do filmu obsazena, ale působí jako mrkací panenka; ornament pro povrchní a účelový film, který nesvedl zužitkovat ani tolikrát kreativněji využitý model mýtického vyprávění a prototypického, prozřetelností samou vyvoleného hrdiny. vylíčím-li ústřední zápletku slovy: padlý hrdina zázrakem lásky opět povstane proti útlaku a jakožto nový sionistický spasitel zachrání svět před anonymním hrozbou z vesmíru, pak nepopisuji pouze základní kostru příběhu, ale víceméně v úplnosti vystihuji vše, co film může po tématické stránce divákovi dát: bídná klišé, za kterými není ani stopa po jakkékoliv oduševnělosti. (15.05.2013)

Říkal jsem si, jestli má vůbec neakční syfy šanci dneska uspět. V době, kdy všichni chtějí hektickou akci, o kterou se postarají nějací nerdi u kompu v trikovém studiu, je to téměř hazard. Oblivion může však být důkazem, že i se skromnou akcí a pozvolným vyprávěním příběhu to jde. Vše se odvíjí od okamžiku, kdy si Krujz uvědomí, že by radši píchal soudružku Rusákovou, než tu svou upjatou operátorku a problém byl na střeše (obrazně řečeno - problém byl totiž všude, v posteli, na stole, v knihovně, ale i třeba v bazénku). Jako vždy... To ani nemusí být syfy. Přes zdánlivě triviální zápletku se ale dostáváme k jádru věci a brzy samozřejmě zjistíme, že nic není tak přímočaře jednoduché. S každou další minutou lze pak konstatovat, že se tvůrci pořád drží vytyčené cesty a ani jednou nevypadnou ze své role. Bez použití laciných efektů a scenáristických berliček se prokoušou k pompéznímu finále. Přesto ale se jedná o takové to čisté hard core syfy bez pestrobarevných obřích robotů nebo hemživých xenomorfů či "shieldem" plného přihřátých mutantů a to se cení. Postapokalyptická vize Země je naprosto úžasně ztvárněná. A velké plus je ještě za ukázku způsobu, jak jednoduše zaútočit na planetu Zemi. Prostě zničíte Měsíc. Jednoduché, dokonalé a pro Zemi naprosto devastující. Nashle v příštím životě. (21.04.2013)

Zhlédnuto v kině. Na Oblivion jsem se opravdu těšil, Toma Cruise mám rád, Olgu taky a Kosinského debut Tron: Legacy mám hodně rád. A proto jsem byl celkem zklamaný, že prvních dvacet minut bylo opravdu nezáživných, málem jsem v kině několikrát usnul a už jsem se bál, že to bude jen další ztráta času. Naštěstí se film začíná zvedat s uplynulým časem a od chvíle, co se na plátně objeví Morgan, tak jsem věděl, že to přeci jen ztráta času nebude. V exteriérových scénách poznáte už typický Kosinského cit pro vizuál a když do toho hraje M83, tak to nemůže být lepší. Co na tom, že konec tak nějak čekáte nebo, když se nad filmem zamyslíte, není to prakticky nic nového, když to má spád (krom již zmíněného úvodu) skvělý soundtrack a super obsazení? Čekal jsem trošku více, ale spíše převládá spokojenost. Druhé zhlédnutí v HD napoví víc. 80 %. (07.05.2013)

Tom Cruise si so sci-fi žánrom rozumie a tentoraz spojil svoje sily s talentovaným Josephom Kosinskym a výsledok teda rozhodne stojí za to. Nie je to zase vyslovene originálne a prepracované a viacero zvratov sa dá predvídať, ale aj tak ponúkne celkom netradičný pohľad na postapokalyptický svet a mimozemskú inváziu, ktorá mi ale výborne sadla. Celkovo sa tu toho vlastne zase tak moc neudeje, dej plynie pomaly a viac sa rozbehne vlastne až v druhej polovici, ale tu s tým nemám najmenší problém, film nepotrebuje neustále samoúčelné atrakcie, práveže sa mi páči, ako to celé prirodzene plynie, karty sa odkrývajú postupne a môžem si užívať celý ten svet a spôsob života. Tu aj tie najobyčajnejšie scény pôsobia veľmi príjemne a skvelo sa na ne pozerá. Paradoxne práve tie akčnejšie scény sú horšie zvládnuté a film si viac užívam, keď sa nič tak zásadné nedeje. Ale film ponúkne aj pár scén, ktoré sú vynikajúce, úplný úvod, záver, alebo aj bazénová scéna sú zážitok. A môže za to aj toto perfektné obsadenie a ich postavy. Tom Cruise tu síce nepredvádza nonstop akčný výkon, ale je tu mimoriadny sympaťák, toto je jedna z jeho najlepších úloh, charakterovo perfektná postava, ktorý aj v tom hi-tech svete uprednostňuje to, čo je skutočne podstatné a tak či si len tak jazdí krajinou na svojej motorke, predstavuje hru baseballu alebo oddychuje pri hudobných platniach, získal si ma. Sadla mi aj Andrea Riseborough, ktorý s ním vytvorila sympatickú dvojicu, ktorá sa v mnohom dopĺňa, ale zároveň aj odlišuje, pôsobia úplne prirodzene.  A k tomu Morgan Freeman, Olga Kurylenko a Nikolaj Coster-Waldau, každý v skvelo zvolenej úlohe, tu ma bavili úplne všetci. Jedinou slabinou filmu je pre mňa akcia. Ona sama o sebe nie je zlá, film ponúkne pár zaujímavých sekvencií, len mi príde, že ju film vlastne ani nepotrebuje a tie drony na zápornej strane ma moc nezaujímali, viac ma jednoducho bavilo, keď tu nič nevybuchovalo. A určite musím vyzdvihnúť toto úplne úchvatné audiovizuálne prevedenie, tu si vychutnávam pomaly každý záber a tón, nádherný vizuál, kamera, efekty a hudba, ktorá je aj samostatne skvelým zážitkom, pre mňa jeden z najlepšie natočených filmov. Takže kvôli tým pár menším záporom plné hodnotenie dať nemôžem, ale aj tak je pre mňa Oblivion klasika, ktorú rád občas pozerám, tie klady sú tu až moc výrazné. 83% (22.07.2013)

|| Scenár: Joseph Kosinski, Karl Gajdusek, Michael Arndt | Hudba: Anthony Gonzalez, Joseph Trapanese, M83 | Produkcia: Joseph Kosinski, Peter Chermin, Dylan Clack, Barry Levine, Duncan Henderson | Distribúcia: Universal Pictures | Štúdio: Relativity Media, Chernin Entertainment, Monolith Pictures | Rozpočet: 120 miliónov $ | Tržby: 286,168,572 $ || Nepamätám, kedy bolo spojenie hudby a obrazu tak silné a čarovné. Najsilnejšiou devízou filmu je práve hudba M83, ktorá posilňuje sci-fi nádych filmu, a robí ho skutočnejším a uveriteľnejším. Príbeh nie je nejak vyslovene výnimočný, ale vie prekvapiť. Pasáže v stratenom zelenom údoliu sú pre mňa najlepšími, spolu so snovou bazénovou scénou, ktorú by som ovenčil zvláštnou cenou za najerotickejšiu scénu všetkých čias. Ideológia je zaujímavá, trochu mi však vadilo to, že Jack nebol jediným Jackom, avšak zápletka musela priniesť kvázi šokujúce elementy. Určite to nebolo naposledy, čo som to videl, silné časti filmu v mojej mysli totálne prekrývajú tie slabšie. Yes! 85% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (16.09.2013)