Nevědomí

Myšlienkovo, dejovo a vizuálne nenáročná oddychovka s presahom. Formou i dejom zapadajúca do dnešných schém. Väčšina zamestnancov robí, podobne ako hrdina príbehu, rutinné servisné práce pre korporácie (súkromné, štátne alebo mimovládky), pričom o skutočných motiváciách a cieľoch majiteľov má len hmlisté alebo vôbec žiadne tušenie. Chýbajúce dobrodružstvá a emócie nahradzuje všeobecná zaujatosť tvarmi. Dizajn ako náhrada pocitov. Čím dokonalejší, farebne výraznejší a lesklejší, tým totalitnejšia spoločnosť (o tom kedysi kdesi písal Elias Canetti). Životní partneri sa striedajú, no žiadna veľká iskra neprebieha. V podstate ide len o zachovanie rodu. Takto sa vlastne všetci na seba veľmi ponášajú, zameniteľní v čase aj výkone. Väčšina dňa sa odohráva v zvláštnom myšlienkovom otupení. A tak sa hľadajú ďalšie náhrady v podobe života v divočine, na vidieku, samote. A v podzemí živorí zopár snílkov s plánmi na oslabenie tých, čo vyťažujú zdroje planéty. Otázny ostáva záver, vo filme samozrejme švacnutý do bezbrehého optimizmu, pripomínajúceho svet bez hriechu po jehovistickom armagedone, tak dôverne známeho z ich lesklých magazínov, plných láskyplného súžitia tigra s ľudskými deťmi a podobne. Neviem, neviem, či by úspešná revolúcia rebelantov, poháňaných v skutočnosti zväčša zlosťou, závisťou a hnevom vydala práve tak príjemnú úrodu, aká sa podarila vo filmovej rozprávke. (26.04.2013)

Zhlédnuto v kině. Na Oblivion jsem se opravdu těšil, Toma Cruise mám rád, Olgu taky a Kosinského debut Tron: Legacy mám hodně rád. A proto jsem byl celkem zklamaný, že prvních dvacet minut bylo opravdu nezáživných, málem jsem v kině několikrát usnul a už jsem se bál, že to bude jen další ztráta času. Naštěstí se film začíná zvedat s uplynulým časem a od chvíle, co se na plátně objeví Morgan, tak jsem věděl, že to přeci jen ztráta času nebude. V exteriérových scénách poznáte už typický Kosinského cit pro vizuál a když do toho hraje M83, tak to nemůže být lepší. Co na tom, že konec tak nějak čekáte nebo, když se nad filmem zamyslíte, není to prakticky nic nového, když to má spád (krom již zmíněného úvodu) skvělý soundtrack a super obsazení? Čekal jsem trošku více, ale spíše převládá spokojenost. Druhé zhlédnutí v HD napoví víc. 80 %. (07.05.2013)

Říkal jsem si, jestli má vůbec neakční syfy šanci dneska uspět. V době, kdy všichni chtějí hektickou akci, o kterou se postarají nějací nerdi u kompu v trikovém studiu, je to téměř hazard. Oblivion může však být důkazem, že i se skromnou akcí a pozvolným vyprávěním příběhu to jde. Vše se odvíjí od okamžiku, kdy si Krujz uvědomí, že by radši píchal soudružku Rusákovou, než tu svou upjatou operátorku a problém byl na střeše (obrazně řečeno - problém byl totiž všude, v posteli, na stole, v knihovně, ale i třeba v bazénku). Jako vždy... To ani nemusí být syfy. Přes zdánlivě triviální zápletku se ale dostáváme k jádru věci a brzy samozřejmě zjistíme, že nic není tak přímočaře jednoduché. S každou další minutou lze pak konstatovat, že se tvůrci pořád drží vytyčené cesty a ani jednou nevypadnou ze své role. Bez použití laciných efektů a scenáristických berliček se prokoušou k pompéznímu finále. Přesto ale se jedná o takové to čisté hard core syfy bez pestrobarevných obřích robotů nebo hemživých xenomorfů či "shieldem" plného přihřátých mutantů a to se cení. Postapokalyptická vize Země je naprosto úžasně ztvárněná. A velké plus je ještě za ukázku způsobu, jak jednoduše zaútočit na planetu Zemi. Prostě zničíte Měsíc. Jednoduché, dokonalé a pro Zemi naprosto devastující. Nashle v příštím životě. (21.04.2013)

Docela Kosinskiho a Oblivion lituji. Přichází po tolika filmech, které se při sledování plátna divákovi vybaví v mysli (Den nezávislosti, Mad Max, Priest, ...), že o svůj punc originality musí bojovat. Pro mě však má své kouzlo a nehledám v něm zbytečné samoúčelné vykrádání, spíše jen vybírání toho opravdu ikonického, z tohoto žánru. Režisérův cit pro design-architekturu je vidět v každém okamžiku a rozhodně tvorbou obrazů nedokáže zklamat, stejně jako navázáním vizuální stránku (nešlape to, jako v Tron: Legacy, ale spolupráce s m83 funguje, hlavně dominují tři skladby - Starwaves, Temples Of Our Gods a Oblivion, zbytek jen dotváří atmosféru). Oblivion však občas trochu lže. Nejen, že využívá určitě symboly USA pro ten správný "post-apokalyptický" efekt (kolik toho ten Cruise za minutu stihne projet:)), ale také se tváří jako sci-fi z budoucnosti, přitom jde spíše o romantiku a odkrývání pravdy na pozadí zničeného světa. Je zajímavé jemně zahlédnout prvky, které tu v historii byly (důležitost zvědavosti, knihy=vědomí=uvědomění) a budou (komu věřit, vlastní důležitost, láska:)). Nutnost vytvořit film efektní a působivý ve spojení s jednoduchým (a přístupným) příběhem je cítit, ale výtvarná stránka vám nedostatky určitě minimálně na první shlédnutí na velkém plátně zakryje, jako ten nejkvalitnější make-up. A kromě toho, Cruise jede jako za mlada... (spoiler) PS: v které části lodě teda byla ta černá skříňka?;-) Těch několik působivých okamžiků v jinak dobře šlapajícím stroji rozhodně stojí za vidění. PPS: závěrečné FY... čekal jsem tam lepší hlášku, doufám, že na Blurayi bude pár desítek verzí této scény:) (18.04.2013)

Těch šedesát procent je ode mě možná trošku macešské, možná je to tím, že od určité doby je mi scientologicky nepříjemný Tom Cruise. Oblivion je v zásadě dobré sci-fi, s moc pěknými efekty, decentním scénářem a kvalitními hereckými výkony - kam počítám i ten Cruisův. Jen mě osobně nepřišel ničím výjimečný, konec byl na můj rozmazlený vkus trochu moc přeslazený a... neviděl jsem to v kině. Takže tak. Dokážu si představit, že správně naladěný bych z multiplexu odcházel moc spokojený - a vy dost možná budete taky. 60% (12.11.2013)